Seriál o insolvencích: Rozdíly mezi insolvenčním a exekučním řízením

V dnešním díle insolvenčního seriálu si vysvětlíme rozdíly mezi insolvenčním a exekučním řízením, jejich vzájemný vztah a účinky zahájení insolvenčního řízení na již probíhající exekuční řízení.

16. 3. 2020 Zuzana Hrušková

Insolvenční a exekuční řízení

Insolvenční řízení se vede podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „IZ“). Zahajuje se na základě návrhu věřitele nebo dlužníka. Exekuční (resp. vykonávací) řízení je upraveno v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „EŘ“). Může být zahájeno pouze na návrh věřitele. Věřitel se v exekučním řízení označuje jako oprávněný, dlužník jako povinný. Na rozdíl od insolvenčního řízení v něm lze vymáhat nejen peněžité, ale i nepeněžité pohledávky (odstranění stavby, omluvu).

Insolvenční řízení má hmotnou i procesní úpravu obsaženou v IZ. Ustanovení o. s. ř. týkající se sporného řízení se v něm použijí přiměřeně, pokud insolvenční zákon nestanoví jinak nebo to není v rozporu se zásadami insolvenčního řízení. Pokud nelze použít o. s. ř., přichází na řadu zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení o výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí v insolvenčním řízení pouze tehdy, pokud na ně insolvenční zákon výslovně odkáže (§ 7 IZ).

Insolvenční řízení je zvláštní povahy a má prvky nalézací i vykonávací, sporné i nesporné, Exekuční řízení je řízením vykonávacím.

Nejzásadnější rozdíl mezi exekučním a insolvenčním řízením spočívá v jejich předmětu. Cílem exekuce je vymožení pohledávky oprávněného, zatímco účelem insolvenčního řízení je zjištění úpadku dlužníka a jeho řešení. Z toho vyplývají i další odlišnosti. 

V exekučním řízení se uspokojuje pouze pohledávka věřitele, který podal návrh na jeho zahájení. Exekučních řízení lze proti dlužníkovi zahájit libovolné množství podle počtu vykonatelných pohledávek, a to i různými věřiteli. Oprávnění se uspokojují v pořadí podle okamžiku zahájení exekučního řízení. Věřitelé, kteří zahájili řízení dříve, se uspokojují přednostně. To znamená, že až po vymožení celé pohledávky věřitele, který podal návrh na zahájení řízení první, se začíná uspokojovat pohledávka věřitele druhého a tak dále.

Z předmětu insolvenčního řízení vyplývá, že může být proti dlužníkovi v jednom okamžiku zahájeno pouze jedno insolvenční řízení a uspokojují se v něm pohledávky všech věřitelů. Věřitelé se v něm uspokojují zásadně poměrně (přestože existují různé skupiny pohledávek, v jejich rámci mají věřitelé rovné postavení).

Nejdůležitější rozdíly shrnuje následující tabulka:

 

Insolvenční řízení

Exekuční řízení

Kdo může podat návrh?

Věřitel i dlužník

Pouze věřitel

Označení účastníků

Věřitel a dlužník

Oprávněný a povinný

Povaha vymáhané pohledávky

Pouze peněžité pohledávky

Peněžité i nepeněžité pohledávky

Počet v jeden okamžik

Pouze jedno

Neomezené množství

Způsob uspokojení věřitelů

Poměrné

Postupné

Účinky zahájení insolvenčního řízení na exekuční řízení 

Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení jsou podrobně upraveny v § 109 IZ. Pozor na jejich zaměňování s účinky rozhodnutí o úpadku (§ 140 a násl. IZ). 

Mezi nejzásadnější účinky zahájení insolvenčního řízení patří zákaz provedení exekuce. Exekuci i výkon lze sice nařídit nebo zahájit, exekutor může v součinnosti s různými subjekty shromažďovat informace o povinném a přihlížet insolvenčnímu řízení (vyčkávat, až skončí), nicméně není oprávněn provádět exekuční příkazy. 

