Uber v Brně a kachní rčení

9. 12. 2018

Ústavní soud zveřejnil 13. listopadu svůj nález sp. zn. III. ÚS 4072/17 ve věci podnikání společnosti Uber v Brně. Na základě nálezu se bude už potřetí rozhodovat o správnosti předběžného opatření, kterým krajský soud vloni zakázal Uberu poskytovat v Brně své služby. Zdá se, že soudy doma i v zahraničí obecně sdílené ekonomice příliš nefandí. To potvrzuje celá řada zahraničních případů, ale i nedávné rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci Taxify.

Minulý rok v červenci vydal Krajský soud v Brně předběžné opatření proti společnosti Uber [1]. Vyhověl tím návrhu společnosti Lido Taxi provozující taxi služby v Brně. Krajský soud v předběžném opatření zakázal společnosti Uber na území statutárního města Brna provozovat a zprostředkovávat své služby z důvodu možného nekalosoutěžního jednání.

Naději Uberu dodal Vrchní soud v Olomouci na konci září 2017, když předběžné opatření zrušil. Společnost Lido Taxi totiž na jedné straně tvrdila, že Uber nesplňuje podmínky pro provozování taxislužby, ale na straně druhé v petitu návrhu požadovala zdržení se provozování taxislužby. Vrchní soud v Olomouci tak argumentoval úvahou, kterou lze znázornit následovně:

(a) Podmínky provozování taxislužby dle zákona o silniční dopravě zahrnují např. označení vozidla nápisem TAXI, taxametr, oprávnění řidiče taxislužby apod.
(b) Uber podmínky provozování taxislužby nesplňuje.
(c) Proto Uber neprovozuje taxislužbu, ale „službu v oblasti dopravy“.

Posouzení Ústavním soudem

Díky stížnosti společnosti Lido Taxi mohl Ústavní soud tuto úvahu posoudit svým pohledem. Čtvrtý senát v čele se soudcem zpravodajem Janem Filipem ústavní stížnosti vyhověl a zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci.

Dle Ústavního soudu je třeba rozlišovat mezi předpoklady pro aplikaci zákona o dopravě a podmínkami výkonu činnosti. Svou úvahu ilustroval na právněteoretické koncepci hypotézy a dispozice právní normy. Hypotéza (podmínky, které je nutné splnit pro aplikaci vlastního pravidla chování) vymezuje pojem dopravy a formy jejího provozování. Dispozice (vlastní pravidlo chování) obsahuje pravidla provozování taxislužby. Vrchní soud v Olomouci ale neposuzoval, zda Uber naplňuje předpoklady pro aplikaci zákona o dopravě (tedy zda se na něj aplikují zejména ustanovení o podmínkách provozování taxislužby). Místo toho se zabýval tím, zda lze za taxislužbu považovat něco, co podmínky provozování nesplňuje.

Svou úvahu Ústavní soud ilustruje na stavbě ve smyslu stavebního zákona:

(a) Podmínky pro výstavbu domu – stavby ve smyslu stavebního zákona – zahrnují mj. územní rozhodnutí a stavební povolení.
(b) Osoba postavila dům bez příslušných územních rozhodnutí a stavebního povolení.
(c) Proto osoba nepostavila stavbu ve smyslu stavebního zákona.

Tato logika se zdá na příkladu se stavbou absurdní. Ve vztahu ke službám společnosti Uber a podmínkám provozu taxislužby tak ale vrchní soud postupoval. Díky této úvaze se proto dle Ústavního soudu dopustil libovůle při své rozhodovací činnosti, v důsledku toho jeho usnesení zrušil a vrátil věc k novému projednání.

Jak ale sám Ústavní soud uvádí, svým rozhodnutím nemá v úmyslu jakkoliv předjímat výsledek ve sporu o to, zda spadají služby Uberu pod taxislužbu ve smyslu zákona o silniční dopravě. Přesto si neodpustil zmínit jedno anglické rčení: If it looks like a duck, swims like a duck and quacks like a duck, then it probably is a duck. [2] Nicméně, ať už bude výsledek jakýkoliv, Uber opustil Brno již v roce 2017 po vydání prvního předběžného opatření. Můžeme pochybovat, zda by se mu vyplatilo opět zavádět své služby v tak nestabilním právním prostředí.

Uber ve světě

Uber dlouhodobě poutá pozornost v mnoha státech a z mnoha ekonomických i právních důvodů. Mezi ty ekonomické patří skutečnost, že Uber v podstatě od svého vzniku nevytváří zisk. Podporu investorů si přesto zachovává. Příští rok společnost zvažuje vstup na veřejný trh s cennými papíry a očekává se značný zájem o její akcie.

Z důvodů právních je ale Uber skloňován ještě častěji. Za zmínku stojí rozhodnutí britských soudů z října roku 2016, dle kterých mají řidiči Uberu jakožto zaměstnanci právo na minimální mzdu. Uber se proti rozhodnutí nedávno odvolal ke Court of Appeal, jehož rozhodnutí lze očekávat v řádu několika týdnů. Na americkém kontinentu Uber například nedávno čelil hromadné žalobě stovek tisíců jeho řidičů ze státu Kalifornie a Massachusetts. Řidiči žalovali Uber z titulu, že jsou nikoliv jeho smluvními partnery, ale zaměstnanci, a náleží jim tudíž příslušné benefity. Tamější federální odvolací soud však hromadnou žalobu odmítl a odkázal jednotlivé řidiče do arbitrážního řízení na základě rozhodčí doložky, kterou Uber s řidiči sjednává ve svých smlouvách.

