Utíkej, maličký, utíkej

3. 6. 2018
Kids run. Senior Airman Jason Wiese. Wikimedia Commons. CC BY-SA 3.0

Na Facebooku jeden vedoucí dětského tábora popisoval zvláštní hru, kterou s dětmi hraje na letních táborech. Podstata hry je jednoduchá. Na stezce jsou s odstupy neprůhledné pytle obsahující červené a zelené kuličky. Děti vyběhnou a z prvního pytle poslepu vytáhnou kuličku. Když je zelená, běží k dalšímu pytli. S červenou se vrací na start. Nikdo přitom nekontroluje, jakou kuličku děti vytáhly.

„Vtip“ podle vedoucího spočívá v tom, že v posledním pytli jsou všechny kuličky červené. „Hrajeme to hlavně pro to, abychom poznali které dítě nám je ochotno lhát, jen aby bylo první,“ sděluje vedoucí.

Ve skupinách, kde se lhář neukáže, prý hra končí poměrně rychle. Už u třetího kola se začne objevovat remcání a výtky směrem k organizátorům, že tam „ta zelená“ není. Vedoucí ale stále dokola opakuje, že je všechno v pořádku a že vše prověřil.

Každým dalším neúspěšným kolem je naštvanost dětí větší a větší a počet kverulantů roste. To trvá tak dlouho, až už to někdo nevydrží, vezme ten poslední pytel a vysype ho před nohy vedoucího, aby dokázal, že do cíle nelze dojít.

Zajímavější jsou údajně skupiny s lháři: „Jsou jedinci, kteří lžou hned u prvního kola, jiní až po několika neúspěšných pokusech. Když lhář přiběhne s tím, že má splněno, je zapsán jeho čas a může si sednout a počkat, až úkol splní ostatní.“ A jak dodává povedený vedoucí: „Pokud děti vidí někoho, kdo úspěšně prošel, nerozporují férovost a jako blbci jsou schopni běhat hodiny, aniž by si jen minimálně stěžovali.” Pokud si stěžují, lhář se jim aktivně snaží vysvětlit, že je vše správně, aby nevyšlo najevo, že podváděl.

Lháři pak reagují dvěma způsoby, buď chtějí pryč, aby se nemuseli dívat, jak ostatní poctiví běhají a on lhář má pohov. Nebo se snaží znovu zapojit do hry a nenápadně přenést zelené kuličky do posledního pytle, aby všechny vysvobodil.

Hned pod tím zábavným popisem někdo připsal komentář, že by tu hru použil v rámci přijímacího řízení. Tak pojďme na to, zkusme to. Koho byste vzali na právnickou fakultu, když by jediný test byl tento „kuličkový“?

„Hra je to pitomá a zbytečná. Pomineme-li tedy perverzní motivace na straně vedoucích, kteří si tu introspekci do dětské duše jistě užili," píše Josef Kotásek.

Poctivého či naivního, který by tam v důvěře v dospělé běhal do skončení prázdnin? Vnímavého, který první pochopil, že něco nehraje a ze hry dezertoval? Asertivního a prozíravého, který nejen pochopil, ale také vysypal pytel s kuličkami, čímž zachránil ostatní? Nebo toho, kdo podváděl? A koho z těch „podvodníků“? Toho, kdo podváděl, protože jen reagoval na perverzní podvod vedoucích? Nebo toho, kdo podváděl bez této „spravedlivé motivace“, prostě jen tak? Nebo budeme zohledňovat i následné chování – ano, co tak vzít ty, co se špatným svědomím pomáhají ostatním a snaží se to pekelné kolo potají zlomit (Radbruch)? Nebo slabošského podvádějícího, který nemá žaludek na to přihlížet utrpení (ale ani vůli k aktivní nápravě či odvahu k přiznání) a bude si třeba tuto lekci pamatovat? Či toho, kdo hru pochopil a přesto s úsměvem běhá s ostatními a nebere nikomu šanci na zážitek z vlastního prozření?

Popravdě, nic takového jsem po přečtení popisu neřešil. Má první reakce na tu hru byla touha. Touha napálit takovému vedoucímu jednu do zubů. A byl by to  klasický Karpmannův transakční trojúhelník (pachatel, oběť, zachránce), který ovšem obvykle plodí trojúhelníky další a další, ve kterých můžeme fungovat do zblbnutí, zhruba podobně jako v naší kuličkové hře. Ze zachránce trestajícího pachatele se může rychle stát sama oběť (například kvůli hněvu dětí, které musely sledovat, jak milovaného vedoucího odváží na zubní pohotovost).

Jako otec bych nechtěl, aby se mé děti zúčastnily takové samoúčelné taškařice k pobavení dospělých. Hra je to pitomá a zbytečná. Pomineme-li tedy perverzní motivace na straně vedoucích, kteří si tu introspekci do dětské duše jistě užili. V tomto směru lze kuličkový test vnímat jako konkurs na nové povedené vedoucí. Do určitého věku děti zrcadlí své rodiče, takže informačně je taková hra taky k ničemu. Stručně: ten test je jako pornofotka z dětství.

Taky jsem přemýšlel, jak by hra dopadla, kdyby v ní byl dítětem bódhisattva. Běhal by soucitně s ostatními a – přestože ví o povaze hry – nechával by „probuzení“ na samotných dětech? Nebo by byl prvním, kdo kuličkami zasype vedoucímu boty? No, u bódhisattvy člověk nikdy neví, udělá, co mu v danou chvíli přijde. Vyloučit tak nemůžeme ani tu zubní pohotovost, ale ani Forresta Gumpa, který radostně běhá mezi pytlíky a bude mezi nimi běhat klidně ještě půl hodiny poté, co vedoucí prozradí tajemství hry. Jedno mám za jisté: bódhisattva o tom nebude psát do časopisu.


Kam dál?

Čtěte také:


Než začnete žít s právníkem … aneb Víc práva, než jste si kdy přáli

Když duha nemůže

O karamelkách, zelí a Evropské unii



Princip omezené důvěry v dopravě na pozemních komunikacích

Doprava na pozemních komunikacích je spojena s mnohými riziky, řešením kolizních situací, ale také s problémy při posuzování odpovědnosti za zavinění dopravní...

Číst více

Uber v Brně a kachní rčení

Ústavní soud zveřejnil 13. listopadu svůj nález sp. zn. III. ÚS 4072/17 ve věci podnikání společnosti Uber v Brně. Na základě nálezu se bude už potřetí...

Číst více

Vlk způsobuje statisícové škody. Co s tím?

V posledním roce jsme mohli sledovat zvyšování počtu útoků vlků na zvířata v soukromých chovech, především na ovce a kozy. Znamená zmíněná eskalace, že...

Číst více
Autor: Josef Kotásek

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00 Brno
  • IČO 07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.