Právo dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče nemění ani pandemie koronaviru

Rodiče nebo jiní zákonní zástupci se ve zdravotnických zařízeních mohou setkat se situacemi, kdy jim není umožněno být na pokoji se svým dítětem nebo kdy lékař dítě vyšetřuje, zatímco rodič je požádán, aby zůstal v čekárně. Došlo i k případu, kdy kojící matce nebyla povolena návštěva u jejího několikaměsíčního syna. Následující článek se věnuje problematice tzv. nepřetržitého kontaktu a zabývá se otázkou, kdy a za jakých podmínek má rodič právo na nepřetržitý kontakt se svým dítětem, případně kdy by mu toto právo mohlo být omezeno.

14. 10. 2020 Dominika Kotvanová

Právní úprava vztahů mezi rodiči a dětmi

Rodiče nesou podle právních předpisů odpovědnost za zdraví svého dítěte. Například v případě hospitalizace dítěte tato odpovědnost nepřechází na lékaře nebo nemocniční personál a stále platí čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona“.[1] Dále rodičovská práva upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého je udržování osobního styku s dítětem součástí rodičovských práv. Podle jeho § 858 „Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.“

Podle § 870 občanského zákoníku může soud omezit rodičovskou odpovědnost v případě, že ji rodič nevykonává řádně a pokud to vyžaduje zájem dítěte. Nejkrajnější a nejzásadnější zásah do vztahů mezi rodičem a dítětem je zbavení rodičovské odpovědnosti. Nedochází k němu v případě pouhého opomenutí péče, nýbrž se musí jednat o závažné zanedbání či zneužívání rodičovské odpovědnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti ve svém rozhodnutí ze dne 17.12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3361/2014, uvádí, že potřeba zbavení rodičovské odpovědnosti musí převážit nad právem dítěte na rodinný život, na péči rodičů, osobní kontakt s nimi a zachování rodinných svazků. Zbavit rodiče jeho rodičovské odpovědnosti lze tedy pouze v případě, kdy se jedná o jediný účinný prostředek ochrany dítěte a tam, kde je dán značný stupeň zanedbávání povinností rodičem.[2]

V neposlední řadě je v této souvislosti relevantní zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“) a jeho § 28 odst. 3 písm. e) bod 1., podle kterého má nezletilý pacient právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, případně jím zvolené osoby, kterou může být například babička dítěte, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, nenaruší‑li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb. Dané ustanovení platí pro veškeré poskytování zdravotních služeb, tedy nejen pro nemocniční péči, ale i pro péči specializovaných lékařů, za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky.[3]

Rodič není návštěva

Nepřetržitá přítomnost zákonného zástupce znamená, že rodič ve zdravotnickém zařízení může u svého dítěte zůstat celý den, včetně noci. Má právo na přítomnost při jeho vyšetřování, i když je umístěno na jednotce intenzivní péče nebo připravováno na operaci.[4] Rodič se v tomto případě nebere jako pouhá navštěva, a z tohoto důvodu se na něj nevztahují návštěvní hodiny. Zároveň jako zákonný zástupce zastupuje dítě. To znamená, že uděluje souhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb, kromě neodkladné život zachraňující péče, a má za dítě rodičovskou odpovědnost, pod kterou spadá i jeho ochrana. Přítomnost rodiče je rovněž velice prospěšná pro dítě. Pozitivně působí především na jeho celkovou psychickou pohodu a ovlivňuje i úspěšnost léčby. Dítě nelze svévolně zbavovat této podpory a ochrany.

Ze zákona má právo na tzv. nepřetržitý kontakt s rodiči nebo s jinými zákonnými zástupci, přičemž zvyklosti nemocnice nejsou pro rodiče závazné. O omezení tohoto práva může rozhodnout pouze soud. Legitimní důvody pro jeho omezení mohou existovat i bez jeho rozhodnutí, může jít například o bránění v poskytování neodkladné zachraňující péče, infekční onemocnění rodiče nebo přání vyspělého nezletilého, aby rodič nebyl přítomen.[5] Zákon o zdravotních službách v § 46 odst. 1 písm. a) uvádí, že nepřetržitá přítomnost musí být vykonávána v souladu s vnitřním řádem. Ten ale nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů.Vnitřní řád nemocnice musí při návštěvě respektovat i zákonný zástupce.

