Seriál o insolvencích: Co se děje po podání insolvenčního návrhu

V minulých dílech insolvenčního seriálu jsme si podrobně vysvětlili, jak správně sepsat a podat insolvenční návrh, příp. návrh na povolení oddlužení. V dnešním článku si vysvětlíme, co se na insolvenčním soudě děje po podání insolvenčního návrhu, jaké úkony soud činí, co se očekává od dlužníka a zda mají věřitelé již v tuto chvíli uplatňovat své pohledávky vůči dlužníkovi. Osvětlíme si také základní informace o právním zastoupení v insolvenčním řízení.

6. 4. 2020 Zuzana Hrušková

Úkony soudu po podání insolvenčního návrhu

Insolvenční řízení je zahájeno okamžikem, kdy dlužník nebo věřitel podá k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh. K příslušnému návrhu je vytvořen spisový obal a je mu přidělena spisová značka. 

V případě, že insolvenční návrh podal věřitel, je tento neprodleně předložen soudci k předběžnému posouzení ve smyslu § 100a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“). Ještě předtím, než je insolvenční návrh zveřejněn v insolvenčním rejstříku, musí soudce předběžně posoudit jeho důvodnost a do konce nejblíže následujícího pracovního dne po podání návrhu musí vydat buď záznam o jeho zveřejnění, nebo usnesení o jeho nezveřejnění. K zavedení popsaného postupu došlo z důvodu časté praxe věřitelů podávajících šikanózní věřitelské návrhy na dlužníky, se kterými neměli dobré osobní vztahy, přestože ti v úpadku vůbec nebyli. 

Insolvenční zákon v § 128a IZ stanoví demonstrativní výčet skutečností, které zakládají pochybnost o důvodnosti věřitelského návrhu. Mezi ně patří zejména, že: 

  1. insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění podat insolvenční návrh pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží (např. nepeněžitá pohledávka z titulu smlouvy o dílo), 
  2. jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel nedoloží, že splnil povinnosti uložené předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, 
  3. věřitel podáním návrhu zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka, nebo 
  4. věřitel řádně a včas nezaplatil zálohu na náklady řízení. 

Pokud soud dojde k závěru, že insolvenční návrh věřitele je bezdůvodný, vydá usnesení o nezveřejnění insolvenčního návrhu a následně usnesení o jeho odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost. V insolvenčním rejstříku se neobjeví žádná informace o podaném návrhu, tudíž dlužník bude v tomto smyslu ochráněn. Usnesení o nezveřejnění se pouze poznamená do spisu, nikomu se nedoručuje a není proti němu přípustné odvolání. 

Usnesení o odmítnutí se doručuje věřiteli i dlužníkovi. Sankcí věřiteli za bezdůvodně podaný insolvenční návrh je zákaz podat nový insolvenční návrh vůči témuž dlužníkovi po dobu 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o odmítnutí návrhu, ledaže byl návrh odmítnut pro nezaplacení zálohy. Pokud soud neshledá, že by byl návrh bezdůvodný, učiní záznam o zveřejnění insolvenčního návrhu do spisu a spolu s návrhem na zahájení řízení ho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. 

Po uveřejnění věřitelského i dlužnického návrhu (ten se zveřejňuje automaticky bez předběžného posouzení) insolvenční soud vyhotoví vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, kterou doručí účastníkům řízení a osobám uvedeným v § 102 IZ (např. příslušnému finančnímu a celnímu úřadu nebo orgánu sociálního zabezpečení). Teprve po provedení těchto úkonů se může soud zabývat samotným návrhem. 

Účinky zahájení insolvenčního řízení

Jeden z nejzásadnějších účinků zahájení insolvenčního řízení jsme si již vysvětlili v minulém díle insolvenčního seriálu – je jím nemožnost provádět exekuci nebo výkon rozhodnutí na majetek dlužníka. Další účinky zahájení řízení jsou taktéž upraveny v § 109 IZ. Pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, pokud je lze uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení. Samozřejmě nikdo věřiteli fyzicky neznemožní takovou žalobu na soud podat, nicméně soudce o ní nebude moci rozhodnout. Dále je omezen vznik práva na uspokojení ze zajištění a neběží promlčecí lhůty. Tyto účinky nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení.

