Sex a hendikep: sexuální asistence – trochu „jiná“ prostituce

11. 12. 2017

Následující příspěvek představuje reakci na článek autorky Martiny Ivanové s názvem Sex a hendikep, který byl otištěn v minulém čísle časopisu FAKT. Není apriorně zaměřen proti autorce původního článku, cílem je především kritika organizace Rozkoš bez rizika a její aktivity v této oblasti. Text má sloužit také jako příspěvek k otevření diskuze na téma, které v českém veřejném prostoru chybí.

Po vzoru autorky původního textu je potřeba objektivně říci, že až příliš často se na hendikepované osoby pohlíží jako na tvory asexuální. Tento fakt se projevuje především ve spojení s genderovými očekáváními – pohledem na tradiční mužské a ženské role a z toho plynoucího sociálního aspektu postižení [1].

Autorce původního článku Sex a hendikep však musím oponovat v celkovém jednostranném náhledu na věc. Ač tak možná původně nezamýšlela, problematiku staví do poměrně radikální pozice. Dle jejího textu je sex právem každého, přičemž z něj vyplývá fyzické zajištění této aktivity hendikepovaným. Z mého pohledu, a obdobně je tato problematika zpracována v relevantních mezinárodních dokumentech, například v Chartě sexuálních a reprodukčních práv (1997), je však právem každé osoby, včetně osob s postižením, mít vlastní sexuální život. Tedy není možné jim toto upírat, avšak určitě není povinností společnosti ho někomu zajišťovat, k čemuž původní text poněkud sugestivně nabádá akceptováním sexuální asistence a její podporou.

Výše uvedené má svoji návaznost na morální stránku věci. Nelze z morálního hlediska aprobovat pohled na sex jako na komoditu (a to, že k tomu v praxi dochází, by nás nemělo od morálních norem odpoutat), kterou lze snížit na úroveň trávení volného času, či zajištění potravin a ošacení, a následně ji proto organizovat, platit za ni, či ji rozdávat. Jde o přístup artificiální, nemorální a degradační. „Sex s asistencí“ nejenže hraničí s prostitucí (pro určitou, v tomto směru privilegovanou, skupinu lidí), ale je pootevřením dvířek k akceptaci prostituce jako něčeho normálního.

Rozkoš. Bez rizika?

Výše uvedené doznává svým přístupem i samotná organizace Rozkoš bez rizika (hlavní hybatel diskuze o sexuální asistenci v České republice), která svoje přední poslání vidí v destigmatizaci a schválení prostituce jakožto běžné služby ve společnosti (organizace dokonce hovoří o jakémsi empowerementu žen, což je v kontextu s prostitucí naprosto absurdní). Jakékoliv snahy o odloučení pojmů prostituce a sexuální asistence jsou nanejvýš pochybné už jen z důvodu naplnění stejných základních znaků a faktu, že všechny momentálně vyškolené sexuální asistentky jsou osoby, které mají dlouhodobé zkušenosti s prostitucí, či se v ní zároveň aktivně pohybují [3]. Rozkoš bez rizika sice argumentuje dílčími rozdíly mezi těmito činnostmi, ale nijak nevyvrací (a ani nemůže) jejich společnou podstatu. Faktem je, že sexuální asistence zůstává jakousi „jinou“, privilegovanou prostitucí, kterou má společnost lépe přijmout, protože směřuje k těm méně šťastným z nás.   

Prostituce je jevem pro lidské vztahy a pro společnost rozvratným bez ohledu na okruh lidí, kterým by měla být poskytována. A nic na tom nezmění ani její balení do nových názvů typu „komerční sex“, či „sexbyznys“. Nadto její normalizace ze strany státu, v České republice například ve formě rozpracovaného zákona o regulaci prostituce, vede spíše ke státní aprobaci objektivizace ženského (případně i mužského) těla a nikoliv k destigmatizaci činnosti prostitutek.

