Zákon o obětech trestných činů přináší nová práva i možnosti pomoci

13. 6. 2019
Foto: Victim, Nick Youngson, The Blue Diamond Gallery, CC BY-SA 3.0

Parlament České republiky přijal v roce 2013 zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Předpis z dílny Ministerstva spravedlnosti svým způsobem změnil pohled trestního práva na oběti trestných činů a stal se branou do nové éry většího pochopení pro ty, jimž bylo trestným činem způsobeno utrpení. V současné době prošlo původní znění dvěma novelizacemi. S odstupem času je možné reflektovat, zda naplňuje svůj účel.

Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (dále jen „zákon“ nebo „ZOTČ“) je s ohledem na oběti významným milníkem v oblasti trestní justice. Před jeho vznikem byla práva obětí trestných činů výrazně omezena a slovo oběť se v trestním právu prakticky nevyskytovalo. Ten, komu je trestným činem způsobena újma, se nazývá dle trestního řádu poškozeným a v trestním řízení má roli svědka. Při procesu se pozornost justice soustředila pouze na pachatele, a to i v oblasti přiznání jeho práv. Práva obětí se přitom do velké míry opomíjela, ačkoli jsou to právě ony, komu pachatel újmu způsobil, a o to více pozornosti si jejich situace žádá. Část práv obětí trestných činů upravovalo několik zákonů. Chyběl však komplexní přehled všech možností a některé oblasti byly zcela nepodchyceny. Vznik zákona o obětech trestných činů tento stav změnil.

Vznik a význam zákona

Zákon je poměrně nový a představuje významný přelom v přístupu k obětem trestných činů v českém právním prostředí. [1] Spácháním trestného činu způsobí pachatel nejen újmu poškozenému, ale ohrozí tím i společnost. Z tohoto důvodu na sebe přebírá roli žalobce stát. Jedná se pak o řízení vedené proti pachateli státem skrze orgány činné v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) s primárním cílem potrestat pachatele. Oběť (poškozený) je zde pouhým svědkem. [2] Tento fakt svým způsobem vysvětluje jistou omezenost práv obětí, resp. zdůvodňuje, proč byly dlouhou dobu oběti trestných činů legislativně opomíjeny.

Větší pozornost se obětem trestných činů věnuje až od poloviny minulého století. V českém zákonodárství byla ochrana práv obětí trestných činů zakomponována neuceleně v několika zákonech. Možnosti pomoci poskytuje poškozené osobě např. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Některá další práva zmiňuje zákon o Policii České republiky, občanský soudní řád nebo zákon o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením. Komplexní péče a pomoc obětem trestných činů ze strany státu však nebyla nijak zakotvena. A samotný pojem oběť české trestní právo neznalo až do roku 1997, kdy byl přijat zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. Do té doby existoval pouze institut poškozeného, jehož postavení je dosud upraveno v trestním řádu.

Ačkoli se tyto dva pojmy v mnohém překrývají, musíme je odlišovat. Poškozený je pojem procesního rázu označující stranu trestního řízení blíže určenou trestním řádem. Oběť lze vnímat spíše jako adresáta zvláštní péče stanovené ZOTČ ze strany státu. Zatímco pojem oběť zahrnuje také osoby, jež mohly být újmou pouze ohroženy, poškozeným je subjekt, kterému byla újma skutečně způsobena. Na druhou stranu obětí může být pouze fyzická osoba, pojem poškozený zahrnuje i osoby právnické. [3]

Cílem ZOTČ je vytvoření uceleného konceptu, který by všestranně objímal problematiku práv, pomoci a poskytování péče obětem trestných činů. Zdůrazněna je potřeba pozornosti vůči poškozeným z hlediska utrpěné újmy a překonání pohledu na oběť pouze jako na svědeckou pomoc v trestním řízení. Úprava se snaží rozšířit mimoprocesní práva obětí trestných činů. Zahrnuje mimo jiné poskytování komplexní odborné pomoci, odškodňování a peněžitou pomoc, respektování důstojnosti oběti, právo být slyšen či právo na informace. [4]

