TZ TEDx Masaryk University: Studenti Masarykovy univerzity organizují světoznámou konferenci TEDx
Studenti Masarykovy univerzity pořádají již čtvrtý ročník TEDxMasarykUniverzity – konference od studentů pro studenty, akademiky i širší veřejnost.
Proč mladí silní muži nevezmou do ruky zbraň
Třebaže je evropská migrační krize tématem aktuálním, často se stáváme svědky toho, jak jsou k některým aspektům současné běženecké vlny hledány paralely v blízké i vzdálené minulosti. Někteří odpůrci migrace vyslovují myšlenku, že hromadný příliv lidí z odlišného kulturního prostředí připomíná invazi barbarů na území pozdně starověkého římského impéria. Nechybí varování, že západořímská říše v důsledku této invaze zanikla, a proto stejný osud potká Evropskou unii. Zastánci migrace naopak poukazují na to, že již v raném období islámu muslimové tolerovali Židy a křesťany . Snaží se tím vyvrátit představu, která je v souvislosti s příchodem statisíců muslimů do Evropy často uváděna: islám má v sobě zakořeněnou nenávist vůči jiným vyznáním a muslimové jsou povinni ostatní náboženství potírat.
Je zjevné, že k dějinným exkurzům se mohou z nejrůznějších důvodů uchylovat jak kritici vstřícné imigrační politiky, tak i lidé s pozitivním vztahem k současné přistěhovalecké vlně. Hledání paralel či analogií v minulosti se však nemusí vyplatit – může se totiž stát, že se bude jednat o srovnání přinejmenším pochybné.
Zemanovy paralely
S takovým pochybným nalézáním pravdy (nejen) v historii nás v prosinci 2015 seznámil prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství, když o prchajících syrských mužích prohlásil: „A já se ptám, proč tito muži nevezmou do ruky zbraň a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. Jejich útěk objektivně posiluje Islámský stát. A já si nedovedu představit, že v době, kdy z protektorátu prchali naši mladí muži, prchali proto, aby ve Velké Británii dostávali sociální dávky.“
Člověk neznalý dané problematiky by mohl z prezidentových slov mylně nabýt dojmu, že exodus milionů Syřanů byl způsoben tzv. Islámským státem a ničím jiným. Přitom jejich velká část utíká ze země kvůli bojům mezi Asadovými jednotkami a protivládními povstalci. Tuto skutečnost však nepovažuji za největší problém Zemanova projevu. Mnohem více pokulhává srovnání mezi českými muži opouštějícími protektorát a Syřany utíkajícími ze své vlasti, tedy jinými slovy prezidentova snaha poučovat dějinami.
Čech není Syřan
Mezi prchajícím Čechem z doby kolem roku 1940 a Syřanem ze současnosti je příliš mnoho odlišného. Čech utíkal ze země, které byla v březnu 1939 bez tvrdších bojů obsazena cizím agresorem. Tento uprchlík neměl větší problém rozeznat dobro od zla a uvědomit si, že je potřeba osvobodit český národ od německého jha. Navíc měl to štěstí, že v zahraničí působily české exilové orgány, díky jejíchž činnosti pro něj bylo relativně snadné vstoupit do zahraničního odboje (např. do leteckých oddílů ve Velké Británii, na které patrně narážel Miloš Zeman ve vánočním projevu).
Naproti tomu syrský uprchlík opouští zemi nacházející se ve stavu nepřehledné občanské války (Asadův režim, syrská opozice, hnutí Al-Nusra, Kurdové), do něhož navíc zasahují i cizí země. Jakýmsi specifikem je pak tzv. Islámský stát ovládající četná území na východě, jehož významná část Syřanů vnímá jako cizího okupanta. Konflikt v Sýrii má tedy naprosto jiný charakter než okupace Čech a Moravy nacisty. Zatímco Čech v protektorátu věděl, proti komu a za koho bojovat, syrský uprchlík to často neví. A pokud by se náhodou uprchnuvší syrský muž nakonec rozhodl do konfliktu vstoupit a po vzoru zemanových slov třeba zaútočit se zbraní v ruce proti Islámskému státu, pak nastane menší problém: v zahraničí není organizován žádný odboj srovnatelný s tím československým na přelomu 30. a 40. let.
Uprchlíci na našem území
Miloš Zeman vedle sebe tedy postavil dvě situace, jež si v závěru příliš podobné nejsou. Jelikož je syrský konflikt primárně válkou občanskou, bylo by vhodnější, kdyby prezident nabídl srovnání s nějakým dřívějším občanským konfliktem většího rozsahu. Nemusel by přitom chodit nikterak daleko, neboť ve 20. století takový typ války několikrát zažila sama Evropa. Možná by byl prezident Zeman překvapený, že tyto evropské konflikty měly za následek značné množství uprchlíků obou pohlaví a všech věkových kategorií, tedy i mladých silných mužů. Ti často hledali možnost nového života za hranicemi své rozvrácené vlasti a tak se návrat domů se zbraní v ruce obvykle nekonal.
Evropské občanské války se zpravidla přímo dotýkaly i československých nebo českých dějin. Uprchlíci z ruské občanské války (1917–1922), řecké (1946–1949) a jugoslávské (1991–2001) totiž nacházeli útočiště i na našem území, aniž by z jejich řad byli odmítáni bojeschopní muži, po nichž by se požadoval návrat do vlasti. Imigrační vlna související se španělskou občanskou válkou (1936–1939) se sice Československa výrazněji nedotkla, ale i zde můžeme sledovat osudy tisíců mužů hledajících štěstí jinde.
Závěrem považuji za vhodné nechat promluvit přímo jednoho z těch, proti nimž byla prezidentova slova namířena. Syřan jménem M. Elje se na webu www.quora.com zapojil do diskuze, když k otázce “Why don’t the refugees stay to fight for their country?” (pozn. aut. - Proč uprchlíci nezůstávají, aby bojovali za svou zem?) napsal: „Protože nevíme, s kým bojovat a proti komu. Syrská válka je jednoduše mnohostranný konflikt a každá strana prohlašuje, že má pravdu (…) Nenávidím všechny strany konfliktu za to, co mé zemi udělali, a nikdy nebudu podporovat jakoukoliv bojující stranu.“ (pozn. redakce - jedná se o autorský překlad).