Zdravotnické zařízení musí svou činnost vždy provádět v souladu s právnímu předpisy. Pokud je právo nezletilého na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce zakotveno v zákoně, předpis nižší právní síly (vnitřní předpis) nemůže přítomnost rodiče u dítěte zakázat. Tato přítomnost by mohla být omezena pouze ze zákonných důvodů. Mohlo by jít o situaci, kdy by přítomnost zákonného zástupce narušovala poskytování zdravotních služeb. Například, kdyby opilý a agresivní rodič pobíhal po oddělení a ohrožoval další pacienty, nebo by rodič s infekčním onemocněním chtěl být u operace.

Vnitřním řádem, a jakýmkoli jiným interním nařízením, je tedy možné vymezit pouze podmínky uplatňování práva v daném zařízení. Jeho hlavním cílem by mělo být zajištění řádného chodu zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů. Vnitřní řád může například upravovat, kde se mohou rodiče v průběhu pobytu zdržovat nebo zda je potřeba se při příchodu a odchodu nahlásit sestře. Dále může stanovit povinnost dodržovat hygienické podmínky nebo zakázat vstup osoby pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Může určit, že návštěvy jsou povinny zdržet se kouření, kromě vymezených prostor, nesmí obtěžovat spolupacienty navštíveného pacienta hlukem ani jiným způsobem a jsou povinny respektovat zásady slušného chování. V případě porušení těchto povinností je kterýkoli zdravotnický pracovník oprávněn návštěvu z nemocnice vykázat. V takovém případě by tedy skutečně mohlo být zákonnému zástupci bráněno v kontaktu s dítětem. Pokud se tedy jedná o rodiče, který nepředstavuje zdravotní riziko a svým chováním neohrožuje poskytování zdravotních služeb, k bránění ve styku s dítětem dojít nesmí.[6]

Omezení je také možné z důvodu ochrany práv jiného pacienta. Například by pacient chtěl mít soukromí při konzultaci svého zdravotního stavu či při vyšetření. V takovém případě by zákonný zástupce mohl být požádán, aby na nezbytný čas opustil pokoj. Toto omezení by nicméně mělo být pouze krátkodobé a v nezbytném rozsahu.[7]

Situaci v zásadě nemění ani pandemie koronaviru

Ministerstvo zdravotnictví 21. 4. 2020 vydalo doporučení k přítomnosti zákonných zástupců u nezletilých pacientů v době nouzového stavu, které bude použitelné pravděpodobně i během nouzového stavu vyhlášeného od 5. 10. Podle něj je třeba ke zvýšeným bezpečnostním opatřením přistupovat s vědomím principu proporcionality. Nemělo by tedy docházet k nepřiměřeným zásahům do práv nezletilých pacientů. Nicméně doporučení jasně stanovuje, že je potřeba dbát zvýšené opatrnosti a zajištění epidemiologických opatření tak, aby se zmírnilo šíření onemocnění. Zmiňuje, jak je důležitý psychický stav dítěte při léčbě a jak má přítomnost rodičů nezpochybnitelný význam a pozitivní dopad na léčbu a součinnost dítěte při ošetření. Doporučení dále připomíná, že zákon o zdravotních službách požaduje, aby přítomnost jiných osob nenarušila poskytnutí zdravotních služeb. Z toho lze tedy vyvozovat, že nemocniční personál může oprávněně nepustit k dítěti rodiče, který vykazuje příznaky nakažlivých nemocí. Poskytovatel zdravotních služeb rovněž může požádat rodiče, aby si nechal změřit teplotu nebo mu uložit, aby při návštěvě používal příslušné ochranné pomůcky, například rukavice, respirátor či ochranný oděv. Vnitřní předpisy nemocnice tedy mohou výkon práva dítěte na nepřetržitý kontakt s rodičem upravovat a usměrňovat, nikoliv však zcela vyloučit.

Důležitá je i otázka přítomnosti obou rodičů a zda by nebylo vzhledem k omezenému množství ochranných pomůcek vhodné, že k dítěti bude moct pouze jeden z nich. I toto omezení ovšem nelze opět vztáhnout na všechny případy. Vždy by se mělo ke každému případu přistupovat individuálně. Například nelze takové plošné opatření aplikovat u nezletilých pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění a nebo u dětí s psychickým onemocněním, které mohou mít specifické potřeby fixace na oba rodiče, případně péče o ně je tak náročná, že ji jeden z rodičů není schopen bez pomoci zvládat.[8]