Obecně jde tedy o zlepšení postavení obětí trestných činů, posílení pomoci a zpřehlednění právní úpravy. To by mělo obětem zjednodušit vypořádání se s utrpěnou újmou a překonání vzniklé primární viktimizace [5]. Mimo to však zákon zdůrazňuje potřebu usměrňovat chování OČTŘ tak, aby nedocházelo k tzv. sekundární viktimizaci [6] jejich necitlivým přístupem k oběti. Svou roli zde hraje posílení důvěry v OČTŘ, což je významné pro prevenci latentní kriminality. Pozornost se klade také na ochranu oběti před pachatelem, aby se opakované viktimizaci zamezilo. Výsledkem má být komplexní úprava pomoci obětem trestných činů v jediném samostatném zákoně. [7]

Přijetí zákona předcházely některé změny v oblasti trestního práva. Za zmínku stojí dvě novely trestního řádu upravující problematiku postavení a práv obětí trestných činů. První novela, provedená zákonem č. 181/2011 Sb., umožnila mimo jiné poškozenému žádat kromě náhrady škody také náhradu nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení. Druhá, provedená zákonem č. 459/2011 Sb., zakotvila možnost využití videokonference či čtení úředních záznamů o vysvětlení osob při procesních úkonech v trestním řízení, což oběti umožňuje vyhnout se v některých případech kontaktu s pachatelem a dopomáhá tak k omezení rizika vzniku sekundární viktimizace. [8]

Tvorbu zákona měla na starost odborná pracovní skupina složená ze zástupců Nejvyššího soudu, Nejvyššího státního zastupitelství, odborů Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra, advokátů i akademických pracovníků. Dále se na ní podílel Institut pro kriminologii a sociální prevenci a nestátní organizace zabývající se pomocí obětem trestných činů Bílý kruh bezpečí, In Iustitia, La Strada a Liga lidských práv. [9] Konečná verze zákona byla vyhlášena ve Sbírce zákonů dne 25. února 2013 pod číslem 45/2013 Sb.

Kontext a novelizace

Svou roli v oblasti ochrany práv obětí hraje také Evropská unie, která přijala řadu předpisů týkajících se této problematiky. Jedním z důvodů vytvoření ZOTČ byla právě reakce na povinnost implementovat některé předpisy do vnitrostátního práva. Předně je potřeba zmínit rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení nebo směrnici Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů. Uvedené rámcové rozhodnutí však během projednávání zákona nahradila směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. Tuto skutečnost však nový zákon reflektoval jen zcela nedostatečně a bylo nutné jej novelizovat. [10]

Zákon byl doposud novelizován celkem dvakrát. První novela provedená zákonem č. 77/2015 Sb. zajistila implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu. Zde došlo pouze k rozšíření opatření na ochranu oběti před hrozícím nebezpečím, čímž se zajišťuje ochrana oběti i v jakémkoli jiném členském státě, do kterého se přestěhuje. Druhá novela – zákon č. 56/2017 Sb. – reagovala na nedostatečnou implementaci již zmíněné směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012. Rovněž zahrnovala reflexi praxe zjištěné během aplikace zákona. Pro zpracování návrhu novelizačního zákona se využily zkušenosti Probační a mediační služby, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra, Policie České republiky a neziskových organizací akreditovaných pro působení v této oblasti. Své poznatky k návrhu zákona poskytla také akademická obec. [11]

Obsah změn lze rozčlenit do tří okruhů dle upravované oblasti. Nejprve se jedná o naplnění požadavků evropských předpisů. To zahrnuje rozšíření kategorie zvlášť zranitelných obětí, právo na překlad písemností či zpřesnění některých práv, zejména možnost zamezení kontaktu s pachatelem také pro osobu oběti blízkou nebo přizpůsobení výslechu potřebám oběti. Významná je i změna informační povinnosti umožňující zohlednit aktuální stav oběti a přizpůsobit množství sdělených informací tak, aby nedocházelo k jejímu zahlcování. Stejně tak se za určitých podmínek respektuje přání oběti nebýt informována. Novela dále lépe upravila poskytování peněžité pomoci a myslela i na zlepšení dostupnosti služeb odborné pomoci zdokonalením registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů. [12]

Obsah zákona po novelizaci zákonem č. 56/2017 Sb.

