Recenze knihy Právní psaní

Nakladatelství C. H. Beck vydalo v roce 2019 publikaci Právní psaní. Jde o vůbec první české dílo zaměřené na legal writing. Jejím autorem je advokát Jan Vučka. Kniha je z ediční řady právní praxe a nabízí základní vhled do umění napsat dobrý text.

17. 2. 2020 Svatava Veverková

Když psát o právu, tak srozumitelně. Byť by tento cíl měl být samozřejmostí u každého právníka, často se ve své praxi setkávám s opakem. Při čtení některých judikátů a odborných textů pomýšlím na to, zda se mi chlupy ježí hrůzou nebo únavou. Často jde o kombinaci obojího. Někdy mám pocit, že množství použitých cizích slov musí být přímo úměrné dobrému pocitu pisatele z textu. Jak jinak si vysvětlit, že jich je tam tolik ideálně v kombinaci se složitými větnými konstrukcemi. S radostí jsem sáhla po publikaci, která poskytuje základní rady pro zlepšení psaného projevu. Po publikaci, která nám říká, že právní texty mohou a mají vypadat jinak. Po publikaci, podle níž srozumitelný text není výrazem neodbornosti a neschopnosti právníka, ale naopak.

Publikace je rozdělena do devíti částí. První nese název Formální úprava. Vychází z myšlenky, že profesionální dokument profesionálně vypadá. Kromě typografických rad seznamuje čtenáře se základními záludnostmi právní češtiny. Věděli jste, že se správně píše IČO, a nikoliv IČ? Že se na konec nadpisů nedává tečka, stejně jako za rozkazovací tvar slovesa viz? Dále se publikace věnuje náležitostem písemností jako je dopis, memo, posudek, podání či rozhodnutí. 

Druhá kapitola upozorňuje na to, že před samotným psaním čeká autora spousta přípravných prací. Musí si ujasnit zadání, cíl a komu je text určen. Jinak bude vypadat vyjádření pro naprostého laika, jinak pro odborníka. Vučka radí: „Hledejte příběh a pochopte ho – když nerozumíte problému věcně, nerozumíte mu ani právnicky.“ Aby mohl autor čtenáři příběh vhodným způsobem sdělit, měl by si připravit logickou osnovu a tu potom zaplňovat textem.

Třetí stěžejní kapitola nese název „Jak se má psát. Publikace klade důraz na sledování cíle. Pokud ho nebudeme mít na paměti, můžeme dle Vučky snadno vytvořit „sáhodlouhé rozbory bez zjevného cíle, aby čtenář neodhalil, proč mu vlastně píšeme.“ Jak tedy napsat dobrý text? Nepoužívat šroubované konstrukce označované jako právničina. Členit text do kratších odstavců – co odstavec, to myšlenka. Používat krátké věty a nezapomenout na shrnutí. Klíčové sdělení by mělo být uvedeno na začátku textu. Právě v tu chvíli je čtenář nejpozornější.

Čtvrtá část publikace obsahuje informace, jakým způsobem správně v textu odkazovat na právní předpisy, soudní rozhodnutí, odbornou literaturu či online zdroje. 

V páté a šesté kapitole se dozvídáme, jak se nemá psát. Nejprve se autor zaměřuje na nevhodné jazykové prostředky, následně na argumentační fauly. Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké slovní obraty by se měly v právních textech zakázat? Je to dle Vučky například univerzální spojka „kdy“, zájmeno „tento“ či slovo „zásadně“, kdy slova z výčtu by se neměla zásadně objevovat v žádném textu, kdy tento má být určen ke čtení. 

Další dvě kapitoly hovoří nejprve o organizaci práce, následně o profesionalitě a profesní etice. Na konci knihy najdete tahák dvaceti nejdůležitějších rad a jednu závěrem.  

Publikaci Právní psaní doporučuji, a to nejen studentům právnických oborů a jejich absolventům, kteří se o právní psaní zajímají. Na 146 stranách získáte základní vhled do téměř všech problémů spojených s právním psaním. Kniha je tak opravdu vhodná pro každého.

Na druhou stranu kvůli širokému záběru témat jde o informace velmi základní, jdoucí místy až po povrchu. Pro spoustu čtenářů tak kniha může být spíše opakováním toho, co už znají nebo sami používají. I tak považuji jakoukoliv publikaci věnující se právnímu psaní za důležitou. Věřím, že v rámci dalších vydání bude její obsah rozšířen. V mém případě jde o první knihu, kterou jsem si na dané téma přečetla. Jako další mám v plánu Making Your Case: The Art of Persuading Judges od autorů Antonin Scalia a Bryan A. Garner. Nejen na ni publikace Právní psaní sama odkazuje.

Vučka uvádí, že „známkou inteligence právníka a úrovně jeho schopností není, že dokáže tvořit dlouhatánské a kostrbaté věty.“ Skutečnou známkou schopností právníka je podle něj to, že „složitou věc dokáže popsat krátkými a srozumitelnými větami.“ Nezbývá než vyjádřit přání, aby se nám právníkům dařilo být co nejvíce inteligentní. Oddechnou si nejen právníci a studenti práv, ale také laici, kteří naše texty musí číst. Právo se totiž dotýká nás všech.

Vučka, J. Právní psaní. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 146 s. ISBN 978-80-7400-761-3.

Autorka: Svatava Veverková

Chcete se dozvědět více o právním psaní? Pusťte si náš SPECIÁLNÍ podcast nebo sledujte naši činnost. Snažíme se o právu psát jednoduše a pro všechny.

Více článků

Přehled všech článků