Věřitelé od okamžiku zahájení insolvenčního řízení mohou podávat přihlášky svých pohledávek, přestože ještě není jisté, jakým způsobem bude o insolvenčním návrhu dlužníka rozhodnuto. Jak jsme si již vysvětlili v prvním díle seriálu, v insolvenčním řízení nezáleží na pořadí, v jakém věřitelé uplatní své pohledávky, tudíž s přihlašováním nemusí pospíchat. Lze vyčkat až na případné rozhodnutí o úpadku, kde soud věřitelům stanoví lhůtu pro podávání přihlášek.

Dlužník je od okamžiku, kdy nastaly účinky zahájeného insolvenčního řízení, oprávněn nakládat s majetkovou podstatou pouze takovým způsobem, aby nedošlo k jejímu nezanedbatelnému zmenšení (§ 111 IZ). To znamená, že samozřejmě může ze svého majetku a ze svých příjmů uspokojovat své životní potřeby a životní potřeby své rodiny, ovšem v přiměřené míře. V žádném případě není oprávněn prodávat nemovitosti a jiné hodnotné věci a z výtěžku např. uhradit závazek pouze jednoho věřitele. Také nemůže převést vlastnické právo k hodnotné věci na jiného bez přiměřeného protiplnění. Dlužník má naopak povinnost hradit pohledávky zapodstatové a jim postavené na roveň, např. výživné nezaopatřeným dětem, daně, zdravotní pojištění (viz § 168 a 169 IZ).

Aktivita dlužníka a věřitelů po podání insolvenčního návrhu

Nejdůležitější povinností dlužníka po podání insolvenčního návrhu je vyzvedávat si poštu, pečlivě si přečíst jakékoliv rozhodnutí, které mu soud doručí, a případně adekvátně reagovat na výzvu soudu k doplnění insolvenčního návrhu. Pokud za dlužníka podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení sepisovatel, bude taková výzva doručena i jemu. Dlužník může návrh doplnit podle výzvy soudu sám, nebo se může obrátit na sepisovatele za účelem porady, jak jej řádně doplnit. Je velmi vhodné, ne-li nezbytné, přečíst si takovou výzvu soudu od začátku až do konce. V odůvodnění rozhodnutí je dlužníkovi podrobně vysvětleno, z jakého důvodu je po něm žádáno doplnění návrhu a jak má taková oprava vypadat (např. výplatní pásky nebo faktury dokládající příjem dlužníka za některé měsíce, které dlužník nedoložil). V poučení soud upozorní dlužníka na následky, které nastanou, pokud žádané povinnosti nebudou splněny. 

Je-li insolvenční návrh v pořádku a insolvenční soud nezasílá žádné výzvy, lze očekávat rozhodnutí o návrhu v řádu několika dní. Je nutno počítat s tím, že pokud si dlužník nekontroluje stav insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku, kde se rozhodnutí soudu zveřejňují ihned, zpravidla dojde k časové prodlevě mezi vydáním rozhodnutí a jeho doručením (zvlášť pokud jsou doručována v listinné podobě prostřednictvím poštovního doručovatele).

Podal-li insolvenční návrh věřitel a tento neobsahuje žádné vady, zašle soud výzvu všem věřitelům označeným v insolvenčním návrhu, aby se k němu vyjádřili a především uvedli, zda mají za dlužníkem splatné a neuhrazené pohledávky, a aby je doložili. Dlužníkovi bude spolu s insolvenčním návrhem doručena výzva, na jejímž základě se má k návrhu vyjádřit, uvést, zda souhlasí, nebo nesouhlasí s věřitelským návrhem, tvrdit skutečnosti na svou obranu a tato tvrzení doložit. Bude zároveň vyzván, aby uvedl, zda souhlasí s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání, a také aby předložil seznamy závazků, majetku a zaměstnanců. Je-li dlužníkem osoba, u které není vyloučeno řešení úpadku oddlužením, poučí ji insolvenční soud ve výzvě také o tom, že ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy jí byl doručen insolvenční návrh, může podat návrh na povolení oddlužení. Prominutí této lhůty není možné. 

