Praxe: Co vás čeká v advokátních kancelářích

31. 3. 2017
Worktable, chari, pxhere, CC0 Public Domain.

Povinná odborná praxe je většinou natolik přínosná, že ji ve výsledku ani nepovažujeme za povinnost. Mohou za to jak získané praktické právní znalosti a dovednosti, tak obecná zkušenost s mezilidskými vztahy a s pracovním prostředím. Ne vždy však musí být zkušenosti pouze pozitivní. V tomto článku přinášíme reálné zážitky našich spolužáků z praxe v advokátních kancelářích.

Anna Katerina Vintrová: Dobrý den, paní doktorko! aneb Jak jsem se naučila připravit (nejen) latté

Ve druhém ročníku mého studia na Právnické fakultě jsem začala chodit na praxi do malé advokátní kanceláře (dále jen „AK“) v mém rodném městě Šumperku, kde jsem nakonec strávila tři roky.

Zpočátku jsem připravovala žaloby a exekuční návrhy a další jednodušší podání. Postupně jsem se dopracovala i k sepsání stížnosti na exekutorskou komoru, jednala jsem osobně s klienty a vedla i vlastní případy. Někteří klienti byli velice milí a vždy mě pobavilo, když mě při jednání oslovili paní doktorko. A musím přiznat, že se to nestávalo jen zřídka.

Náplní mojí práce byly i občasné pochůzky na exekutorský úřad, soud a jiné úřady. Této zkušenosti si vážím, neboť jsem do této doby nevěděla, kde všechny úřady v našem městě sídlí. Naučila jsem se také pracovat s datovou schránkou, provádět elektronickou konverzi dokumentů a mnoho dalších užitečných věcí. Dále jsem pravidelně komunikovala s úřady, soudy atd. Během své praxe jsem měla i možnost detailně nahlédnout do chodu AK z administrativního pohledu. Díky svému kolegovi – také praktikantovi, jsem se naučila připravit dobré espresso a vynikající latté, které si kolegové ode mě vždy rádi dali.

Jsem velmi ráda, že jsem svoji praxi absolvovala právě v malé AK, která se zaměřuje na generální praxi. Dostalo se mi osobního přístupu a ke každému zpracovanému úkolu jsem obdržela i zpětnou vazbu. Byla jsem donucena i k odpovědnosti za své „výplody“. To mi pomohlo být pečlivější a držet se hesla „dvakrát měř a jednou řež“. Ze zkušeností, které jsem získala za tyto roky, jsem čerpala po zbytek svého studia a čerpám dodnes.

Ilona Jakubčíková: Praktikant je taková „lepší sekretářka“

Už od samého počátku mého studia na Právnické fakultě nám všichni vtloukali do hlavy, abychom si co nejdříve našli nějakou praxi v oboru a měli tak po studiu výhodu v podobě zkušenosti pro případ, že se budeme ucházet o jakékoliv pracovní místo. Postupem času dalo na tyto rady čím dál více spolužáků. Já jsem se o odbornou praxi začala zajímat na konci čtvrtého semestru, kdy jsem odeslala svůj životopis společně s motivačním dopisem do větší advokátní kanceláře. V tomto případě jsem se nedostala ani k ústnímu pohovoru. Mile mě tak překvapilo, když jsem později svůj životopis odeslala do menší advokátní kanceláře, která svou poptávku po praktikantovi inzerovala na stránkách www.jobs.juristic.cz, a dostala pozvánku k osobnímu pohovoru. Tímto pohovorem jsem prošla úspěšně a byla jsem vděčná za příležitost pracovat v advokátní kanceláři, dokonce za odměnu, která dle mých tehdejších informací nebyla zcela samozřejmá.