Klienti jako oběti

Mimo rovinu morální však vyvstávají další konkrétní neřešené, a v původním článku nezmíněné, problémy. Prvním z nich je zranitelnost hendikepovaných osob ve vztahu k poskytování sexuálních služeb, ať už ve formě trestného činu sexuálního nátlaku, či jiného, byť neúmyslného, sexuálního zneužití. Nebezpečná je také například fixace na asistenta skrze sexuální prožitky, vytvoření závislého vztahu, vykořisťování mentálně slabších a podobně. Vyškolení v sexuální asistenci na kurzu rozhodně zabránění těmto jevům negarantuje (naopak nabytý „titul“ asistenta může pachateli v jeho činnosti velmi úspěšně pomáhat). Samozřejmě dnešní neutěšený stav, kdy část hendikepovaných hledá pro chybějící alternativu ke svému uspokojení služby prostitutek a escort služby, výše uvedenému přímo nahrává. Institucionalizace sexuálních služeb jej však rozhodně neřeší.

Jako složitou vidím situaci v domovech sociálních služeb. Provozování sexuální asistence v těchto místech není možné, protože nejde o sociální službu, jak dementovalo také Ministerstvo práce a sociálních věcí s upozorněním na nepřípustnost takových idejí. Pokud by měla být asistence považována za sociální službu, musela by totiž být možnost sexu za peníze legálně, prakticky i finančně dostupná všem. Pokud by se sexuální aktivity měly uskutečňovat mimo režim ústavu, stále zůstane nevyřešenou otázka odpovědnosti za chráněnce, kterou zařízení nese.

Faktem je, že Ministerstvo práce a sociálních věcí nereflektuje potřebu vytváření podmínek pro intimní vztahy vzniklé mezi jednotlivými klienty zařízení, což je problém systémový, se kterým se jednotlivá zařízení těžko vyrovnávají. Výsledkem je často úplná absence intimního života chráněnců.

Dalším problémem je sexuální asistence v případě mentálně hendikepovaných. Už i u lehkého mentálního postižení se dovozuje velmi nízká duševní úroveň vyspělosti jedince [4]. Nanejvýš problematické, zvláště pouze pro laika s měsíčním kurzem, by tak bylo vyhodnocení mentální úrovně hendikepovaného ve vztahu ke svolení k různým sexuálním praktikám, jeho uvažování a celkového očekávání. Na svobodném a jasném konsenzu k sexu i k jeho průběhu stavíme i u běžné populace a u mentálně postižených tomu nemůže být jinak.

Z pohledu právního vyvstává otázka, zda činnost neziskové organizace Rozkoš bez rizika v této oblasti není v rozporu s trestněprávními normami o kuplířství dle ustanovení § 189 trestního zákoníku. Ministerstvo vnitra sice vydalo nezávazný posudek, ve kterém shledává sexuální asistenci, po splnění určitých striktních pravidel (mimo jiné i zákaz zjišťování spokojenosti a jiné zpětné vazby ohledně služby, což umocňuje problém se zranitelností hendikepovaných), jako bezrozpornou s právní úpravou. Avšak Nejvyšší státní zastupitelství k věci dodává, že není zřejmé, jak by bylo příslušnými orgány činnými v trestním řízení posuzováno poskytování seznamu osob sexuálních asistentek (pro činnost organizace esenciální věc), které je na hraně zákonnosti.

Na závěr si dovolím uvést i argument naturalistický. Sex je implicitně záležitostí fyzicky a psychicky k němu schopných jedinců, kteří dovedou najít a svým vzezřením a charakterem oslovit sexuálního partnera. I pro osoby bez postižení, které například trpí různými zlými návyky (nebezpečné sexuální patologie, agresivita, velmi špatná hygiena a podobně), či jsou sociálně vyloučeny (zohyzdění, bezdomovectví) je přístup k sexu ztížen, či dokonce z důvodu těchto okolností, jak tomu může být i u hendikepovaných, fakticky vyloučen.