Zákon se člení do několika částí, přičemž jádro úpravy je v části první. Ta obsahuje dvě základní oblasti: práva obětí trestných činů a podpora subjektů poskytujících pomoc obětem trestných činů. V hlavě první zákon definuje základní pojmy. Obětí trestného činu se rozumí fyzická osoba, které byla nebo mohla být trestným činem způsobena újma na zdraví, majetku či újma nemajetková. Dále jsou to přímí příbuzní či blízcí oběti, která v důsledku trestného činu zemřela a která těmto lidem poskytovala výživu. Zvlášť zranitelnou obětí je dítě, osoba se sníženou schopností se trestnému činu bránit vzhledem k vysokému věku či handicapu, oběť trestného činu obchodování s lidmi či teroristického útoku a oběť násilného trestného činu, trestného činu sexuálně či rasisticky motivovaného nebo činu spáchaného ve prospěch zločinecké skupiny, je-li zvýšené riziko způsobení druhotné újmy.

Hlava druhá vyjmenovává práva obětí, mezi něž patří právo na poskytnutí odborné pomoci, na informace, na ochranu před hrozícím nebezpečím, na ochranu soukromí, na ochranu před druhotnou újmou a právo na peněžitou pomoc. Odborná pomoc obsahuje psychologické poradenství, sociální poradenství, právní pomoc, poskytování právních informací a restorativní programy [13]. V případě zvlášť zranitelných obětí trestného činu se odborná pomoc poskytuje bezplatně a bez zbytečného odkladu.

Dále má oběť právo na přístup k informacím týkajícím se trestného činu, jehož se stala obětí. Zákon ukládá OČTŘ povinnost poskytovat oběti informace i bez žádosti a ihned ji zpravit např. o tom, za jakých podmínek má právo na přijetí opatření k zajištění bezpečí, jaké etapy řízení následují po trestním oznámení, za jakých podmínek má právo na peněžitou pomoc nebo jaká další práva ze zákona má. O právech a poskytovaných službách oběť informují také subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů. Důraz se klade především na srozumitelnost poskytovaných informací s ohledem na věk, vyspělost, gramotnost a zdravotní stav včetně stavu psychického. Oběť, která neovládá český jazyk, se informuje v jazyce, jemuž rozumí.

Ochranu oběti před hrozícím nebezpečím zajišťuje policie, celníci, vězeňská služba nebo soud. Na žádost oběti je možné využít předběžná opatření v případě vážného ohrožení jejího života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti. Do této oblasti spadá také zvláštní ochrana svědka, utajení totožnosti i podoby oběti a evropský ochranný příkaz. Při uplatnění práva na ochranu soukromí se s veškerými stanovenými údaji spojenými s obětí trestného činu mohou seznámit pouze OČTŘ a pracovníci Probační a mediační služby, není-li to v rozporu s dosažením účelu trestního řízení.

Ochrana před druhotnou újmou zahrnuje právo na omezení kontaktu s pachatelem v kterékoli části řízení a výslech oběti šetrným způsobem, zvlášť v otázkách intimních, s přizpůsobením k věku, zkušenostem a psychickému stavu oběti. Výslech může být na žádost oběti proveden osobou stejného nebo opačného pohlaví. Důraz na citlivost se klade především tehdy, jedná-li se o zvlášť zranitelnou oběť. Součástí je také právo oběti na doprovod důvěrníkem nebo možnost učinit prohlášení o dopadu trestného činu na její život. Posledním je právo na peněžitou pomoc. Jedná se o jednorázovou částku poskytovanou státem na žádost oběti za účelem překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem.

Hlava třetí se zabývá podporou subjektů poskytujících pomoc obětem trestných činů. Na základě předem stanovených podmínek je finančně podporuje stát. Mohou sdělovat obětem právní informace a nabízet jim restorativní programy. Alespoň pro jednu z těchto činností musí získat akreditaci od Ministerstva spravedlnosti. Ve vymezené míře musí poskytovat služby bezplatně, vést evidenci obětí, které si o službu zažádaly, a dodržovat standardy kvality nabízených služeb. Sem spadá i vázanost mlčenlivostí. Z předepsaných důvodů mohou poskytnutí odmítnout. Na žádost se pomáhajícím subjektem může stát podle zvláštních ustanovení i advokát. Poslední hlava čtvrtá obsahuje závěrečná ustanovení.