Brzy jsem zjistila, že praktikant v advokátní kanceláři (alespoň této) je taková „lepší sekretářka“. Postupně jsem se seznámila s chodem kanceláře a s fungováním komunikace s klienty, se soudy a jinými institucemi. Co se týče „právničení“, začínala jsem na psaní jednoduchých podání, kdy se ve vzorových dokumentech pouze měnila relevantní data, podávala insolvenční přihlášky či návrhy změn na katastr nemovitostí či do obchodního rejstříku, psala předsoudní výzvy, pomocí vzorů nejrůznější smlouvy, chystala koncepty trestních oznámení, odvolání, vyjádření apod. Mimo to mezi mé úkoly patřily i rozmanité pochůzky, od nákupu kancelářských a jiných potřeb, přes odesílání pošty, až po podávání návrhů na úřady.

Díky tomuto všemu jsem zjistila, jak malé advokátní kanceláře fungují a mé teoretické poznatky získané při studiu dostaly reálný rozměr. Přestože jsem po zhruba roku a půl působení v této advokátní kanceláři začala zjišťovat, že tudy pro mě zřejmě cesta nevede, jsem za všechny zkušenosti, které jsem díky ní získala, vděčná, a kdybych se měla znovu rozhodovat, do čeho svůj čas investovat, rozhodla bych se stejně.

Sabina Baronová: Kde koncipienti připravují kávu praktikantkám

Povinná odborná praxe pro mě byla vždy strašákem. Sehnat si ji sama? A jak to mám udělat, když mám nulové pracovní zkušenosti (ano, do té doby jsem ani nikdy neměla dlouhodobou brigádu)? Co když mě nikde nebudou chtít? Po několika marných pokusech o přijetí na pozici praktikantky vyplývající z inzerátu a několika následných prapodivných pohovorech mě napadlo jen tak oslovit advokátní kancelář, která je mi dle své prezentace sympatická. A hle, asi lze opravdu poznat, že mám o uplatnění právě v této kanceláři skutečný zájem.

Již před nástupem jsem tušila, že firemní kultura je výjimečně příjemná a pohodová. Realita však o mnoho předčila má očekávání. Tolik přátelských a pozitivně naladěných lidí na jednom místě se jen tak nevidí, obzvlášť pokud se jedná o právníky. Ochotně mi vše vysvětlili a kdykoliv mi byli nápomocni či zkonzultovali i záležitosti zájmového a osobnějšího rázu. S kolegy jsme si vzájemně připravovali kávu a chodili jsme společně na oběd, občas se mi naskytla i možnost účastnit se firemního teambuildingu. No řekněte, už jste si někdy zahráli lasergame s partou advokátů? Při vší té rodinné atmosféře už mi ani nepřišlo divné, když si mě můj šéf přidal do přátel na Facebooku.

Samotný obsah práce pro mě byl převratně přínosný, již po prvním dni mi bylo jasné, že škola mi toho nikdy nemůže přinést tolik jako praxe. Zkušenosti s komunikací a celková orientace v právu narůstala mnohem rychleji, za měsíc jsem měla pocit, že jsem se toho naučila již víc, než za celé roky ve škole. Hlavní náplní mé práce byla rešerše judikatury, ze které jsem zpracovávala dílčí závěry pro kauzy koncipientů, s nimiž jsem byla v neustálém kontaktu. Rovněž jsem dostala příležitost podílet se na kontrolách smluv o nemovitostech a přípravě podání k soudu.

Samozřejmě se práce praktikantky neobejde bez občasných administrativních úkolů, jako jsou pochůzky, nahlížení do soudního spisu či stylisticko-gramatická revize a celková kontrola dokumentů vytvořených kolegy. Tímto způsobem jsem se však na druhou stranu důkladně seznámila například i s tím, jak vypadá zadávací dokumentace veřejné zakázky.

Časopis byl do roku 2017 vydáván pod názvem FAKT. Čtěte jeho II. ročník, 1. číslo.



Autor: Anna Katerina Vintrová, Ilona Jakubčíková, Sabina Baronová

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00, Brno
  • IČO 07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do Vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.