Seriál o insolvencích: Uplatňování pohledávek a práv věřitelů

V následujícím díle insolvenčního seriálu si vysvětlíme, jakým způsobem se mohou věřitelé v řízení angažovat ve věřitelských orgánech, jak a kdy mají v řízení uplatnit jednotlivé druhy pohledávek, v jakém pořadí se tyto pohledávky uspokojují a jak s nimi mohou věřitelé disponovat. 

19. 5. 2020 Zuzana Hrušková

Insolvenční věřitel a věřitelské orgány

Věřitelé mají v insolvenčním řízení řadu možností, jak ovlivňovat jeho průběh, a to jak jednotlivě (např. nesouhlas s oddlužením, návrh na zrušení oddlužení, námitky proti konečné zprávě), tak i prostřednictvím věřitelských orgánů, kterými jsou dle § 46 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), schůze věřitelů, věřitelský výbor a zástupce věřitelů. 

Schůze věřitelů se koná zpravidla ihned po přezkumném jednání, nicméně ji lze svolat i později v průběhu řízení. Svolává ji soud a koná se v jednací síni. Účastní se jí dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Jejich účast ale není povinná. V praxi se na schůzi věřitelé dostavují pouze sporadicky, zpravidla v případech, kdy mají zvláštní zájem na dalším průběhu řízení (např. schválení oddlužení konkrétní formou, schválení reorganizačního plánu) nebo chtějí namítat nepoctivý záměr dlužníka. Způsob hlasování věřitelů o jednotlivých otázkách je v insolvenčním zákoně upraven dosti nepřehledně na různých místech. Případy, kdy je potřeba prostá většina hlasů, jsou např. hlasování o odchylkách u nepatrného konkursu podle § 315 odst. 2 IZ nebo schválení návrhu na povolení reorganizace dle § 323 IZ. Odlišná hlasovací kvora jsou např. u hlasování o odvolání insolvenčního správce dle § 29 IZ nebo při hlasování o způsobu řešení úpadku podle § 151 IZ. 

Zvláštní formou hlasování je hlasovací lístek. Soudu ho může zaslat věřitel, který se nechce nebo nemůže dostavit na jednání. Lístek musí splňovat několik náležitostí uvedených v § 50 odst. 2 IZ: 1. musí být písemný, 2. musí být výslovně označen jako hlasovací lístek, 3. nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, 4. podpis na hlasovacím lístku musí být úředně ověřen a 5. musí být soudu doručen nejpozději v den předcházející dni konání schůze věřitelů. Věřitelé, kterým se povinně zřizuje datová schránka, jej musí soudu zaslat jejím prostřednictvím. Podrobněji náležitosti upravuje § 3 vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení (dále jen „vyhláška o náležitostech podání“), ve znění pozdějších předpisů. Pokud není některá z podmínek splněna, soud k hlasovacímu lístku nebude vůbec přihlížet. Ustanovení o výzvě k opravě a doplnění podání se v tomto případě nepoužijí. Schůze věřitelů může trvat několik málo minut až několik hodin (zpravidla v reorganizacích).

Věřitelský výbor je orgán s nejméně třemi a nejvíce sedmi členy, který se povinně ustanovuje v řízeních s 50 a více přihlášenými věřiteli (vyjma nepatrného konkursu a oddlužení). Náplň činnosti věřitelského výboru upravuje § 58 odst. 2 IZ. Jedná se např. o dohled nad činností správce nebo průběžné schvalování výše a správnosti hotových výdajů správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty. Pravidla o hlasování jsou specifikována v odst. 3 tamtéž. Insolvenční soud má možnost ustanovit i prozatímní věřitelský výbor, a to ještě před svoláním první schůze věřitelů a před rozhodnutím o úpadku dlužníka. V některých situacích může působnost věřitelského výboru vykonávat soud dle § 66 IZ (pokud klesne počet členů věřitelského výboru do doby, než je počet členů doplněn).

Zástupce věřitelů může být zvolen místo věřitelského výboru v řízeních, kde není povinná volba výboru. Jeho činnost je obdobná s činností výboru. 

