Erasmus na Islandu? Vždyť tam zmrzneš

26. 6. 2017
Vodopád Goðafoss. Foto: archiv Martina Floreše

Země ohně a ledu. Populární označení Islandu, který se díky programu Erasmus stal na jeden semestr mým domovem. Nebudu zastírat, že mou motivací při volbě destinace nebylo primárně studium, ale cestování. A proto i tento text bude především o něm.

Bylo 2. října 2016 a já stanul na nejzápadnějším bodě Evropy – mysu Bjargtangar. Měl jsem za sebou několika denní putování z Akureyri směrem na západ, do oblasti odlehlých Západních fjordů. Asfaltová silnice tam nevede a řízení auta znamená permanentní kličkování mezi výtluky ve vozovce (dá-li se to vůbec nazvat vozovkou) a ovcemi, které se zcela nepochopitelně pohybují po obou stranách plotu lemujícímu silnici. To vše v dešti a silném nárazovém větru. Ale také v dechberoucí krajině fjordů, útesů, hor a vodopádů. Tak nějak vypadá čistá esence Islandu. Já měl to štěstí, že jsem si ji mohl užívat celý podzimní semestr.

Island asi není zcela běžnou destinací studentů práv. Rozhodně jí není Akureyri, druhé největší islandské město ležící na severu ostrova, přibližně devadesát kilometrů od polárního kruhu, v hloubi nádherného fjordu Eyjafjörður, ze všech stran lemovaného impozantními horami. Přídomek druhé největší město působí poněkud úsměvně, když dodám, že Akureyri má necelých osmnáct tisíc obyvatel. Přesto je zde univerzita a vlastně všechna vybavenost velkých evropských měst. Ale zároveň si Akureyri zachovává to dobré z atmosféry maloměsta. Skoro vše je v docházkové vzdálenosti, a co není, tam vás svezou městské autobusy jezdící zdarma.

Univerzita je malá. Zahraničních studentů zde pravidelně bývá kolem padesáti, a to nejen z Evropy, ale i ze Severní Ameriky či Číny. Asi po týdnu budete znát všechny. K tomu kromě řady společných akcí přispěje i to, že s nemalou částí z nich budete pravděpodobně bydlet v jednom domě, neboť zahraniční studenti zpravidla bydlí odděleně od domácích po domech, které v průběhu turistické sezony fungují jako guesthousy. Zprostředkování ubytování univerzitou je velká výhoda, neboť Akureyri i Reykjavík trpí nedostatkem ubytovacích kapacit. To se bohužel projevuje i na cenách. Musíte tak počítat s tím, že na bydlení může padnout klidně i celé stipendium, takže bez vlastních úspor na Islandu nepřežijete. Specifikem právnického studia je poměrně úzký výběr předmětů v angličtině a jejich intenzivní bloková výuka ve dvou týdnech. To druhé se ukázalo býti výhodou, neboť všechny mé právnické předměty začínaly až ve druhé polovině listopadu, což mi umožnilo do té doby o to intenzivněji cestovat.

Akureyri je skvělé místo pro život – tedy za předpokladu, že se smíříte s přírodními podmínkami, které tu panují. Dost často je větrno, mlhavo a deštivo, v létě skoro nepřetržité denní světlo a v zimě týdny bez toho, aby na město dopadly sluneční paprsky. A do toho přívaly sněhu. Alespoň tak se to všude píše a našinec si moc nedokáže představit, jak tam může někdo žít. Z vlastní zkušenosti říkám, že to není tak zlé. Pravdou sice je, že jsem na Islandu nezažil typický průběh podzimu a začátku zimy, když bylo nezvykle málo srážek, hodně slunečných dnů a teploty vysoko nad průměrem. To všechno také přispělo k tomu, že jsem mohl intenzivně cestovat až do začátku listopadu. Tříhodinový den jsem však zažil – a žádná hrůza, člověk si zvykne na všechno, i na tmu. Ale uznávám, ranní vstávání, když se rozednívalo až někdy kolem jedenácté, byl docela boj.

Nutno uznat, že tyhle drsné podmínky příroda lidem kompenzuje jinými dary. Jedním z nejúžasnějších jsou tzv. hot poty, přírodní jezírka či prameny horké vody. Není nic lepšího než se po náročném dni naložit do hot potu za domem či přímo na břehu oceánu, nebo dokonce do horké řeky, kde si teplotu regulujete tím, že se posouváte po nebo proti proudu. A když se k tomu na nebi objeví polární záře…

Island má spoustu nej. Hned od nejzápadnějšího bodu Evropy se táhnou největší evropské „ptačí“ útesy Látrabjarg, hnízdiště obrovských kolonií ptáků. Zcela samostatnou kapitolou je voda ve všech skupenstvích – pevninské ledovce, z ledovců vytékající ledovcové řeky či vodopády včetně nejmohutnějšího vodopádu Evropy Dettifossu. Pohled na tu obrovskou masu vody, která na šířce sta metrů padá do hloubky bezmála padesáti metrů, vám vyrazí dech.

Když se řekne Island, každému jistě přijdou na mysl sopky, a to hlavně kvůli roku 2010 a erupci sopky s krkolomným názvem Eyjafjallajökull, co na několik dní přerušila leteckou dopravu nad severním Atlantikem a velkou částí Evropy. Sopečná krajina islandského vnitrozemí je něčím naprosto unikátním a připomíná měsíční krajinu. Ne náhodou byla oblast okolo stratovulkánu Askja využívána pro výcvik kosmonautů programu Apollo. Putování na Askju či Heklu je nevšední zážitek v naprosté pustině, daleko od civilizace, krajinou zbarvenou do černi sopečného popela. Nedaleko od Askji se pak nachází lávové pole Holuhraun. Vzniklo při zatím poslední islandské sopečné erupci na konci roku 2014. Procházka po nejmladším lávovém poli světa je rovněž fascinující. Na jeho konec nedohlédnete (rozloha téměř devadesát kilometrů čtverečních) a z jeho puklin se stále kouří, neboť nižší vrstvy lávy dosud nevychladly.

Možností k cestování a pobytu v přírodě je na Islandu nespočet. Osobně doporučuji cestovat stopem. Člověk ušetří, pozná spoustu skvělých lidí a do toho zažije nečekaná dobrodružství spočívající zejména v tom, že se zpravidla nedostane tam, kam chtěl a uvízne uprostřed pustiny. To se mi stalo nesčetněkrát. Nikdy jsem se však z výletu nevracel zklamaný, právě naopak, zážitek je mnohem intenzivnější, když vše nejde podle plánu. A navíc platí, že na Islandu je vždycky co vidět a všude jsou krásná místa, co jen čekají, až je objevíte.

Pokud je Island něčím výjimečný, je to jeho rozmanitost. Nabízí nekonečné ledovce, sopečné pustiny, nádherné hory, jezera, říční kaňony a vodopády, horké prameny, mořské útesy a černé pláže, ale i zelenající se kulturní krajinu, v níž se volně pasou obrovská stáda ovcí a nádherných islandských koní. Island je země, kterou si zamilujete. Tak jako jsem si ji zamiloval já.

Časopis byl do roku 2017 vydáván pod názvem FAKT. Čtěte jeho II. ročník, 2-3. číslo.



Autor: Martin Floreš

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00, Brno
  • IČO 07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do Vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.