Vývoj díky Uberu zažívá i unijní právo. Soudní dvůr Evropské unie v prosinci roku 2017 rozhodl [3], že služby společnosti Uber spadají do služeb v oblasti dopravy a nejsou tedy součástí svobody pohybu služeb. Díky tomu mají členské státy Evropské unie větší možnosti, jak tuto službu regulovat. V dubnu letošního roku vydal Soudní dvůr další rozhodnutí [4]. Věnoval se v něm povinnosti členských států notifikovat Komisi při zavádění trestného činu kriminalizujícího provozování služby UberPop.

Soumrak sdílené ekonomiky

S problémy se v České republice kromě společnosti Uber potýká také Taxify. Městský soud v Praze ve svém dlouho očekávaném rozhodnutí ze 4. prosince, sp. zn. 15 Cm 17/2017, uvádí, že služby Taxify (obdobné těm od Uberu) jsou službami dle zákona o dopravě. Proto musí jeho řidiči splňovat stejné podmínky jako taxikáři. Taxify se s velkou pravděpodobností odvolá a rozhodnutí prozatím nenabude právní moci. Podobná situace je i v dalších městech. Na návrh společnosti Liftago zakázaly soudy předběžným opatřením poskytovat Taxify své služby i v Ostravě, Olomouci, Plzni a Českých Budějovicích.

Zdá se tedy, že rozhodovací praxe soudů jak kontinentální, tak angloamerické právní kultury, nastavuje nepřátelské prostředí pro služby sdílené ekonomiky. Obdobným právním problémům čelí i služby jako Airbnb či další fungující na obdobném principu jako Uber – např. Pimlico Plumbers (řemeslnické služby), u kterého měli řemeslníci dle US Supreme Court právo na jisté zaměstnanecké benefity; obdobně u Addison Lee, CitySprint či Hermes. Význam sdílené ekonomiky přesto roste, a to na všech kontinentech – Lyft ve Spojených státech amerických, Ola v Indii či blízkovýchodní Careem.

Možná právě v reakci na tyto trendy se Uber snaží rozšířit své pole působnosti. V současné době vkládá naděje do služeb doručování potravin, elektrických koloběžek a pokouší se – i přes fatální nehodu z tohoto března – o vývoj samořídícího automobilu.

Autor: Jaroslav Hroch


[1] Jedná se o druhé předběžné opatření proti společnosti Uber v Brně. První vydal Krajský soud v Brně již v dubnu roku 2017, tedy dva měsíce po uvedení služby Uber na brněnský trh. Vrchní soud v Olomouci ho ale zrušil  kvůli absenci dostatečného odůvodnění.

[2] Pokud to vypadá jako kachna, plave to jako kachna a kváká to jako kachna, pak to pravděpodobně kachna je.

[3] Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 20. prosince 2017. Asociación Profesional Elite Taxi proti Uber Systems SpainSL. Věc C-434/15.

[4] V tomto případě šlo o situaci, kdy francouzské orgány činné v trestním řízení zahájily proti společnosti Uber France trestní stíhání za provozování služby UberPop. Učinily tak na základě novelizovaného trestního zákoníku. Uber argumentoval, že Francie měla záměr novelizovat trestní zákoník o trestný čin kriminalizující služby jako Uber oznámit Evropské komisi, a to jakožto tzv. technický předpis regulující službu informační společnosti. Soudní dvůr ale uzavřel, že služba UberPop není pouhá služba informační společnosti a na francouzský novelizační zákon se tak nevztahovala povinnost notifikace. Viz rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 10. dubna 2018. Uber France SAS proti Nabila Bensalema. Věc C-320/16.


Kam dál?


Čtěte také:


Vlk způsobuje statisícové škody. Co s tím?

Přehled vybraných legislativních novinek za květen až listopad 2018

Nedůslednost Ústavního soudu: Když se váží pouze jedna strana vah



Podcasty21 s Danielou Zemanovou: Mrzí mě rozhodnutí, na která jsem si nedala dost času

V pátém dílu Podcastů21 přinášíme rozhovor s prezidentkou Soudcovské unie, Danielou Zemanovou. S paní Zemanovou jsme se sešli na Městském soudě v Praze,...

Číst více

Podcasty21 s Lucií Ottingerovou: Ženy v právu chtějí být především inovativní

Nemáte čas číst rozhovor, ale rádi byste si nějaký poslechli cestou do práce či v noci před spaním? Potom jsou právě pro vás jako stvořené Podcasty21....

Číst více

Podcasty21 s Jakubem Strouhalem: Některé věci fungují složitě, protože lidé chtějí, aby složitě fungovaly

Nemáte čas číst rozhovor, ale rádi byste si nějaký poslechli cestou do práce či v noci před spaním? Potom jsou právě pro vás jako stvořené Podcasty21....

Číst více
Autor: Jaroslav Hroch

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00 Brno
  • IČ 07174918
  • DIČ CZ07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833
  • Datová schránka: 9cb4b7m

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.
Načítám...

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.