Dlužník se tudíž ve velmi krátké době o podání insolvenčního návrhu dozví a má možnost se k němu vyjádřit. Dlužníci však velmi často na insolvenční návrh nereagují, možná proto, že se domnívají, že v úpadku nejsou. Nicméně je skutečně potřeba se k výzvě soudu co nejpečlivěji vyjádřit. Za tímto účelem je samozřejmě možné kontaktovat advokáta, který je schopen poskytnout právní rady. To ovšem není dlužníkova povinnost. Nedoložení listin uvedených v § 104 odst. 1 IZ ovšem zakládá dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ právní domněnku, že dlužník není schopen své závazky plnit. Pak už postačí, pokud věřitel dostatečným způsobem prokáže existenci a splatnost své pohledávky, k návrhu se vyjádří nejméně jeden další věřitel se splatnou pohledávkou a insolvenční soud rozhodne o úpadku dlužníka. Dlužník, který strčí hlavu do písku, potom nemůže v odvolacím řízení namítat, že mělo být nařízeno jednání k projednání insolvenčního návrhu.

Pokud dlužník s insolvenčním návrhem věřitele souhlasí a má za to, že je v úpadku, může se k němu připojit a navrhnout povolení oddlužení. Zde je vhodné upozornit na následky, které z toho pro něj mohou plynout. Návrh na povolení oddlužení je z povahy věci i insolvenčním návrhem. Jestliže se dlužník v průběhu řízení rozmyslí a návrh na povolení oddlužení vezme zpět, musí si uvědomit, že insolvenčnímu soudu zůstanou k rozhodnutí insolvenční návrhy věřitele i dlužníka. Následně soud na základě shodných skutkových tvrzení rozhodne o jeho úpadku a prohlásí na jeho majetek konkurs.

Rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu nelze očekávat v řádu několika dní. Označení věřitelé mají na vyjádření k návrhu stanovenou lhůtu, nicméně i ta se odvíjí ode dne, kdy jim byla výzva doručena. Pokud navíc dlužník může podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud nerozhodne o věřitelském návrhu dříve než po uplynutí této lhůty. Zpravidla lze rozhodnutí o věřitelském návrhu očekávat přibližně za dva měsíce od jeho podání, v mnohých případech i mnohem později, v závislosti na postupu řízení, na aktivitě dlužníka a dalších okolnostech.

Zastupování dlužníka v insolvenčním řízení

V insolvenčním řízení může být dlužník zastoupen (právním zástupcem, obecným zmocněncem). Nejčastěji se s právním zastoupením v praxi setkáváme u řízení zahájených na základě věřitelských insolvenčních návrhů, neboť v takových případech dlužník nemá promyšlenou patřičnou obranu. Zpravidla vůbec neví, co je insolvenční řízení a jaký může mít na jeho život prohlášení úpadku dopad. 

V řízeních zahájených na základě dlužnického návrhu se dlužník zpravidla dostatečně informoval o průběhu řízení, sám jej inicioval, ve většině případů se obrátil na sepisovatele návrhů na povolení oddlužení, kterým byl i náležitě poučen. S ohledem na charakteristické vlastnosti insolvenčního řízení, především existenci osoby insolvenčního správce, se dlužníci často nenechávají zastupovat právním zástupcem. Toto řízení není typickým sporným řízením, kde by dlužník musel hájit svá práva proti druhé straně. Insolvenční správce, byť je prodlouženou rukou soudu, je zde i pro dlužníka, se kterým je v pravidelném kontaktu a ve velké míře jej insolvenčním řízením provádí, je schopen mu pomoci při sepisu různých žádostí apod. Insolvenční správce je nestranný, dbá na ochranu práv jak dlužníka, tak věřitelů. Rozhodně se nejedná o zástupce dlužníka, jakým je např. advokát, přesto je v praxi přítomnost právních zástupců dlužníků spíš ojedinělá. 

 

V příštím díle insolvenčního seriálu se dozvíte, jakými způsoby může insolvenční soud rozhodnout o insolvenčním návrhu a o návrhu na povolení oddlužení.

Zuzana Hrušková

Autorka pracuje jako asistentka soudce na insolvenčním úseku Krajského soudu v Ostravě

Více článků

Přehled všech článků