Spáchání trestného činu během nouzového stavu a vyšší trestní sazby

Vyhlášení nouzového stavu má zajímavé dopady v trestněprávní oblasti. U některých trestných činů se totiž mohou naplnit skutkové podstaty s přísnějšími trestními sazbami. Otázkou ovšem zůstává, zda by se měly kvalifikované skutkové podstaty aplikovat pouze z důvodu jejich časové souvislosti s nouzovým stavem a jestli máme za každé situace na nouzový stav pohlížet jako na přitěžující okolnost.

5. 10. 2020 Dominika Kotvanová

Nouzový stav jako přitěžující okolnost a okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby

Soud může obecně skutečnost, že trestné činy byly spáchány během nouzového stavu, vzít v potaz jako přitěžující okolnost a uložit trest blíže k horní hranici trestní sazby. Nouzový stav je tedy okolnost, která odůvodňuje použití přitěžující okolnosti podle trestního zákoníku u spáchaných trestných činů. Podle § 42 písm. j) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“ nebo „TZ“) soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel spáchal trestný čin za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace.

Výše zmíněnou přitěžující okolnost musíme odlišovat od situace, kdy je spáchání trestného činu součástí kvalifikované skutkové podstaty. Představit si to můžeme například na trestném činu krádeže podle § 205 odst. 1 TZ. Pokud by pachatel tento trestný čin nespáchal v době vyhlášeného nouzového stavu, hrozil by mu trest odnětí svobody ve výši do dvou let. Pokud je ovšem stejný čin spáchán během nouzového stavu, hrozí mu podle § 205 odst. 4 písm. b) TZ až osmiletý trest odnětí svobody.

Nejvyšší státní zastupitelství už v březnu upozornilo, že vyhlášení nouzového stavu má výrazné dopady v trestněprávní rovině, kdy lze u některých trestných činů použít přísnější trestní sazby. Mezi další trestné činy, které soud následně může trestat dle přísnějšího ustanovení, patří například šíření nakažlivé lidské nemoci (§ 152 TZ), šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti (§ 153 TZ), ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (§156 TZ), ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti (§ 157 TZ), zpronevěra (§ 206 TZ), podvod (§ 209 TZ), lichva (§ 218 TZ) a šíření poplašné zprávy (357 TZ). Znakem jedné z jejich kvalifikovaných skutkových podstat je spáchání trestného činu během nouzového stavu. V těchto případech již nelze, z důvodu zásady zákazu dvojího přičítání, k nouzovému stavu jako k okolnosti pachateli přitěžující přihlédnout.[1]

Domnívám se, že přitěžující okolnost by se neměla použít pouze z důvodu časové souvislosti s nouzovým stavem. Z trestního zákoníku se nedozvíme, co to je „krizová situace” ve smyslu § 42 písm. j) TZ. Pro výklad tohoto pojmu musíme využít § 2 písm. b) zákona. č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Podle něj se krizovou situací rozumí mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu.

Při posuzování trestného činu spáchaného během nouzového stavu by se neměla použít výše zmíněná přitěžující okolnost bez další úvahy a bez posouzení bližších okolností, které hrály roli při spáchání trestného činu. Z komentáře k trestnímu zákoníku vyplývá, že pro aplikaci této konkrétní přitěžující okolnosti je rozhodující, jestli nouzový stav přispěl ke spáchání trestného činu nebo pachatel tento stav využil při jeho páchání či mu nouzový stav trestní jednání usnadnil nebo z něj měl prospěch.[2]

Ztotožňuji se s názorem uvedeným v odborné literatuře, že pouhá časová souvislost s vyhlášením nouzového stavu by rozhodně neměla být jediným důvodem, který by vedl k aplikaci přitěžující okolnosti. Tento názor podporuje i pojetí trestného činu v trestním zákoníku. V § 12 odst. 2 trestního zákoníku nalezneme zásadu subsidiarity trestní represe. Podle tohoto ustanovení trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Komentář k trestnímu zákoníku velmi srozumitelným způsobem tuto zásadu vysvětluje. ,,Zásada subsidiarity trestní represe, jako jedna ze základních zásad trestního práva, vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních celospolečenských hodnot. Podstata problému je v tom, že trestní právo disponuje těmi nejcitelnějšími prostředky státního donucení, které značně zasahují do práv a svobod občanů a jejich blízkých a mohou vyvolat i řadu vedlejších negativních účinků nejen u pachatele, ale i u jeho rodiny a společenství, ve kterém žije.[3]

Domnívám se tedy, s odkazem na výše zmíněné komentáře, že přitěžující okolnost by se neměla použít, pokud pachatel činu nouzový stav žádným způsobem nevyužil, tzn. nouzový stav nepřispěl k jeho jednání nebo mu je neusnadnil, pachatel nouzový stav nevyužil při páchání činu nebo z něj následně neměl větší prospěch.