Dokonce ani během pandemie nemoci covid-19 nemůže být podle zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové zcela vyloučena přítomnost rodičů u dítěte. Monika Šimůnková reagovala na podnět matky, jejíž několikaměsíční syn byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče. Kojící matce nebyla návštěva dítěte povolena právě z důvodu pandemie koronaviru. Podle zástupkyně ombudsmana právo dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče neplatí absolutně, za určitých situací může být omezena a na jednotce intenzivní péče je nutné dbát na zvýšenou bezpečnost. Nicméně i v tomto případě a za této situace má nemocnice povinnost umožnit matce alespoň krátký kontakt s dítětem. Dále uvádí, že „Ani v současné situaci nemůže nemocnice přítomnost rodičů zcela vyloučit nebo fakticky znemožnit. Jednala by v rozporu se zákonem i mimořádným opatřením a doporučením ministerstva. Nemocnice samozřejmě musí dbát na zvýšenou opatrnost před šířením infekčního onemocnění, ale nesmí při tom nepřiměřeným způsobem zasahovat do práv hospitalizovaných dětí. Na přítomnost rodiče nelze nahlížet pouze jako na návštěvu.“[9]

Závěr

Během poskytování zdravotních služeb má dítě podle zákona o zdravotních službách právo na nepřetržitou přítomnost svého zákonného zástupce. Právo dítěte na přítomnost rodičů platí bez ohledu na návštěvní hodiny a denní či noční dobu, neboť se rodič nepovažuje za návštěvu. Lze ho omezit pouze z důvodu, že by narušovalo poskytnutí zdravotních služeb, odporovalo vnitřnímu řádu nebo jiným právním předpisům. Vnitřní předpisy zdravotnických zařízení mohou výkon práva dítěte na nepřetržitý kontakt s rodičem upravovat a usměrňovat, ne ho však zcela vyloučit.

Dokonce i v dnešní době pandemie koronaviru nemůže být zcela vyloučena přítomnost rodičů u dítěte. Rodičům, kteří se například v nemocnici dostanou do situace, kdy jim není umožněn kontakt s dítětem, bych doporučila, aby zachovali chladnou hlavu a celou situaci řešili v klidu. Pokud by rodič začal křičet nebo se chovat agresivně, zdravotničtí pracovníci by mohli namítnout, že narušuje poskytnutí zdravotních služeb nebo porušuje vnitřní řád, což je jeden z důvodů, který může omezit dané právo.

 

Dominika Kotvanová

[1] Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky.

[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3361/2014.

[3] Jedličková, Věra. Nikdy neopouštějte své dítě v nemocnici [online]. verajedlickova.cz. 15.8. 2017. [cit. 18. 9. 2020]. Dostupné z: https://verajedlickova.cz/2017/08/15/nikdy-neopoustejte-sve-dite-v-nemocnici/

[4] Dítě v nemocnici a práva rodičů. Aperio [online]. [cit. 18. 9. 2020]. Dostupné z: https://aperio.cz/dite-v-nemocnici-a-prava-rodicu/

[5] Dítě v nemocnici a práva rodičů. Aperio [online]. [cit. 18. 9. 2020]. Dostupné z: https://aperio.cz/dite-v-nemocnici-a-prava-rodicu/

[6] Jedličková, Věra. Nikdy neopouštějte své dítě v nemocnici [online]. verajedlickova.cz. 15.8. 2017. [cit. 18. 9. 2020]. Dostupné z: https://verajedlickova.cz/2017/08/15/nikdy-neopoustejte-sve-dite-v-nemocnici/

[7] Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem. Liga lidských práv [online]. [cit. 18. 9. 2020]. Dostupné z: https://llp.cz/blog/pravo-na-nepretrzity-kontakt-ditete-se-svym-zakonnym-zastupcem/

[8] Metodické doporučení k přítomnosti zákonných zástupců u nezletilých pacientů v době nouzového stavu [online]. Ministerstvo zdravotnictví České republiky. 21. 4. 2020. [cit. 18. 9. 2020]. Dostupné z: https://koronavirus.mzcr.cz/metodicke-doporuceni-k-pritomnosti-zakonnych-zastupcu-u-nezletilych-pacientu-v-dobe-nouzoveho-stavu/

[9] Ani v současné situaci nemůže nemocnice přítomnost rodičů u dítěte zcela vyloučit. Veřejný ochránce práv [online]. [cit. 18. 9. 2020]. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2020/ani-v-soucasne-situaci-nemuze-nemocnice-pritomnost-rodicu-u-ditete-zcela-vyloucit/

Více článků

Přehled všech článků