Naděžda Rozehnalová: Dnešní svět chce rychlé titulky a trefná přirovnání

27. 6. 2016
Foto: archiv Naděždy Rozehnalové

Dle prorektorky pro záležitosti studentů, prof. JUDr. Naděždy Rozehnalové, CSc., se nejedná o evropskou migrační krizi. „To je jen náš evropský pohled v okamžiku, kdy lidé „viditelně” do Evropy přicházejí a hromadí se v táborech před hranicemi.“ Jedná se hlavně o krizi ve státech, odkud lidé odcházejí. V rozhovoru uvádí, že samotná podstata problému se nenachází v Evropě.

Mohla byste jednou větou charakterizovat evropskou migrační krizi?

Nemohla. To nelze, není jednoduchých vysvětlení. Dnešní svět chce rychlé titulky a trefná přirovnání. Ale to tady nejde. A vůbec již nejde o evropskou migrační krizi. To je jen náš evropský pohled v okamžiku, kdy lidé “viditelně” do Evropy přicházejí a hromadí se v táborech před hranicemi EU. Krize v regionech, odkud ti lidé přicházejí, byla již dlouho – v Afghánistánu, Iráku, oblasti Dárfúru… K tomu jen přibyly další oblasti, kde se válčí. A nikde nenastala ta situace ze dne na den. Podívejte se na utečenecké tábory v Libanonu či Dárfúru - tam už vyrůstají děti, které nepoznaly nic jiného než stany a ulice v utečeneckém táboře. A najednou se to týká nás, Evropanů, takže máme krizi.

Myslíte si, že převažují pozitiva, či negativa? Proč?

Pozitiva, negativa – čeho?  Pozitivem bude, pokud si uvědomíme my, naši představitelé či vůbec „my“ z bohatých rozvinutých zemí to, co se děje za hranicemi našich v podstatě spořádaných světů. A možná se to děje proto, aby byly uspokojeny naše potřeby. Pokud nebudeme je pojmenovávat pravými jmény, tak se budeme stále více a více bořit do nepochopení toho, co se za hranicemi děje. A stále více budeme jen ovlivňováni médii a názory v nich hlásanými. O problémech vztahů Sýrie, Turecka a Iráku se hovořilo dlouho.  O Kurdistánu svět ví desetiletí. O katastrofách v Africe se už ani nepíše.

Mohla byste na základě svých zkušeností říci, jak o této krizi smýšlí právní odborníci z jiných zemí, popřípadě zda se tímto tématem vůbec zabývají?

Jsem možná odborník na mezinárodní právo soukromé, a to řeší trošku jiné problémy. Se situacemi kontaktu s cizí kulturou počítá. Ostatně si vezměte změny v navázání – zmizel hraniční určovatel státní příslušnosti pro řadu oblastí a je nahrazen domicilem. Což je ostatně reflexe právě na to, že na území EU žije velké množství lidí bez státní příslušnosti k dané zemi, ale s vazbami, a to dlouhodobými, k území. No, ale to si vlastně spíše my sami  ulehčujeme situaci před našimi soudy. K Vaší otázce – ano, určitě. Ale tady bych nechala mluvit spíše kolegy z oblasti politologie a mezinárodního práva veřejného. Třeba spíše vyhodnotí diskuse, konference, semináře.

Dnes to jsou spíše otázky než odpovědi

Napadá Vás nějaké vhodné řešení migrační krize?

Nenapadá. Ani nemůže. Podstata problému není tady, v Evropě. Vím jen, že to nevyřeší sebelepší vymýšlení azylových pravidel či chytré diskuse a prohlášení. Ani přijetí padesáti uprchlíků splňujících naše představy na udělení azylu. Tím je nepopírám, je dobře, že se o věcech mluví. Horší je, když se zapomene, že jsou. Migrační krizi nelze vyřešit v Evropě. Řešit se musí podstata toho, proč lidé odcházejí. Proč v určitých oblastech jsou krize, které vyženou lidi z jejich domovů. Podívejte se, většina lidí zůstává blízko – dnes snad více než dva miliony lidí je na hranicích Turecka a Sýrie, další milion a možná už více máte v Libanonu. OSN dnes přestalo hrát tu roli, kterou hrálo v minulosti. A kdo ji vlastně namísto ní či vedle ní hraje? Takže dnes jsou to spíše otázky než odpovědi.

