První, a přesto jedenáctý v pořadí. Několik zajímavostí k zákonu z 28. října 1918

6. 11. 2018
České a československé právní dějiny Ústavní základy ČSR v letech 1918 – 1938, Ladislav Vojáček, slideplayer.cz

Nejstarší československý zákon byl sepsán v Praze během noci z 27. na 28. října. V této době Národní výbor československý očekával porážku Rakouska-Uherska v první světové válce. Nabízela se proto vhodná příležitost k revoluční změně: vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků. Zmiňovaný zákon je navzdory své stručnosti v mnohém zajímavý. Dodnes je o něm možné vést diskuze, zda byl skutečně prvním zákonem Československa.    

Ke schválení a publikaci zákona Národním výborem došlo 28. října. [1] Pražská veřejnost se toho dne od ministra zahraničí dozvěděla, že Rakousko-Uhersko přistupuje na mírové podmínky amerického prezidenta. Tuto tzv. Andrássyho nótu si lidé mylně vyložili jako souhlas Habsburků s českou, případně československou samostatností. [2] Vše mělo rychlý spád – kromě Zákona o zřízení samostatného státu československého bylo sepsáno i provolání Lide československý [3] a dalšího dne se oba texty dočkaly otištění v  novinách.

 

Text zákona č. 11/1918 Sb. z. a n.

Co zásadního zákon obsahoval? V preambuli se kromě jiného píše o vstoupení samostatného Československa v život. Následuje pětice článků nařízených Národním výborem v roli vykonavatele státní svrchovanosti. Dle čl. 1 má být forma státního zřízení určena Národním shromážděním (v tu dobu ještě neexistujícím). Čl. 2 stanovuje ponechání všech dosavadních zákonů a nařízení v platnosti. Čl. 3 podřizuje Národnímu výboru veškeré státní, krajské či samosprávné úřady. Dle čl. 4 nabývá zákon účinnosti 28. říjnem 1918. Poslední čl. 5 ukládá Národnímu výboru československému provedení zákona. [4]  

Proč první československý zákon z 28. října není tak úplně první

Zákon o zřízení samostatného státu československého byl prvním schváleným zákonem Československa. Na počátku listopadu se ale v nově publikované Sbírce zákonů a nařízení státu československého objevil pod číslem 11/1918 Sb. z. a n. Kde hledat příčinu?

Při vzniku nového státního útvaru vyvstala otázka, zda má být v zákoně č. 1/1918 Sb. z. a n. právně ošetřena existence státu, nebo Sbírky zákonů a nařízení. Zákonodárce se nakonec přiklonil ke druhé variantě, tudíž zákon č. 1/1918 Sb. z. a n. (účinný od 2. listopadu 1918) upravuje vyhlašování právních předpisů ve Sbírce zákonů a nařízení. V jeho textu je přitom odkaz na nejstarší československý zákon: „Do této sbírky pojímají se dodatečně i zákony a nařízení Národním výborem československým před vyhlášením tohoto zákona vydané. Jich účinnost počítá se však ode dne, kdy byly veřejně vyhlášeny.“ [5] Zákon o zřízení samostatného státu československého byl vyhlášen 28. října a tohoto dne rovněž nabyl účinnosti.

Národní výbor nepokládal za nutné umístit klíčový Zákon o zřízení samostatného státu československého na druhé místo hned za zákon č. 1/1918 Sb. z. a n. Zákon byl publikován 6. listopadu pod č. 11/1918 Sb. z. a n.

Z ryze formálního hlediska bychom měli za první československý zákon považovat ten o vyhlašování právních předpisů. Za rozhodující kritérium je však třeba považovat nabytí účinnosti a v tomto ohledu drží jasný primát zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. [6]        

Jeden zákon, více verzí

Oficiální znění nejstaršího československého zákona publikované na počátku listopadu ve Sbírce bylo samozřejmě jen jedno. Je ovšem pozoruhodné, že toto znění se v některých detailech odlišovalo jak od zákona vyhlášeného 28. října Národním výborem, tak textů otištěných o den později v periodikách.

Zmínku si zaslouží především formulace „zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem“. Takto vypadá pátý článek v zákoně č. 11/1918 Sb., ale předešlé verze (včetně té z 28. října) uvádí „zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem“ a ve slovenském znění dokonce stojí „zákon tento vstupuje do života dnešním dňom.“ Tato skutečnost má prosté vysvětlení: pro autory tehdejších zákonů mohl někdy pojem platnost znamenat to stejné co účinnost. [7] V dnešní době (doufejme) nemyslitelné.       

Státní zřízení existovalo od samého počátku   

Pamětní deska od L. Šalouna na Obecním domě připomínající zásluhy Národního výboru československého (odhaleno 1931), Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Právní historik Ladislav Vojáček podotýká, že ačkoliv zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. ukládal Národnímu shromáždění určení státního zřízení, neznamená to, že by do onoho kýženého okamžiku československý stát státní zřízení neměl. [8] Jak je to možné? Národní výbor československý se v zákoně z 28. října označil za vykonavatele státní svrchovanosti. Touto formulací bylo v podstatě vymezeno provizorní státní zřízení, neboť z ní šlo odvodit, že v čele státu stojí Národní výbor československý.

Reálnou moc měl Národní výbor zpočátku jen v Praze, ale během několika dní se jeho vliv rozšířil do dalších českých měst. Provizorní forma republiky zanikla 13. listopadu 1918, když z nově přijaté prozatímní ústavy vyplynulo, že Československo je parlamentní republikou v čele s prezidentem. Den poté revoluční Národní shromáždění zvolilo za prezidenta v zahraničí pobývajícího Masaryka.