Uplatňování pohledávek 

Než se začneme věnovat jednotlivým způsobům uplatnění pohledávek, vysvětlíme si, jaké skupiny pohledávek v insolvenčním řízení rozlišujeme. Jsou jimi:

1. pohledávky za majetkovou podstatou,
2. pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou,
3. pohledávky vyloučené ze způsobů řešení úpadku a
4. ostatní pohledávky.

Toto rozdělení je velmi speciální a neodpovídá zcela rozdělení pohledávek na přednostní a nepřednostní dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dlužníci i věřitelé jsou často lépe informováni o tom, které pohledávky se uspokojují přednostně v rámci exekučních řízení, nicméně v insolvenčním řízení se k nim nemusí přistupovat stejně. Typickým příkladem je pohledávka vzniklá z povinnosti nahradit škodu. Dle § 279 odst. 2 písm. b) a c) o. s. ř. jsou přednostními pohledávkami náhrada újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví a náhrada újmy způsobené úmyslnými trestnými činy. V insolvenčním řízení se přednostně uspokojuje pouze náhrada škody způsobené na zdraví [§ 169 odst. 1 písm. b) IZ]. Pro účely posouzení, jakým způsobem má věřitel svou pohledávku v insolvenčním řízení uplatnit, je nezbytná její správná klasifikace. 

Pohledávky za majetkovou podstatou, které jsou vyjmenované v § 168 IZ, jsou vždy v řízení uspokojovány jako první, a to kdykoliv po rozhodnutí o úpadku, není-li v zákoně stanoveno jinak. V odst. 1 jsou pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení (např. náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení hrazená jinou osobou než dlužníkem, náhrada hotových výdajů a odměna předběžného insolvenčního správce), v odst. 2 pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (např. odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty). Výčet je poměrně jasný a určitý. Pouze dodám, že pod náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dle odst. 2 písm. b) spadají i odměna dražebníka a odměna exekutora za provedenou dražbu, kdežto výdaje vynaložené exekutorem na pořízení znaleckého posudku patří k náhradě hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost dle odst. 2 písm. j). Správné zařazení do kategorií v rámci zapodstatových pohledávek je důležité především při postupu dle § 305 odst. 2 IZ (tzv. kvazirozvrh).

Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, vyjmenované v § 169 IZ (např. pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pohledávky na výživném ze zákona, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví), se uspokojují taktéž v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. 

Pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené věřitel uplatňuje vůči osobě s dispozičním oprávněním (viz § 229 IZ), a to písemně při splnění náležitostí uvedených v § 11 vyhlášky o náležitostech podání. Věřitelům mohu doporučit (nejen v tomto případě) využívat pro různá podání formuláře, které jsou zveřejněné na stránkách www.justice.cz. Věřitele intuitivně navedou k vyplnění všech potřebných informací, tudíž se minimalizuje riziko nesplnění všech náležitostí. Věřitel vždy současně vyrozumí insolvenčního správce o tom, že takovou pohledávku uplatňuje (§ 203 IZ). 

Bez ohledu na to, že se pohledávky za majetkovou podstatou a jim postavené na roveň v insolvenčním řízení nepřezkoumávají (přezkoumávají se pouze přihlášené pohledávky), může se stát, že insolvenční správce pohledávku věřitele neuzná. Pokud je pohledávka již splněna, jednoduše ji uspokojovat nebude, případně přichází v úvahu postup dle § 203 odst. 4 IZ, nicméně toto ustanovení je v podstatě obsolentní (nevyužívané). Pokud správce pohledávku neuzná z toho důvodu, že pochybuje o její povaze (zda je zapodstatová nebo jí na roveň postavená anebo se vůbec neuspokojuje), soud vyzve věřitele k podání žaloby na určení pořadí uplatněné pohledávky dle § 203a IZ. Žalobu věřitel podává proti insolvenčnímu správci, a to i v případě, že správce není osobou s dispozičním oprávněním. Řízení o žalobě je incidenčním sporem. 

