Případ Johnson versus Texas: Názor, nebo trestný čin?

11. 4. 2019
Foto: Hořící americká vlajka, Cory D. Polom, www.marines.mil, Public Domain

Je srpen 1984 a v Dallasu probíhá konvent Republikánské strany spojený s bouřlivými protesty v ulicích. Gregory Lee Johnson, 28letý americký komunista, přebírá od jiného demonstranta americkou vlajku, polévá ji hořlavinou a zapaluje ji. Tento incident vede k jeho zatčení a sérii soudních sporů, které kulminují rozhodnutím Nejvyššího soudu v roce 1989.

~KOMENTÁŘ~

Zatímco jeden z přihlížejících, veterán Dan Walker, odnáší ohořelé zbytky vlajky, aby je důstojně pohřbil na své zahradě [1], Johnson je v souladu s právem státu Texas zatčen a obžalován z hanobení státní vlajky. Prvoinstanční soud mu nakonec uloží rok vězení a peněžitý trest ve výši 2 000 dolarů. Ani při odvolání Johnson neuspěje, vyslyší ho až nejvyšší texaská instance, která jeho odsouzení zruší s ohledem na první dodatek federální Ústavy, tedy svobodu projevu. Stát Texas se však ohradí a spor se dostává až k Nejvyššímu soudu. [2]

Tou nejtěsnější většinou pěti hlasů ku čtyřem se Nejvyšší soud nakonec postavil na Johnsonovu stranu a rozhodl, že jeho čin opravdu byl chráněn prvním dodatkem Ústavy. Rozhodnutí pětičlenné většiny formuloval soudce Brennan a soudce Kennedy k němu připojil separátní souhlasné stanovisko. Jména tří z disentujících najdeme pod stanoviskem předsedy soudu Rehnquista, zatímco disent soudce Stevense zůstal osamocen. [3]

Většinové rozhodnutí

Soud nejprve potvrdil, že i Johnsonův čin je projevem ve smyslu prvního dodatku. Zde je nutné podotknout, že byť anglické ,,speech“ má poněkud užší jazykový význam než slovo ,,projev“ v češtině, americké soudy konzistentně chrání i jiné formy vyjádření než pouze ústní či psané. [4]

Dále se většina věnovala otázce, zda byl stát oprávněn v tomto případě svobodu projevu omezit. Texas uvedl dva důvody: ochranu veřejného pořádku a veřejný zájem na uchování vlajky jako národního symbolu. První argument většina odmítla mimo jiné i s odvoláním na další skutkové podstaty, které chrání veřejný pořádek, a na fakt, že Johnsonův čin žádné nepokoje nevyvolal. I druhý argument shodil soudce Brennan ze stolu s tím, že stát není oprávněn určovat, co má být ve společnosti ,,ortodoxní.“ Podle názoru většiny by trestání Johnsonova činu stálo v přímém rozporu s principy, které vlajka sama ztělesňuje. [5]

Disenty

Disent předsedy Rehnquista, soudce Whitea a soudkyně O'Connorové začíná krátkým historickým exkurzem zdůrazňujícím úctu, kterou Američané své vlajce prokazovali již od počátků historie Spojených států. Také připomíná, že s výjimkou Wyomingu a Aljašky klasifikují všechny státy hanobení vlajky jako trestný čin a že v minulosti Nejvyšší soud posvětil například zákon zakazující komerční užití vlajky.

Klíčový argument disentujících však spočívá v tom, že Johnson nebyl trestán za svůj názor, ale za způsob, jakým jej projevil. Připomínají, že se mohl jakkoli vyjadřovat verbálně či naprosto svobodně spálit například portréty představitelů, s nimiž nesouhlasil. Podle předsedy Rehnquista není vlajka pouze další ideou ve společenském prostoru, ale nadstranickým národním symbolem hodným ochrany. [6]

I soudce Stevens připomíná ve svém disentu významnou symbolickou hodnotu vlajky a oponuje tvrzení většiny, že Johnson byl trestán za pouhé projevení svého názoru. Pokud by například své názory promítal projektorem na Lincolnův památník, píše Stevens, nikdo by nepochyboval o možnosti státu zasáhnout. V čem je tedy vlajka jiná? [7]

Reflexe precendentu v dnešní společnosti

Precedent formulovaný v případu Johnson v. Texas ve Spojených státech nadále platí i přes opakované snahy Kongresu přijmout ústavní dodatek, který by rozhodnutí zrušil. Poslední takový pokus neprošel v Senátu o pouhý hlas. [8]

Přístup ke svobodě projevu ve Spojených státech je oproti evropskému obecně liberálnější, což je dozajista způsobeno i evropskou zkušeností s totalitními hnutími 20. století, která ji výrazným způsobem zneužívala. Otázka, kterou nastoluje případ Johnson v. Texas, je ale nadále aktuální i v našem prostředí, jak ukázala například aféra okolo kontroverzního představení Naše násilí, vaše násilí [9].