Výsledek

Organizace SocioFaktor zorganizovala v rámci Programu bezpečnostního výzkumu pro potřeby státu 2016–2021 výzkumné šetření, které zjišťovalo dopad zákona na situaci obětí po jeho zavedení do praxe. Výsledky ukázaly, že ve všech upravených oblastech zákon přinesl výrazné zlepšení a na postavení obětí má pozitivní dopad. Ovšem každý okruh má také své nedostatky. Ve sféře práva na odbornou pomoc je to například finanční náročnost, nedostatek pomáhajících subjektů či dlouhé čekací lhůty. Ve výsledku je tak tato pomoc docela obtížně dosažitelná. Právo na informace se zase potýká s problémem špatné orientace obětí v odborné terminologii nebo s nízkým povědomím o existenci pomáhajících organizací.

Institut ochrany před hrozícím nebezpečím má výrazné pozitivní výsledky. Využívá se především v souvislosti s řešením domácího násilí. Velmi kladně je také hodnoceno právo na ochranu soukromí, které díky včasnému utajení osobních údajů oběti pomáhá předcházet mimo jiné sekundární viktimizaci. Problémem však bývá, pokud si oběť o využití tohoto práva zažádá příliš pozdě. V případě práva na ochranu před druhotnou újmou je situace složitější. [14]

Zabraňování kontaktu oběti s pachatelem se v praxi osvědčuje, ovšem velkou nevýhodou je fakt, že povinnost vyhovět žádosti o dané právo mají příslušné orgány pouze u zvlášť zranitelných obětí. Přitom právě toto právo má zásadní vliv na ochotu oběti v řešení případu dále pokračovat. Co se týče možnosti využít výslechu osobou stejného pohlaví, je v praxi pro oběti mnohem zásadnější spíše osobnost a přístup konkrétního policisty či policistky. Kladného hodnocení se dostává také právu mít zmocněnce a doprovod důvěrníka. Stejně tak se za přínosnou považuje možnost oběti vyjádřit se v prohlášení o dopadu trestného činu na její život. [15]

Přijetí ZOTČ výrazně zlepšilo situaci. V praxi se ovšem často objevují komplikace s jeho realizací. Projevuje se nedostatečná spolupráce mezi jednotlivými subjekty pomoci, což způsobuje jistou neefektivitu celého procesu. Problémem bývá i nízké povědomí obětí o jejich právech a všech možnostech, které jsou oprávněny využít. Obecně však zavedení zákona znamená způsob, jak zvýšit ochranu a podporu obětí trestných činů, aktivizovat je pro řešení vzniklé nepříznivé situace, snížit pravděpodobnost sekundární viktimizace a negativní dopady trestné činnosti, včetně obnovení pocitu bezpečí. [16]

ZOTČ se stal velkým přínosem nejen pro oběti trestných činů, ale také pro subjekty poskytující pomoc obětem trestných činů. Především udává hranice jejich působnosti. Ucelenost zákona znamená přehledný a srozumitelný rámec práv, možností i mezí. Nabízí nový pohled na oběť jako na příjemce pomoci ze strany státu či nestátních organizací. Ani tato úprava není zcela dokonalá a má své nedostatky projevující se v praxi, je však krokem vpřed oproti předešlému stavu. Nepříjemným faktem zůstává, že svou pozornost právo obrátilo k obětem trestných činů až v polovině minulého století a oficiální ucelené opatření zabývající se oběťmi vzniklo teprve nedávno.

Autorka: Alena Ivanová


[1] Jelínek, J., Pelc, V. Zákon o obětech trestných činů – jeho nedostatky a možnosti řešení [online]. bulletin-advokacie.cz. 2015 [cit. 15. 04. 2019]. Dostupné z www.bulletin-advokacie.cz/zakon-o-obetech-trestnych-cinu-jeho-nedostatky-a-moznosti-reseni?browser=mobi

[2] Musil, J. Hlava I. Úvodní výklady. In: Musil, Jan et al. Trestní právo procesní. 3. přepracované a doplněné vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, s. 3–17.

[3] Jelínek, J. et al. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vyd., Praha: Leges, 2014, s. 13–21.