Stejný závěr lze uplatnit i v případě, kdy je spáchání trestného činu během nouzového stavu znakem kvalifikované skutkové podstaty. U výše vyjmenovaných trestných činů by samotné vyhlášení nouzového stavu nemělo vést k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby a tato kvalifikovaná skutková podstata by se neměla rovněž použít pouze z důvodu časové spojitosti mezi spáchaným trestným činem a nouzovým stavem.

Sdělení Nejvyššího státního zastupitelství

Nejvyšší státní zastupitelství ve svém sdělení k otázkám trestní odpovědnosti během nouzového stavu klade až formalistickým způsobem důraz na časovou spojitost, už ale tolik neposuzuje okolnosti spáchání a nezohledňuje, zda nouzový stav přispěl ke spáchání trestného činu nebo usnadnil pachateli páchání či měl další bližší souvislost.[4] Nejvyšší státní zastupitelství staví svou argumentaci především na tom, že v době nouzového stavu je zvlášť chráněným zájmem obecná zvýšená potřeba dodržování pravidel. Bezpečnostní složky se v této době více zaměřují na pomoc společnosti a potírání obecné kriminality jistým způsobem ustupuje.

Ačkoliv chápu argumenty Nejvyššího státního zastupitelství, bezpečnostní složky skutečně mohou svou pozornost více soustředit na pomoc společnosti, stále si ale myslím, že v případě, kdy by čin měl pouhou časovou spojitost s vyhlášeným nouzovým stavem, například by se jednalo o prostou krádež, mělo by být podle trestního zákoníku dostatečné uložení trestu podle základní skutkové podstaty.

Jiná situace by ovšem nastala, pokud by se jednalo o krádež roušek nebo jiných zdravotnických pomůcek, či krádež nebo jiné ohrožení majetku člověka, který byl v důsledku přijatých opatření přímo postižen a musel například zavřít svou restauraci, penzion a pachatel mu na tomto majetku způsobil škodu. Zde patrně každý cítíme poměrně značnou odlišnost a ve druhém případě vnímáme jako vhodné a na místě použít vyšší trestní sazbu, jelikož zde spojitost s vyhlášeným nouzovým stavem už nalezneme.[5]

Neadekvátnost trestu za krádež pěti housek

Krajským soudem v Brně byl dne 7. 7. 2020 odsouzen muž k trestu odnětí svobody ve výši jednoho a půl roku za trestný čin krádeže, kterého se dopustil v době nouzového stavu. Muž kradl v prodejně potravin, kde odcizil pět kusů pečiva. Pro úplnost je nutno dodat, že byl v minulosti za obdobný čin třikrát odsouzený a v době spáchání dalšího trestného činu byl v podmínce. Je velice důležité si uvědomit, že se tedy jednalo o recidivu a jeho případ se tím pádem bude posuzovat podle § 205 odst. 2 TZ. Podle této samostatné skutkové podstaty se krádeže dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Zákon zde tedy přísněji postihuje pachatele, který se dopustil recidivy trestného činu krádeže nebo obdobného trestného činu, přičemž vedle této recidivy, vázané na odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let před spácháním činu, nevyžaduje splnění žádné další podmínky, tedy ani způsobení škody na cizím majetku nikoli nepatrné (10 000 Kč, toho času před novelou 5 000 Kč), jako je tomu v základní skutkové podstatě podle § 205 odst. 1 TZ. Proto podle této skutkové podstaty lze postihnout recidivistu bez ohledu na posuzovaným skutkem způsobenou výši škody. Uvědomit si musíme, že v případě, kdy by se nejednalo o recidivistu a muž by ukradl pět kusů pečiva, nejednalo by se o trestný čin, ale o přestupek.[6]

I přes skutečnost, že se jednalo o recidivistu je patrné, že trest byl neadekvátní. Nepřiměřenost trestu umocňuje i fakt, že muž ukradl pečivo, jelikož měl hlad, neodcizil alkohol, ani cigarety, nedopustil se trestného činu na lékaři nebo záchranáři. Situaci nouzového stavu žádným způsobem nezneužil ku svému prospěchu a jeho čin s nouzovým stavem neměl souvislost.