Osobně se nemohu s většinovým rozhodnutím v tomto případě ztotožnit a nepovažuji ho za vzor, kterým bychom se měli inspirovat v České republice. Jen těžko si dokáži představit, že by bylo při formulaci práva na svobodu projevu záměrem ústavodárce – českého, amerického či jiného –  umožnit bezdůvodné znevažování symbolu tak významného, jakým je státní vlajka.

Žijeme v pluralitní, téměř atomizované společnosti. S jejími ostatními členy často nesdílíme politické názory, náboženské přesvědčení, hodnotové zakotvení, někdy ani jazyk či etnickou příslušnost. Jednou z mála věcí, které i v dnešní době zůstávají sdílené, je naše příslušnost ke společnému státu. I když hanobení jeho symbolů nemá tak zjevné negativní důsledky jako krádež nebo vandalismus, jde o škodu, která je přes svou neměřitelnost a abstraktnost mnohem závažnější než rozbité okno či ukradené hodinky.

Autor: Štěpán Burda


[1] Associated Press. Dan Walker, 81; veteran who buried burned flag remnants [online]. boston.com. 20. 9. 2009 [cit. 13. 2. 2018]. Dostupné na www.archive.boston.com/bostonglobe/obituaries/articles/2009/09/20/dan_walker_81_veteran_who_buried_burned_flag_remnants

[2] Oyez. Texas v. Johnson [online]. oyez.org. [cit. 13. 2. 2018]. Dostupné na www.oyez.org/cases/1988/88-155

[3] Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, Texas v. Johnson, 491 U.S. 397 (1989). Dostupné na www.supreme.justia.com/cases/federal/us/491/397/#tab-opinion-1958037

[4] Tamtéž.

[5] Tamtéž.

[6] Tamtéž.

[7] Tamtéž.

[8] The New York Times. Amendment on Flag Burning Fails by One Vote in Senate [online]. nytimes.com. 27. 6. 2006 [cit. 14. 2. 2018].

[9] O kauze jsme psali například zde: Protesty proti kontroverzní hře Naše násilí a vaše násilí otevřely diskuzi o hranicích umění v rubrice Domov a svět; nebo Meze svobody projevu: Naše násilí a vaše násilí versus Slušní lidé v rubrice Právo.


Čtěte také:


Diskriminace osob se sluchovým postižením je stále aktuální. Experiment prokázal rozdíly v přijímání do zaměstnání

Rozhodčím doložkám ve spotřebitelských smlouvách neodzvonilo. Dozvuky najdeme v exekučním řízení

Ústavní soud v kauze Nečesaný kritizuje obecnou justici: Arogance v odůvodnění může mít ústavní přesah





Kam dál?

Podcasty21 s Martinem Škopem: Studenti mají na fakultě dveře otevřené

V druhém díle Podcastů21 vám přinášíme rozhovor s Martinem Škopem, děkanem Právnické fakulty Masarykovy univerzity a docentem na katedře teorie práva....

Číst více

Podcasty21 s Pavlem Molkem: Měl bych velmi špatný pocit, kdybych studentům nepředal všechno

Nemáte čas číst rozhovor, ale rádi byste si nějaký poslechli cestou do práce či v noci před spaním? Potom jsou právě pro vás jako stvořené Podcasty21....

Číst více

Marie Žišková: Bojovat za svá práva je pro běžné lidi významné. Od soudu musí dostat odpověď, které porozumí

Soudkyně Marie Žišková opustí na konci března Nejvyšší správní soud. Působila na něm od roku 2003. Ve svém životě nejprve vyměnila civilní soudnictví za...

Číst více
Autor: Štěpán Burda

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00 Brno
  • IČO 07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

  • Číslo transparentního účtu: 2001581299/2010

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.
Loading...

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.