Jak z toho ven?

Pro mě velmi pozitivní byl přístup asistentky Vladany Kristen Augstenové, která se, jak se zdá, v  profesi sexuálního asistenta stala poměrně známou osobou. O jejích aktivitách se lze dočíst na internetu a k vidění je také v původním dokumentu Miluj mě, jestli to dokážeš [5]. Soustředí se především na sexuální energii, její prožití a její transmutaci do vnitřních intenzivních prožitků. Jde o záležitost, kterou mohou mnozí předem odsoudit, avšak pouze z důvodu neznalosti tématu [6]. V prvé řadě by měla fungovat co možná nejširší osvěta (včetně osvěty pracovníků ústavů), pozitivní přístup a snad i pomoc při seznamování hendikepovaných v případě, kdy si sami nemohou najít družku či druha. V této oblasti jsou, především v domech sociálních služeb, jak upozorňuje i autorka původního článku, veliké rezervy.

Autor: Marek Ciprian


[1] Danému tématu se věnuje obor „disability studies“, který vnímá postižení ne fyziologicky jakožto „neštěstí“ v podobě lékařské diagnózy, nýbrž jako druhotný dopad handicapu na postiženého ze strany společnosti - stigmatizace, systematické ztížení dosažení určitých rolí a postavení ve společnosti a podobně.

[2] Jak na prostituci? ROZKOŠ bez RIZIKA, z. s. Brno, 2015 [online] [cit. 2017-10-06]. Dostupné z: http://www.rozkosbezrizika.cz/o-nas/r-r-v-mediich/jak-na-prostituci

[3] Šídová, L.; Poláková, P.; Malinová, H. a kol. „Ze sexbyznysu na trh práce?“ Sportpropag a. s. 2013 [online] [cit. 6. 10. 2017] Dostupné z: http://www.rozkosbezrizika.cz/ke-stazeni/soubory/publikace-r-r-ze-sexbyznysu-na-trh-prace/detail

[4] Mentální věk se pohybuje na úrovni 9  – 10 letého dítěte. Více např zde: ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, I. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. 4. vyd. Praha: Portál, 2011. 221 s. ISBN 978-80-7367-889-0.

[5] Dostupné např. zde: http://www.zkouknito.cz/video_137726_

[6] O práci se sexuální energií, či například prožívání orgasmů bez pohlavního či jiného obdobného styku, tantrické metody sexu s dotekem i bez doteků a podobně lze najít mnoho článků a knih.


Časopis byl do roku 2017 vydáván pod názvem FAKT. Čtěte jeho II. ročník, 4. číslo.


Čtěte také:


Sex a hendikep. Proč by měl být výsadou pouze zdravých?

Josef Toufar. Hle, uprostřed stojí, kterého vy neznáte

Testování kosmetiky na zvířatech není minulostí. Je-li vyvážena do Číny, výrobce ji testovat musí



Kam dál?

Podcasty21 s Pavlem Molkem: Měl bych velmi špatný pocit, kdybych studentům nepředal všechno

Nemáte čas číst rozhovor, ale rádi byste si nějaký poslechli cestou do práce či v noci před spaním? Potom jsou právě pro vás jako stvořené Podcasty21....

Číst více

Marie Žišková: Bojovat za svá práva je pro běžné lidi významné. Od soudu musí dostat odpověď, které porozumí

Soudkyně Marie Žišková opustí na konci března Nejvyšší správní soud. Působila na něm od roku 2003. Ve svém životě nejprve vyměnila civilní soudnictví za...

Číst více

Lenka Dobešová: Rozhodnete-li se být matkou, musíte si uvědomit, že někde bude nutné ubrat

Začínala v advokacii, ale brzy se rozhodla věnovat péči o své děti. „Advokátky kolem mě končily v šest, sedm večer, vystresované a vynervované. V ten moment...

Číst více
Autor: Marek Ciprian

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00 Brno
  • IČO 07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.
Loading...

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.