Voda nad zlato?

22. 3. 2018
A water drop, José Manuel Suárez, Wikipedia Commons, CC BY 2.0

Voda. Komodita, kterou snad každý vnímá jako samozřejmou součást každodenního života. Mnozí z nás začínají den tím, že si umyjí obličej, uvaří kávu nebo čaj, vyčistí zuby, osprchují se. V průběhu dne lékaři doporučují vypít přibližně 0,5 litru tekutin na každých 15 kilogramů váhy člověka. Zatímco bez jídla je člověk schopen přežít několik týdnů, bez přísunu tekutin obvykle nepřežije déle než 2 až 3 dny. Pro obyvatele Kapského Města den rozhodně nezačíná takto bezstarostně. Musí totiž přemýšlet nad každou kapkou vody, aby co nejvíce oddálili  „Den nula”.

Vodu používáme na spoustu dalších činností, od zalévání květin přes vaření až po vodu pro milované domácí mazlíčky. Je to přece tak jednoduché: stačí otočit kohoutek a vzít si, kolik potřebujeme. Co kdybychom však otočili kohoutkem a očekávaný proud průzračné kapaliny se nedostavil? I to totiž může být realita příštích dní.

Již po několik desetiletí čelíme varování ze strany vědců či různých institucí, která směřují ke katastrofálním úbytkům pitné vody ve světě. V některých lokalitách již obyvatelé na vlastní kůži zjistili, že tato varování nelze označit za planý poplach či bezdůvodné čeření vod.

Město na suchu

Aktuálně čelí krizi s nedostatkem pitné vody Kapské Město ležící v Jihoafrické republice. Před nedávnem vyhlásilo, že koncem dubna nastane tzv. „Den nula“. Den, kdy městu dojdou zásoby pitné vody pro běžné obyvatele a vodovodní kohoutky budou domácnostem vypnuty. Přívod vody zůstane zachován pouze pro nezbytné případy, například pro nemocnice. Ostatní by dostávali vodu pouze ve velmi omezeném množství na příděl.

Naštěstí se podařilo příchod Dne nula oddálit, a to mimo jiné v důsledku charitativní pomoci. V rámci kampaně „Water 4 Cape Town” lidé z celého světa zasílají do více než 70 sběrných míst v Jižní Africe barely s vodou, kupují nádrže a vědra pro uchování, přesun a zachycení vody, aby bylo možno vodu dále použít. K oddálení Dne nula přispělo rovněž velmi významné omezení obyvatel při používání pitné vody. Ti byli již v loňském roce instruováni, aby nepoužívali více než 87 litrů na osobu denně. V únoru tohoto roku došlo ke snížení limitu na pouhých 50 litrů.

Kapské město by se brzy mohlo dožít Dne nula, kdy dojdou zásoby vody a město zůstane na suchu. CCO 1.0

Průměrná spotřeba vody v České republice je 100 litrů na osobu denně, ve větších městech pak o něco více. Jen ve sprše každou minutu spotřebujeme asi 10 litrů vody, každé spláchnutí toalety znamená dalších 3 až 10 litrů. Navzdory tomu, že Kapské Město zřejmě kohoutky nebude nuceno uzavřít v avizovaném termínu, nelze hovořit o úplném zažehnání problému, neboť Damoklův meč v podobě vyčerpaných zásob pitné vody nad městem stále visí.

Den nula by dle aktuálních předpovědí města mohl přijít v roce 2019. Ve výpočtech se však předpokládá, že se všichni obyvatelé omezí ve spotřebě vody a že konečně přijde déšť. Za hlavní viníky krize můžeme označit především rychlý nárůst počtu obyvatel Kapského Města a také několik let trvající sucha. Nutno podotknout, že ne všichni vidí prognózy takto optimisticky. Pokud nepřijde déšť, Den nula by mohl nastat již v srpnu 2018.

Kapské Město není zdaleka prvním velkým městem, jehož obyvatelé pocítili, jak je může ovlivnit nedostatek pitné vody. Kvůli změnám klimatu a nesprávnému nakládání s vodou musela přijmout opatření i další města. Za zmínku stojí australské Melbourne, brazilské Sao Paulo či mexické Mexico City. Sucho a nedostatek pitné vody, byť v daleko menším měřítku, zaznamenaly v posledních letech také evropské země, jako je Velká Británie, Španělsko či jižní oblasti Francie.