Pokud již na dlužníka byl vydán kupř. příkaz srážkami ze mzdy, zaměstnavatel bude z opatrnosti srážky fakticky stále provádět, nicméně sražené finanční prostředky u sebe bude deponovat (uchovávat), a to do doby, než se o insolvenčním návrhu rozhodne. Je nesprávný názor dlužníků, kteří se domnívají, že od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o něm se žádné srážky provádět nebudou. Mnohdy mzdové účetní zaměstnavatelů nejsou dostatečně informovány o postupu při provádění srážek ze mzdy po zahájení insolvenčního řízení a exekutorům i přesto deponované peníze vyplácí. To ovšem není ničemu na závadu. Všichni známí exekutoři, které dlužník nebo věřitelé v insolvenčním návrhu označili, jsou ze zákona o zahájení insolvenčního řízení informováni. Mají povinnost pečlivě sledovat stav insolvenčního řízení povinného a sražené částky ze mzdy deponovat u sebe. Věřitelům proto nebude vyplaceno ničeho.

Jestliže se srážky ze mzdy dlužníka před podáním insolvenčního návrhu neprováděly, má dispoziční oprávnění k celé mzdě dlužník. Zaměstnavatel by k nim přistoupil až v případě, kdy by soud rozhodl o jeho úpadku.

Pokud se rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení skončí, zaměstnavatel vyplatí deponované prostředky exekutorovi a bude ve srážkách pokračovat. Bude-li vydáno rozhodnutí o úpadku a případně i o způsobu jeho řešení, zaměstnavatel či exekutor podle pokynů soudu nebo insolvenčního správce deponované prostředky vyplatí insolvenčnímu správci na účet majetkové podstaty. 

Často se stává, že vůči povinnému je v exekučním řízení vydán příkaz k prodeji nemovité věci. Povinný se snaží již nařízenou dražbu těsně před jejím konáním překazit tím, že na sebe podá insolvenční návrh. Exekutor není oprávněn dražbu provést, nicméně ve skutečnosti se o insolvenčním řízení nemusí dozvědět včas (pokud dlužník podá insolvenční návrh např. jeden den před konáním dražby). Proto se dražba fakticky uskuteční. Následně by exekutor ovšem již neměl udělit příklep. Insolvenční soud může v odůvodněných případech, kdy dlužník prokazatelně maří účel exekučního řízení, předběžným opatřením omezit účinky zahájení insolvenčního řízení v tom směru, že dražba proběhnout mohla a nic nebrání udělení příklepu (viz např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2019, č. j. MSPH 98 INS 11345/2019-A-4). V případě, že by insolvenční řízení skončilo bez rozhodnutí o úpadku dlužníka, exekutor by s výtěžkem zpeněžení naložil standardním způsobem upraveným v EŘ nebo o. s. ř.. Pokud by bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka, vydá exekutor výtěžek zpeněžení insolvenčnímu správci a může si vyúčtovat svou odměnu a hotové výdaje, které se uspokojí jako pohledávka za majetkovou podstatou. S výtěžkem provedené exekuce fakticky naloží insolvenční správce. Náklady vzniklé během exekučního řízení si může do insolvenčního řízení exekutor přihlásit jako svou pohledávku vůči dlužníkovi.

Co se stane s exekučním řízením po skončení insolvenčního řízení

V případě, že je insolvenční řízení skončeno rozhodnutím o splnění oddlužení s osvobozením dlužníka od placení zbytku pohledávek, exekutor bude nucen exekuční řízení zastavit.

Pokud dlužník nebude od placení zbytku pohledávek osvobozen, tzn. při neúspěšném průběhu oddlužení a při konkursu, bude exekuční řízení po skončení insolvenčního řízení nadále pokračovat a exekutor bude pohledávky oprávněných vymáhat. Zde je třeba upozornit na to, že přezkumem pohledávek v insolvenčním řízení se každá přezkoumaná pohledávka stává vykonatelnou a přezkumný list k pohledávce je exekučním titulem. Proto věřitelé, kteří před insolvenčním řízením neměli své pohledávky vykonatelné na základě soudního rozhodnutí, již nemusí svou pohledávku uplatnit u soudu a mohou se obrátit rovnou s exekučním návrhem na soudního exekutora nebo soud (§ 312 odst. 4 IZ a § 405 odst. 4 IZ).

 

V následujícím díle insolvenčního seriálu se můžete těšit na podrobný výklad o věřitelském insolvenčním návrhu, tipech, jak návrh správně napsat a čeho se rozhodně vyvarovat. 

Zuzana Hrušková

Autorka pracuje jako asistentka soudce na insolvenčním úseku Krajského soudu v Ostravě

Více článků

Přehled všech článků