Dětská nevěsta ze Súdánu čeká ve vězení na smrt. Noura Hussein zabila v 19 letech manžela, který ji znásilňoval

V šestnácti letech byla Noura Hussein nuceně provdána. Před manželstvím však utekla takřka 250 km daleko. U své tety se ukrývala po celé tři roky. Tento útěk Súdánky zdánlivě připomíná životní příběh její krajanky, topmodelky Waris Dirie. Ta se stala mezi lety 1997 až 2003 dokonce zvláštní vyslankyní Organizace spojených národů (OSN) pro eliminaci ženské obřízky [1]. Na rozdíl od Waris však Noura neutekla před dětským manželstvím do zahraničí, a tak ji její osud dětské nevěsty o pár let později neblaze dostihl.

Před nedávnem ji rodiče přesvědčili, aby se vrátila domů. Otec jí lstivě namluvil, že její manželství bylo prohlášeno za neplatné. Vzápětí ji donutil se k manželovi vrátit. Manželství ovšem stále nebylo naplněno pohlavním stykem. Podle svědectví Noury se jí podařilo čtyři dny manželově nátlaku bránit. Následně ji však manžel znásilnil, bránící se dívku při útoku drželi jeho příbuzní (bratranec a bratři).

Při druhém pokusu o znásilnění dívka agresora smrtelně zranila. Poté se znovu pokusila nalézt útočiště u své rodiny. Rodiče ale dívku udali na policii a během soudního přelíčení se jí zřekli. Ironií je, že byla odsouzena za vraždu, přestože byla znásilněna v zajetí dětského sňatku.

V Súdánu je zákonné vstoupit do manželství již ve věku deseti let, znásilnění v manželství je zcela legální. Obhájci Noury mají nyní patnáct dní na odvolání. Petici za osvobození Noury, která byla za zabití násilníka odsouzena k trestu smrti oběšením, můžete podepsat zde.

Když jsou západní média suplována sociálními sítěmi

Příběh se začal šířit do povědomí veřejnosti po síti WhatsApp, přes kterou celosvětová súdánská komunita přijímá zprávy ze své domoviny. Západní zpravodajství je totiž příběhy o terorismu a chudobě v regionu již přesyceno. Vyvstává proto otázka, kolik násilí se musí stát, aby to „velká zpravodajství” dostatečně zaujalo.

Tento problém rozhodně není v Súdánu ojedinělý. Nicméně v zemi svázané konvencemi genderové nerovnosti si dosud žádný případ nezasloužil tolik mediální pozornosti. Pod hashtagy #JusticeForNoura a #SaveNoura můžete na Twitteru, Instagramu i Facebooku sledovat celou řadu článků i příspěvků.

Případ znásilnění Noury by sám o sobě nebyl výjimečný. Vyplul na povrch jen proto, že Súdánka svého trýznitele zabila. Jde přitom o velmi ojedinělou situaci, protože ženy jsou si dobře vědomy přímé existenční závislosti na muži – živiteli rodiny.

Smutný fakt dokreslují příběhy zmrzačených žen napříč zeměmi třetího světa. Dvanáctiletá dívka provdaná za Talibance, které v osmnácti letech manžel uřízl nos i uši. Nigerijské dívky unesené skupinou Boko Harram nebo indické dívky, které v případě odmítnutí nápadníků čelí útokům kyselinou. Až ono zmrzačení může dívky z nechtěného manželství vysvobodit. Narozdíl od případu Noury, která na svého manžela zaútočila, to většinou nebývají utlačovatelé, ale exkluzivně ženy a dívky, na kom je násilí pácháno.

Děti Rohingyů vstupují do manželství pro skývu chleba. Přispívá k tomu i politika OSN přidělování balíčků jídla

Uprchlické tábory v Bangladéši jsou přeplněné utečenci z Myanmaru. Rohingyové (etniční muslimové) byli buddhistickou většinou vyhnání ze svých domovů, kde jejich příslušníky vraždí a znásilňují. Rohingské děti však jiná forma násilí dostihla i na místech, kde doufaly, že naleznou bezpečí a klid.

Malé dívky jsou v celé řadě případů provdávány, jinak by zemřely hlady. Příběh Nur Begum, které je mezi čtrnácti až šestnácti lety [2], jakož i celé řady dalších dívek provdaných v uprchlickém táboře, nedávno zmapovali reportéři The Atlantic.

I v této komunitě jsou smluvené sňatky v raném věku obvyklé. V bangladéšském uprchlickém táboře je ovšem situace specifická. Ve stanech jsou ubytovány mnohačetné rodiny, což spolu s nedostatkem zásob potravin ze strany OSN přispívá k tomu, že se rodiny hladových krků „zbavují” co nejdříve to jde. Dívkám proto hledají manžely již v útlém věku.

Jedna z žen ubytovaných v táboře vypověděla: „Můj manžel je částečně ochrnutý a nemůže nijak pracovat. S malým množstvím jídla na příděl se nemohu řádně postarat o svou rodinu s pěti dětmi. Pro své dvě dcery ve věku dvanácti a čtrnácti let proto hledám ženichy.” Dodává, že má obavy i z eventuálního návratu do Myanmaru: „Moje dívky by se doma v Myanmaru mohly stát oběťmi znásilnění.” [3]

Situace je o to horší, že nedaleko uprchlického tábora funguje nechvalně známý Cox's Bazaar, jeden z velkých cílů sexuální turistiky. Dívky jsou zde unášeny a následně zotročovány v nekonečném kolotoči sexprůmyslu a dluhů, kterými pasáci dívky vydírají. Je proto do jisté míry přirozené, že se rodiny snaží pro děti manželstvím zajistit bezpečí a lepší osud. Videoreportáž z Cox's Bazaar přináší Al Jazeera [4].