Úskalí recepční normy

Jistá nedokonalost zákona č. 11/1918 Sb. z. a n. je patrná z čl. 2 (tzv. recepční norma), který stanovil přetrvávající platnost všech dosavadních zákonů a nařízení. Sám o sobě tento článek nedává smysl. Z dob Rakouska-Uherska totiž existovalo mnoho právních předpisů, jež v podmínkách nového státu nemohly nadále platit (např. jakékoliv zákony či nařízení bezprostředně se vztahující k monarchistickému zřízení Rakouska-Uherska). Další problém představují slova zákony a nařízení. Touto formulací nebylo dostatečně zohledněno, že na územích obývaných Slováky platilo uherské právo. Zde kromě zákonů a nařízení měly velký význam právní obyčeje či soudní usnesení. [9]

V každém případě se recepce staršího práva na území Československa neobešla bez problémů především proto, že v různých oblastech republiky platily před rokem 1918 různé právní řády (rakouský v českých zemích, uherský na Slovensku, německý v Hlučínsku apod.). Jejich důsledná recepce logicky vedla k jakési „právní roztříštěnosti“ první republiky.

Autoři Martinské deklarace o zákonu vůbec nevěděli

Zmínku též zasluhuje dokument z 30. října známý jako Martinská deklarace. V něm slovenští politici vyjádřili odhodlání vytvořit společně s Čechy nezávislý státní útvar: „Pre tento česko-slovenský národ žiadame i my neobmedzené samourčovacie právo na základe úplnej neodvislosti.“ [10]

Pamětní deska na budově bývalé Tatra banky v Martině připomínající přijetí Martinské deklarace, Darwinek, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Zdá se vám, že Slováci sepsali tento památný dokument v přímé reakci na schválení prvního československého zákona 28. října? Skutečnost byla zcela odlišná. Nikdo z lidí přítomných v Martinu neměl ponětí, co se před dvěma dny v Čechách odehrálo. Impulsem pro sepsání Martinské deklarace mohla být stejně jako při pražském převratu Andrássyho nóta, která je v textu jednoznačně zmíněna. [11]

Vymezení hranic – otázka budoucnosti

Ačkoliv 28. říjen 1918 byl i z právního hlediska počátkem Československa, v danou dobu šlo o stát, jehož hranice nebyly ještě ani naznačeny, natož pak přesně vymezeny. Sám zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. o teritoriu Československa nic neříká. Je to ale sotva překvapivé.

V té době ještě nikdo v Národním výboru netušil, do jaké míry budou hranice české části republiky odpovídat historickým hranicím Čech, Moravy a (českého) Slezska a kde bude uměle vytvořena jižní hranice Slovenska. Stejně tak asi nikdo nepočítal s česko-polskými střety o Těšínsko, ziskem Hlučínska a Valticka na úkor Německa, respektive Rakouska a přičleněním Podkarpatské Rusi k Československu.

Autor: Adam Pálka

historik


[1] Národní výbor československý existoval v Praze od července 1918 a sdružoval představitele českých politických stran, které měly zájem na vytvoření suverénního československého státu.  

[2] Takto mylně byla pochopena Andrássyho slova, že rakousko-uherská vláda souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů. Prezident USA ale ve svých „14 bodech“ nepsal přímo o samostatnosti Čechoslováků, nýbrž jen o jejich autonomním rozvoji.  Celý text Andrássyho nóty viz http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/andrassyho-nota-27-10-1918  

[3] Někdy též označováno za provolání o vzniku republiky. Text dokumentu dostupný na http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/provolani-narodniho-vyboru-28-rijna-1918  

[4] Kromě fotografie v článku lze text zákona nalézt na mnoha jiných webech, např. https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzge4f6mjrfuya

[5] Viz https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzge4f6mjnga

[6] Podrobněji in Ladislav VOJÁČEK: První československý zákon. Pokus o opožděný komentář. Praha 2018, s. 6–7.

[7] Podrobněji tamtéž, s. 39–48, 199–201.  

[8] Tamtéž, s. 252–254.

[9] Tamtéž, s. 162–164.

[10] https://sk.wikisource.org/wiki/Martinsk%C3%A1_deklar%C3%A1cia

[11] V deklaraci konkrétně stojí: „Na základe tejto zásady prejavujeme svoj súhlas s tým novo utuoreným medzinárodným právnym položením, ktoré dňa 18. oktobra 1918 formuloval predseda Wilson a ktoré dňa 27. oktobra 1918 uznal rakúsko-uhorský minister zahraničia (myšlen Andrássy – pozn. A. P.).“


Kam dál?


Čtěte také:


Političtí vězni jsou dokladem protiprávnosti komunistického režimu. Kardinál Josef Beran byl jedním z nich

V květnu 1945 české území osvobodila vojska Sovětského svazu a USA. Zásluhy Američanů byly upozaděny

Komunisté při převratu v roce 1948 těžili z poválečných změn



Martin Kopa: Snažím se řídit tím, že každý člověk je víc než nejhorší věc, kterou kdy udělal

Poslední den Martinova působení na pozici asistenta Ústavního soudu jsme vyzpovídali tohoto inspirativního právníka, kterého znáte z portálu Iurium Daily:...

Číst více

Mikuláš Bek: Pokud se chceme vyrovnávat se skutečnými problémy, nesmíme spoléhat na emoce

Od roku 2011 stojí v čele druhé největší vysoké školy v České republice. Nyní se rozhodl bojovat o křeslo v horní komoře Parlamentu. Nejen na důvody k podání...

Číst více

Právo o páté: O právním jazyku, právu a literatuře s Martinem Škopem

Je úlohou soudu psát zajímavá rozhodnutí? Proč je důležité, aby právníci četli krásnou literaturu? Pozvání do studia Radia R přijal Martin Škop, proděkan...

Číst více
Autor: Adam Pálka

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00 Brno
  • IČO 07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.