K celé situaci se vyjádřil Jelínek, který působí jako vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj se celá věc mohla vyřešit již v přípravném řízení, a tak se vůbec nemusela dostat před soud. Státní zástupce měl možnost trestní stíhání zastavit podle § 172 odst. 2 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., zákona o trestním řízení soudním (trestní řád) pro nedostatek společenské závažnosti. Soud měl ovšem při svém rozhodování jistým způsobem svázané ruce, jelikož se musel držet platné právní úpravy a ta je podle Jelínka v těchto situacích nedokonalá. Muž svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu krádeže dle § 205 odst. 4 TZ, protože čin spáchal v době nouzového stavu. Vzhledem k tomu, že šlo o recidivu, byla by tato krádež pečiva trestná, i když by nebyla spáchána v době nouzového stavu. V případě trestného činu krádeže totiž zákonodárce myslel na problém opakujících se drobných krádeží, které samy o sobě nepřesáhnou hranici škody 10 000 Kč (toho času před novelou hranici 5 000 Kč). V případě, že byla i drobná krádež spáchána pachatelem, který byl za krádež odsouzen nebo potrestán v posledních třech letech, jde o trestný čin bez ohledu na výši škody, a to dle § 205 odst. 2 TZ. Za trestný čin krádeže v případě této zvláštní recidivy by však pachateli nebýt vyhlášení nouzového stavu hrozil trest pouze v rozmezí šesti měsíců až tří let.

Dřívější trestní zákon, zákon č. 140/1961 Sb., obsahoval § 88, který by výše popisovanou situaci a mnoho dalších dokázal elegantně vyřešit. Tento paragraf totiž stanoví, že okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Toto ustanovení by tedy mohlo představovat řešení například i případu krádeže pečiva v nouzovém stavu, pokud by totiž čin nebyl považován za společensky škodlivý, § 205 odst. 4 TZ u trestného činu krádeže by se neaplikoval.[7]

Závěr

Jsem přesvědčená o tom, že kvalifikovanou skutkovou podstatu a přitěžující okolnost nelze aplikovat jen z důvodu časové souvislosti s nouzovým stavem. Ke každému případu bychom měli, pokud možno, přistupovat individuálně. 

 

Měli bychom rozlišovat situace, kdy se pachatel dopouští jednání, které nemá žádnou souvislost s nouzovým stavem, od situací, kdy pachatel nouzového stavu využije nebo tento stav jeho jednání usnadňuje či k němu přispívá. Téma trestných činů spáchaných během nouzového stavu se stává znovu aktuálním kvůli nově vyhlášenému nouzovému stavu.

Dominika Kotvanová

[1] Trtková, Michaela. Jak se během nouzového stavu nedostat do střetu s trestním zákoníkem [online]. Právní prostor. 2. 4. 2020. [cit. 23. 7. 2020]. https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/jak-se-behem-nouzoveho-stavu-nedostat-do-stretu-s-trestnim-zakonikem

[2] Púry. In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 563.

[3] Šámal. In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 115.

[4] Srov. Zeman, Pavel. Sdělení NSZ k otázkám trestní odpovědnosti během nouzového stavu [online]. Nejvyšší státní zastupitelství Česká republika. 13. 3. 2020. [cit. 23. 7. 2020]. http://www.nsz.cz/index.php/cs/tiskove-zpravy/2541-sdleni-nsz-k-otazkam-trestni-odpovdnosti-bhem-nouzoveho-stavu

[5] Klicpera, Lukáš a Kočí, Daniela. Nouzový stav a pandemie COVID-19 jako přitěžující okolnost a okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby [online]. epravo.cz. 19. 6. 2020. [cit. 23. 7. 2020]. https://www.epravo.cz/top/clanky/nouzovy-stav-a-pandemie-covid-19-jako-pritezujici-okolnost-a-okolnost-podminujici-pouziti-vyssi-trestni-sazby-111339.html

[6] Šámal. In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 1989.

[7] Veselovský, Martin. Vězení za krádež pěti housek? Je to neadekvátní trest, nejde o rabování, říká Jelínek [online]. Aktuálně.cz. 7. 7. 2020. [cit. 27. 9. 2018]. https://video.aktualne.cz/dvtv/vezeni-za-kradez-peti-housek-je-to-neadekvatni-nejde-o-rabov/r~6309e8d4c06011ea9d74ac1f6b220ee8/

Více článků

Přehled všech článků