Podobné osudy zde potkávají i hochy. Rodiče je s dívkami žení již v dětském věku, aby páry samostatně dosáhly na sociální pomoc. Systém přerozdělování dodávek jídla Organizace spojených národů, spočívající v přídělu balíčku na domácnost, je proto celosvětově hojně kritizován.

Podle Guardianu příděl 25 kg rýže na dva týdny vychází z potřeb průměrné rodiny o pěti členech. Mnohé rodiny jsou však značně početnější, výjimečným případem nejsou ani rodiny s devíti dětmi. Není zohledňována reálná velikost rodiny, což ve svém důsledku nepřímo vede k většímu množství dětských manželství.

Americká krása? Mnohdy rodinné peklo

Kdo by si myslel, že jsou dětská manželství výsadou zemí třetího světa, ten by se hořce zmýlil. V baště západní demokracie, Spojených státech amerických, je ve 49 státech povoleno dětské manželství. Prvním americkým státem, který i přes souhlas rodičů neumožňuje uzavřít manželství osobám mladších 18 let, se tento týden stal stát Delaware.

Video, v němž se muž ve věku šedesáti pěti let prochází s dvanáctiletou dívkou ve svatebních šatech po ulicích New Yorku, se stalo virálním takřka přes noc. Tento sociální experiment zachytil hluboké rozčarování spousty kolemjdoucích: „Kolik je té dívce? A kolik je vám?” S odpovědí, že je takový sňatek v USA naprosto legální, se mnozí nechtěli spokojit. Figurant v experimentu měl ale pravdu. Ve většině států dokonce ani není stanoven žádný minimální věk pro vstup do manželství.

Sociální experiment založený na konfrontaci s dětským manželstvím můžete shlédnout zde. Video je v angličtině.

Podle skupiny Unchained at Last uzavřelo v USA manželství mezi lety 2000 až 2010 více než 167 tisíc dětí mladších 17 let. Tato data pocházejí z 38 států, o situaci ve zbývajících 12 státech nelze tyto informace žádným způsobem získat. Celkové číslo tak bude o mnoho vyšší.

Ve většině států je stanovena hranice pro vstup do manželství na šestnáct a sedmnáct let (i tato hranice je však diskutabilní). Děti mladší tohoto věku pak k uzavření sňatku potřebují písemný souhlas rodičů. Projev vůle dětí, jakkoliv můžeme o jeho skutečné svobodě pochybovat, již tamní zákony nevyžadují. Ani formálně tak není učiněno zadost snaze eliminovat nucená manželství. Reálně to znamená, že úředník nemá pravomoc zjišťovat přání a vůli dítěte, byť by měl podezření, že ke sňatku dochází nuceně.

S přivolením soudu lze v mnohých státech snížit věk pro vstup do manželství dokonce pod šestnáct let. Děti tak uzavírají sňatky se souhlasem rodičů a toliko následným administrativním uznáním ze strany soudu. Příběhy obětí dětských sňatků dokládají, že pokud v jednom okrese soudce oddací list osvědčující uzavření manželství nevydá, není problém o něj zažádat jinde.

Jelikož řada států nemá minimální věk stanoven vůbec, nelze vyloučit, že je přivolením soudu k manželství v mnohých případech ve skutečnosti zakrýváno zneužívání dětí. Zvláštností totiž nejsou ani případy, kdy jsou dívky oběťmi znásilnění ze strany nastávajícího manžela. [5]

Je jednoduché dítě zastrašit nebo je nepřímo „motivovat” sociálními jistotami, které pro něj z uzavření manželství plynou. Případ USA přitom ukazuje, že nemusí jít jen o uprchlíky. Pakliže má dítě skutečný strach o své bezpečí, tedy pokud ve vztahu mezi budoucími manželi již existuje násilí, lze předpokládat, že se dítě ani nikomu nesvěří a sňatku tak nedokáže samo zabránit.

Jakkoliv si myslíme, že je společnost, v níž žijeme, skutečně svobodná, zůstává v nejlepším zájmu dětí po celém světě do manželství vůbec nevstupovat. Zvláště zranitelnou skupinu dětí je zapotřebí chránit, a to bezpodmínečně až do dosažení dospělosti. Teprve tehdy se mohou skutečně svobodně rozhodnout, aniž by byly závislé na rodině a jejích přáních.

[1] Příběh Waris Dirie byl populárně obsažen ve filmu Květ pouště. Snímek mapuje jak její cestu na mola, tak postupné uvědomění, že byla v dětství trvale zmrzačena ženskou obřízkou.

[2] Přesný věk ani jí samotné není znám. Celý příběh rohingské dívky a její přípravu na sňatek mapuje reportáž dostupná na webu The Antlantic.

[3] Food and Safety Concerns Fuel Rise in Refugee Rohingya Child Brides. Voice of America, Maaz Hussein, 12. 12. 2012. Dostupné z: https://www.voanews.com/a/rohingya-child-marriages-common-amid-food-crisis/4160049.html

[4] Al Jazeera, 101 East. Brides and Brothels: The Rohyngia Trade. Video dostupné z: https://www.aljazeera.com/programmes/101east/2018/03/brides-brothels-rohingya-trade-180308070438854.html

[5] Al Jazeera English, The Stream. US states seek to end child marriages. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=uwoRu8y-efk

Petici za osvobození Noury, která byla za zabití trýznitele odsouzena k trestu smrti oběšením,  můžete podepsat zde.