[4] Forejt, P. Zákon o obětech trestných činů – základní informace [online]. mvcr.cz. 2012 [cit. 15. 04. 2019]. Dostupné z www.mvcr.cz/soubor/zakon-o-obetech-trestnych-cinu-rvppk-doc.aspx

[5] Proces, jakým se člověk stane obětí následkem újmy způsobené trestným činem bezprostředně po jeho spáchání.

[6] Druhotná újma způsobená oběti necitlivými postupy OČTŘ, médii či reakcemi okolí oběti na čin.

[7] Jelínek, J. et al. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vyd., Praha: Leges, 2014, s. 13–21.

[8] Forejt, P. Zákon o obětech trestných činů – základní informace [online]. mvcr.cz. 2012 [cit. 15. 04. 2019]. Dostupné z www.mvcr.cz/soubor/zakon-o-obetech-trestnych-cinu-rvppk-doc.aspx

[9] Forejt, P. Zákon o obětech trestných činů – základní informace [online]. mvcr.cz. 2012 [cit. 15. 04. 2019]. Dostupné z www.mvcr.cz/soubor/zakon-o-obetech-trestnych-cinu-rvppk-doc.aspx

[10] Jelínek, J. et al. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vyd., Praha: Leges, 2014, s. 13–21.

[11] Forejt, P. Novela zákona o obětech trestných činů (zákon č. 56/2017 Sb.) – přehled změn [online]. mvcr.cz. 2017 [cit. 15. 04. 2019]. Dostupné z www.mvcr.cz/soubor/1-tz-rvppk-09-2017-pdf.aspx

[12] Forejt, P. Novela zákona o obětech trestných činů (zákon č. 56/2017 Sb.) – přehled změn [online]. mvcr.cz. 2017 [cit. 15. 04. 2019]. Dostupné z www.mvcr.cz/soubor/1-tz-rvppk-09-2017-pdf.aspx

[13] Programy zaměřené na obnovu poměrů před spácháním trestného činu snahou o náhradu škod se zdůrazněním přijetí odpovědnosti pachatelem a při aktivním zapojení jeho i oběti.

[14] Topinka, D. et al. Vliv zákona o obětech trestných činů na změnu postavení oběti. Souhrnná výzkumná zpráva. Ostrava – Mariánské Hory: SocioFactor s.r.o., 2018, s. 73–99.

[15] Topinka, D. et al. Vliv zákona o obětech trestných činů na změnu postavení oběti. Souhrnná výzkumná zpráva. Ostrava – Mariánské Hory: SocioFactor s.r.o., 2018, s. 80–99.

[16] Topinka, D. et al. Vliv zákona o obětech trestných činů na změnu postavení oběti. Souhrnná výzkumná zpráva. Ostrava – Mariánské Hory: SocioFactor s.r.o., 2018, s. 140–147.


Čtěte také:


Kritická reflexe nálezu, v němž se Ústavní soud zastal hoteliéra. Vynucování nesouhlasu s okupací Krymu nepovažuje za diskriminaci

Krok k době poplastové: Směrnice o zákazu jednorázových plastů schválena

Česká republika chce zakázat dvojí kvalitu potravin zákonem. Možná tím poruší svobodu volného pohybu zboží v EU





Kam dál?

Anna Šabatová: Romové berou diskriminaci jako součást svého života, proto se na ombudsmana téměř neobracejí

Disidentka, právnička, veřejná ochránkyně práv, držitelka Ceny OSN za obranu lidských práv a nositelka nejvyššího francouzského vyznamenání Řádu čestné...

Číst více

Podcasty21 s Janem M. Passerem: Francouzsky jsem se začal učit z lásky k Soudnímu dvoru

Osmý díl přináší rozhovor s Janem Passerem, soudcem Tribunálu Soudního dvora Evropské unie. Passer mimo své angažmá v unijním soudě dlouhodobě působil...

Číst více

Podcasty21 s Barbarou Pořízkovou: Dobrý soudce by měl být především slušný člověk

Sedmý díl přináší rozhovor s Barbarou Pořízkovou, soudkyní Nejvyššího správního soudu a od loňského roku i jeho místopředsedkyní. V rozhovoru se dozvíte,...

Číst více
Autor: Alena Ivanová

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00 Brno
  • IČ 07174918
  • DIČ CZ07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833
  • Datová schránka: 9cb4b7m

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.
Načítám...

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.