DobroKáva podle práva s Liborem Hořením

Inovátorem od dětství

Když bylo Liborovi jedenáct let, začal se učit programovat a kreslit ve photoshopu. „Rodiče mi dali počítač a řekli mi, že si na něm mohu maximálně jednu hodinu denně hrát hry. Jinak jsem na něm mohl dělat pouze něco užitečného,“ vysvětluje Libor svoji motivaci. V šestnácti založil internetovou stránku Toprecepty.cz, z níž se později stala největší online kuchařka u nás. Dnes podle ní vaří dva a půl milionu lidí měsíčně.

Tomu, že není Libor typickým podnikatelem utopeným v myšlence generovat co největší zisk, svědčí fakt, že založil neziskový projekt DobroKáva. Výběrovou kávu dával lidem výměnou za příslib dobrého skutku. „Když člověk vydělává peníze nad rámec svého životního stylu, přijde mi rozumné a správné investovat část zisku do něčeho smysluplného a udělat okolí hezčím místem. Nechci být zbytek života zacyklený v touze vydělávat větší a větší obnos peněz. A nikdy ten koloběh neskončit. Když se člověk pustí do toho, aby vydělal víc peněz, těžko s tím přestane. Jednou je sice nejbohatší na hřbitově, ale ani nepoznal vlastní rodinu,“ vysvětluje mladý inovátor.

Inspirace všude kolem

Inspiraci Libor našel v knize Dalajlamova kočka. Ta se jednou zatoulala do kavárny mnicha. Namísto toho, aby ji z kavárny vyhodil, vytvořil jí tam zázemí. Inspiroval tím i ostatní návštěvníky.

Návštěva jedné restaurace na Bali Libora přesvědčila, že má smysl kavárnu vybudovat. Kdokoliv v restauraci mohl zaplatit oběd někomu dalšímu připnutím lístečku na kolíček za 70 Kč.  „Člověk, co neměl peníze, mohl do restaurace přijít, odepnout lísteček a najíst se zadarmo,“ popisuje Libor princip této nádherné myšlenky.

Co je dobrý skutek

Tým čítající dvacet lidí připravil dvanáct tisíc káv. Plus dobrokakaa a dobročaje. Člověk od stánku odcházel s karmickým závazkem, že udělá dobrý skutek. Ten si mohl sám vymyslet, vybrat ze seznamu na tabuli nebo vylosovat čínský koláček štěstí se zapečeným dobrým skutkem. „Snažil jsem se na tabuli dát velmi jednoduché dobré skutky, aby je mohl splnit každý,“ vysvětluje Libor. Bylo tam například: budu se více usmívat, odpadek ze země hodím do koše, daruji někomu květinu, půjdu darovat krev, složím někomu kompliment či daruji nevyužívané věci.

Spoustu lidí DobroKávě vytýkalo, že na tabuli mají samozřejmosti a ne dobré skutky. Libor dodává: „Kdybychom na tabuli jako dobrý skutek napsali: vezmu si psa z útulku, udělá to jeden z 500. Prostředí se zlepší více, když 80 lidí ze 100 někoho potěší telefonátem, začne se více usmívat nebo udělá drobný dobrý skutek, kterým si bude vytvářet návyk, než kdyby si jeden z 500 vzal pejska z útulku.“

DobroKáva podle práva

Není darovací smlouva jako darovací smlouva. DobroKáva ji uzavírá s podmínkou a současně s příkazem. Odkládací podmínku představuje vyřčení slibu obdarovaným, že vykoná dobrý skutek. Příkazem je splnění tohoto dobrého skutku.

Pokud obdarovaný hodí svůj slib za hlavu hned poté, co polkne poslední kapku kávy, poruší tím smlouvu podstatným způsobem. DobroKáva by mohla požadovat odstoupení od smlouvy podle § 2002 občanského zákoníku. Obdarovaný by v takovém případě musel vrátit nápoj nebo poskytnout peněžitou náhradu ve výši jeho obvyklé ceny. Nic takového se ovšem konat nebude.