Pohledávky vyloučené ze způsobů řešení úpadku dle § 170 IZ se v insolvenčním řízení neuspokojují vůbec. Pokud je věřitel přesto přihlásí, nebudou ani přezkoumány. V praxi činí problém především písm. d): mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka. Za ně se považují takové postihy, které na sebe dlužník nepřevzal smluvně, zejména peněžité tresty ukládané v trestním řízení a sankce ukládané správními orgány. Naopak náklady trestního řízení z uspokojení vyloučeny nejsou (k tomu vizte rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 16 VSOL 45/2017-55 k KSOS 31 INS 13736/2015).  

Všechny ostatní pohledávky věřitelé uplatňují přihláškou doručovanou insolvenčnímu soudu. Přihlašované pohledávky se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku. 

Přihláška pohledávky

Přihlášku pohledávky zasílá věřitel soudu kdykoliv od zahájení řízení do konce lhůty určené soudem v rozhodnutí o úpadku, která činí dva měsíce [§ 136 odst. 2 písm. d) IZ]. K přihlášce podané po jejím uplynutí se nepřihlíží (§ 173 odst. 1 IZ) a insolvenční soud ji odmítne rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné (§ 185 IZ).

Z tohoto základního pravidla existují výjimky. Dle § 165 odst. 2 IZ se uspokojují i někteří věřitelé, kteří přihlášku nepodávají. Jedná se např. o pohledávky z plnění z neúčinného právního úkonu podle § 237 odst. 4 IZ, pohledávky manžela dlužníka z vypořádaného společného jmění manželů dle § 275 IZ nebo pohledávky vyplývající z účetnictví dlužníka dle § 373 odst. 1 IZ (k tomu též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 1 VSPH 393/2010-P19-7 k KSUL 43 INS 287/2008). Druhou výjimkou jsou pohledávky na náhradu škody a újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 173 odst. 1 IZ. Takové pohledávky se přihlašují kdykoliv v průběhu řízení. 

Přihlášku pohledávky může věřitel podat pouze na formuláři, který opět nalezne na stránkách www.justice.cz. Její náležitosti jsou upraveny v § 174 až 177 IZ a také v § 8 vyhlášky o náležitostech podání. Je-li věřitel vyzván k opravě přihlášky, tuto opravu již nemusí činit prostřednictvím formuláře (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 29 NSČR 107/2015). 

Kdykoliv v průběhu řízení může věřitel se svou pohledávkou různě nakládat – může vzít přihlášku zpět (§ 184 IZ) nebo postoupit pohledávku na jiného věřitele (§ 18 IZ). Obojí lze učinit jak částečně, tak zcela. Postoupení pohledávek může věřitel učinit i hromadně. Pokud má „velký věřitel“, např. banka, větší množství pohledávek vůči většímu množství dlužníků a tyto pohledávky postoupí na jiného věřitele, může insolvenčnímu soudu zaslat hromadné postoupení pohledávek. Na rozdíl od zpětvzetí lze pohledávku postoupit pouze na formuláři a postoupení je nutno doložit listinami s úředně ověřenými podpisy či veřejnou listinou. O návrhu nabyvatele na vstup do řízení rozhodne soud ve lhůtě tří pracovních dnů ode dne, kdy mu takový návrh došel. Nerozhodne-li v této lhůtě, má se za to, že vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl. Toto rozhodnutí nemusí soud vyhotovit (§ 18 odst. 2 IZ). Nabyvatel vstupuje i do případných incidenčních sporů, pokud se o pohledávce vedou (§ 19 IZ). 

 

Kromě zmíněných rozhodnutí soudu o vzetí na vědomí zpětvzetí přihlášky nebo postoupení pohledávky může soud přihlášku i odmítnout dle § 185 IZ (opět lze přihlášku odmítnout i částečně). To učiní poté, co vyvstanou okolnosti, dle kterých se k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží. Přihlášku ale nelze odmítnout pro její opožděnost poté, co byla přezkoumána a zjištěna (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 4 VSPH 42/2015 k KSPH 69 INS 24437/2014-P10-10).

V následujícím díle insolvenčního seriálu se podíváme na přezkumné jednání, vysvětlíme si popírání pohledávek a řekneme si něco i k námitkám věřitelů a nesouhlasům s oddlužením.

Zuzana Hrušková

Autorka pracuje jako asistentka soudce na insolvenčním úseku Krajského soudu v Ostravě

Více článků

Přehled všech článků