A co na to právo?

V České republice se naštěstí můžeme setkat s poměrně velkými snahami o zlepšení situace a předcházení problémům. Za zmínku stojí rámcová směrnice Evropské unie o vodě č. 2000/60/ES, která si klade za cíl zabránit zhoršování stavu vodních útvarů, chránit a zlepšovat stav vodního prostředí a vodních ekosystémů, podpořit udržitelné užívání vod a přispět ke zmírnění následků povodní a suchých období. Směrnice již byla doplněna několika navazujícími směrnicemi a nařízeními, které by měly napomáhat dosažení požadovaných výsledků.

V roce 2007 Evropská Komise zavedla program WISE [1], který slouží k lepší výměně informací o vodě. Zároveň byl v tomto roce vypracován dokument s názvem „Řešení problému nedostatku vody a sucha EU“. Reagoval mimo jiné na sucha v roce 2003, která zasáhla téměř třetinu obyvatel Evropy. Zde Komise vyjadřuje podporu například poplatkům za vodu, lepší informovanosti spotřebitelů či opětovnému využití vody. V roce 2012 dokonce vypracovala plán, který měl taktéž dopomoci ke zlepšení situace.

Aktuálně se připravuje novela směrnice č. 98/83/ES, o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Ta by měla přispět mimo jiné k lepší informovanosti spotřebitelů o kvalitě vody z kohoutku, neboť mnozí ke kohoutkové vodě přistupují značně pochybovačně. Komise si tímto krokem slibuje snížení prodeje balené vody, čímž domácnosti ušetří množství finančních prostředků. Vedle toho však bude také životní prostředí ušetřeno množství plastových lahví. Novela by dále měla mimo jiné pomoci omezit plýtvání vodou a snížit spotřebu energie.

V rámci České republiky je ochrana vody obsažena kromě evropských předpisů především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a k němu náležejících vyhláškách a nařízeních. Významnou je také mezinárodní spolupráce v rámci OSN, neboť v roce 2008 se Česká republika stala jednou ze stran Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer z roku 1992, která stanovuje základní zásady pro ochranu a racionální využívání hraničních toků a mezinárodních jezer. Na tuto Úmluvu pak navázal Protokol o vodě a zdraví. Ten má za cíl chránit lidské zdraví, zlepšit hospodaření s vodou, chránit zdroje vod a vodní ekosystémy, zlepšit kvalitu a dostupnost vody a potlačit choroby s vodou související.

Ministerstvo životního prostředí se snaží o zlepšení situace kupříkladu podporou efektivního hospodaření se srážkovými vodami – za vyzdvižení stojí dotační program „Dešťovka“ z loňského roku. V rámci něj bylo možno získat dotaci na zařízení umožňující využití srážkové vody například na zalévání zahrady či splachování toalet, čímž došlo k podpoře snížení spotřeby pitné vody k těmto účelům.

Problémy se suchem a nedostatkem vody se týkají stále většího množství obyvatel. I státy, které měly za to, že jsou v této věci tzv. „za vodou”, dnes zjišťují, že tomu tak zdaleka není. Vzhledem k dopadům, které na nás nedostatek pitné vody může mít, by nebylo  rozumné tento problém zlehčovat. Není však pouze na zákonodárcích, aby situaci řešili. Všichni bychom se měli zamyslet, zda s vodou skutečně nakládáme tak, jak bychom měli. Ačkoliv litr této životodárné kapaliny ani zdaleka nemá hodnotu kilogramu zlata, je docela možné, že přijde okamžik, kdy se situace obrátí. Smutným faktem je, že zlato v té chvíli naši žízeň neukojí.


[1] Zkratka anglického Water Information System for Europe, neboli Evropský informační systém vodních zdrojů https://water.europa.eu

Čtěte také:

Půda má moc, horká ještě víc

Když nám země bere dech

Ekologická hrozba s chutí palmového oleje



Autor: Kateřina Gabrhelíková

Vydavatel

  • Fakultní akademický klub, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00, Brno
  • IČO 04478622
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do Vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.