„Měli jsme u stánku lidi, kteří šest dnů po sobě přišli s tím, že dnes půjdou darovat krev,“ sděluje s úsměvem. Projekt je ale postaven na reciprocitě. Každý člověk má v sobě zabudované pravidlo něco za něco. Když reciprocita nenastane, vznikne nekomfort. Někoho dožene nesplněný slib po první kávě. Minimálně ze studu už si nepůjde pro další. Někoho dožene až při dvacáté. „Chtěl jsem, aby člověk od nás kávu dostal pokaždé, když dobrý skutek slíbí. Aniž bychom ho soudili.  Protože přesně tyto lidi můžeme inspirovat,“ dodává.

Celý projekt je postaven na důvěře. Obdarovaný nemusí prokazovat, že dobrý skutek splnil. „Chtěl jsem, aby lidé odcházeli inspirováni dobrým skutkem a s vědomím, že jim věříme. U nás nemusí nést nikdo důkazní břemeno jako u soudu,“ vtipkuje Libor.  

Kdyby dostal obdarovaný kávu příliš horkou nebo nelahodící jeho smyslům, neuplatnilo by se klasické schéma reklamací. Bylo by to nepřiměřené vzhledem k bezplatnosti kávy. Obdarovaný by však mohl od smlouvy odstoupit a dar vrátit. „Od začátku jsem si dával pozor, aby po sociálních sítích nekolovalo, že je to sice káva za dobrej skutek, pro někoho rovná se zadarmo, ale je fakt hnusná. Lidé se k nám naopak vraceli a kávu chválili,“ doplňuje Libor.

Právních otázek DobroKáva řešila mnoho. Z hlediska účetního je zajímavá elektronická evidence tržeb. Jelikož kavárna nepracovala s hotovostí, nemusela pokladnu mít. Libor s humorem připomíná i povinnosti obdarovaných:  „Pokud od nás dostal někdo tolik dobrokáv, že by jejich cena dosáhla 15 000 Kč za rok, měl by to správně zdanit.“

Peníze, co nesmrdí

Celý projekt financoval Libor, respektive Dobrospolek. „Potřeboval jsem právní formu, pod kterou bude projekt fungovat, a proto jsem spolek založil. Nejde mi o to, aby někde bylo uvedeno moje jméno. Nedával jsem ho na stánek. Když se lidé ptali, kdo kávu platí, baristky odpovídaly, že jeden mladý podnikatel,“ nastiňuje Libor.

Jestli se zlepšení dostavilo, těžko říct. Faktem ale zůstává, že už samotný nápad nadchl i ostatní. Liborova DobroKáva inspirovala i další podnikatele. „Když jsem přijel za prodejcem pojízdných kaváren a představil mu myšlenku DobroKávy, rozhodl se pronajmout mi pojízdnou kavárnu zadarmo,“ popisuje Libor, jak uzavřel s prodejcem smlouvu o výpůjčce. Zadarmo dostal k užívání i kávovar. Kávu získal od dodavatele za nákupní cenu. Majitel vedlejší kavárny mu nabídl sdílený sklad zadarmo. Za velmi výhodných podmínek dodával mléko a led.

Pomoc přišla i od samotného města Brna. Zavedlo celoplošnou výjimku pro všechny neziskové projekty, které se na Zelném trhu mohly prezentovat za zvýhodněných podmínek. Namísto obvyklého nájmu platili za zábor stánku pouze 30 Kč denně. „Chvilku jsem byl až nervózní, do čeho peníze dám, když mi každý všechno díky té krásné myšlence dával zadarmo. Nakonec mě projekt stál něco přes 400 tisíc korun,“ upřesnil Libor.

Jádro pudla, jádro kávy

„Mnoho lidí DobroKávu vnímá tak, že to je jedna káva za jeden dobrý skutek a tím vše končí. Jenže tím naopak vše začíná,“ vysvětluje mladý inovátor. Překoná-li člověk bariéru a udělá dobrý skutek, zažije si dobrý pocit z toho, že někomu jinému udělal radost. Až bude ten stejný člověk v situaci, že může udělat opět dobrý skutek, vzpomene si na dobrý pocit. Pravděpodobně díky tomu dobrý skutek zase udělá. „Vytváří si tím návyk dělání dobrých skutků,“ glosuje Libor. Zároveň tím vzniká pyramida, na jejímž počátku je jeden dobrý skutek, který zapříčiní další a další dobré skutky.

Projekt již v letošní sezóně skončil kvůli chladnému počasí. Libor se ovšem nebrání tomu, aby jej příští rok opět spustil.