Často se objevuje názor, že média zkreslují řadu informací, čímž posilují nenávistné postoje velké části společnosti vůči islámu. Co si o tomto názoru myslíte?

No, ony se lépe prodávají ty horší a katastrofické informace. Média na nás mají obrovský vliv, mnohdy ať chceme či nechceme. Ale to je na úplně jinou diskusi. Kdo chce, informace si dnes najde.

Jak se stavíte k varováním, že v evropských zemích může nakonec získat dominantní vliv právo šaría?

Na prvý nástřel mne napadlo, že je to blbost. Na druhé straně, s islámem má křesťanství mnoho společného, kus společné minulosti a bojů o hegemonii nad určitými územími.  Onen politický radikální islám, který chce změnit svět, nelze určitě podceňovat. A hlavně zájmy za ním stojící. O tom je zapotřebí otevřeně hovořit. Vlastně, on to v novinách hezky řekl Karel Schwarzenberg. To, že ho neznepokojuje plná mešita, nýbrž prázdné kostely. Jsem bezvěrec, ale jeho slova plně sdílím. V tom duchu, že rezignace na naše kořeny, na naše hodnoty, i naše jistá lenost jsou to, co může způsobit dominanci jiných hodnot.

Je dle Vašeho názoru možné hodnotit postavení ženy v islámu jakožto podřadné či ponižující, když je přitom islám rozdělen do značného množství myšlenkových směrů?

Rovnost mezi ženami a muži je jednou ze základních evropských hodnot. To je nesporné a určitě by mně jako osobě vychované v tomto duchu vadilo postavení, které vyžaduje salafistický či wahhabitský islám. Na druhé straně máte islámské země, kde se ženy se prosazují jak v politice, tak v hospodářském životě. A to nemluvím o postavení v rodině – myslím tím dovnitř. A ony samy by o podřadném postavení nehovořily. Ale celkově máte pravdu, je to více svět mužů a jejich dominance. Tady samozřejmě nehovořím o zvěrstvech tzv. Islámského státu.  Tady nelze hovořit o podřadnosti či ponížení, ale o zločinech.   

Máte nějaké osobní zkušenosti s muslimy? Pokud ano, mohla byste je stručně popsat?

Samozřejmě, že mám. Do těchto oblastí jsem jezdila a jezdím ráda a i když máte své speciální zájmy, proč do určité oblasti jezdíte, pořád se stýkáte s lidmi. Osobní zkušenosti jsou stejné jako s jinými lidmi v jiných oblastech. Samozřejmě jsou to oblasti, kde musíte respektovat určitá pravidla. Možná více než jinde. A někdy, jako třeba na zapadlém venkově, je nejlepší být téměř neviditelný. V lepším případě se s vámi  třeba muži vůbec nebaví. Ale jste turista, návštěvník, mnohdy v očích lidí bohatý, a pokud si tato pravidla uvědomíte, tak máte největší problém  s dopravou – aby byla, abyste se nevybourali a aby vás něco nepřejelo. Ano, Evropa je jednodušší – sama žena může jít většinou do jakýchkoli zařízení, bez doprovodu. Nikdo neřeší vhodnost oblečení – tedy pokud si nehrajeme na dress code a být in. Na druhé straně po nocích nechodíte ani do určitých částí Brna. Takže ano, zkušenosti mám a jsou stejné jako kdekoli jinde. Dobré i špatné.    

Akademický život – neuspořádaný, ale volný

Chtěla jste být vždy právníkem, nebo jste chtěla studovat a pracovat v jiném oboru?

Ano, chtěla jsem kdysi studovat historii (to mi nedovolili rodiče, to víte, v době voleb jediné střední a jediné vysoké školy bylo vše jiné) a potom ekonomem (to mi nedovolila má lenost v učení se matematiky na přijímačky). Takže mi zbyla práva. A protože nejsem člověk ctící systematičnost v práci, vyhovuje mi trochu neuspořádaný akademický život - neuspořádaný, ale volný.

Časopis byl do roku 2017 vydáván pod názvem FAKT. Čtěte jeho I. ročník, 2. číslo.



Autor: Anežka Vrchotová

Vydavatel

  • Fakultní akademický klub, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00, Brno
  • IČO 04478622
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do Vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.