Zdravotní komplikace v taláru? Kárné řízení se soudcem Kydalkou tentokrát řešilo zdravotní stav soudců

Trestní soudce Kamil Kydalka působí na prvním stupni Městského soudu v Praze. Řeší zejména hospodářské trestné činy. Je známý jako člověk, který je ve svém oboru odborníkem. Zároveň ale často stojí před kárným senátem.

10. 7. 2020 Roman Šafář

Kydalkova pozitivní role se naplno ukázala například při vysvětlování okolností souvisejících s tzv. kauzou H-Systém[1] široké veřejnosti. Stejně tak ale není neznámý kárným senátům Nejvyššího správního soudu, kde s ním byla vedena již tři kárná řízení.[2] A právě poslednímu z nich se věnuje tento článek.

Důvody podání a projednání kárného návrhu

Předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra podal dne 24. května 2019 návrh na zahájení kárného řízení proti jednomu ze „svých“ soudců Kamilu Kydalkovi. Ten je kárným senátům „známý" kvůli dvěma předcházejícím věcem, jež s ním byly řešeny. Teprve v tomto případě šlo ale o věc úzce související se způsobem výkonu funkce soudce. Předseda soudu svůj návrh podal z důvodu průtahů způsobených „nečinností a záměrnou nekoncentrovaností řízení v celkem 17 věcech“.[3] V petitu bylo navrhováno snížení platu o 30 % na maximální dobu, tedy 2 roky; anebo dokonce odvolání z funkce soudce.[4]

Kárně obviněný Kydalka se s návrhem neztotožnil, považoval jej za nedůvodný. Uvedl, že se o kárném návrhu dozvěděl až z webových stránek České justice a že s ním ze strany nadřízeného funkcionáře nebyly problémy osobně řešeny předtím, než byl kárný návrh podán. Za tímto postupem soudce Kydalka sledoval účelovou snahu zbavit se jej jakožto člověka nepohodlného, zejména z důvodu jeho občasné kritiky justice jako celku.[5]

Ústní jednání, které bylo z důvodu nepříznivého zdravotního stavu kárně obviněného třikrát odročeno, se konalo dne 4. prosince 2019. Jak je však z rozhodnutí patrné, kárný senát se ve věci nedozvěděl nic nového, neboť účastníci řízení setrvali na svých pozicích zachycených v návrhu a písemném vyjádření k němu. Bylo tak nutné primárně vycházet z obsahu těch trestních spisů, u nichž mělo docházet k tvrzeným průtahům.

Jak to s Kydalkovými průtahy celé dopadlo?

Po pečlivém posouzení obsahu spisů[6], ve kterých mělo docházet k průtahům, dospěl šestnáctý kárný senát ke (zdánlivému) „win-win“ rozhodnutí. Nejvyšší správní soud sice uznal Kydalku vinným, že z nevědomé nedbalosti porušil povinnost soudce vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích[7], ale nikoli v celých 17, nýbrž pouze v 10 namítaných věcech. Tímto svým jednáním se kárně obviněný dopustil kárného provinění[8], za které mu bylo uloženo kárné opatření spočívající v 10% snížení platu po dobu 12 měsíců.

Jak je tedy zřejmé, kárně obviněný sice byl uznán vinným kárným proviněním, ale vyvázl s mnohem mírnějším kárným opatřením, než které mu bylo navrhováno. A jaké byly nosné body rozhodnutí kárného senátu, jemuž předsedá soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka?

„Co však kárný senát Kydalkovi vyčetl, byla ta skutečnost, že během své pracovní neschopnosti dostatečně nespolupracoval se svým soudem ,na dálku'. Stejně tak bylo shledáno pochybení i na straně vedení Městského soudu v Praze, který nečinil žádné kroky k tomu, aby se neblahá situace zlepšila.“

Kárný senát konstatoval, že ve všech 17 věcech mělo být, objektivně vzato, postupováno rychleji. Rovněž bylo možné říci, že v daných trestních věcech lze shledat ze strany soudce Kydalky zavinění – alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Dalšími již subjektivními otázkami však bylo, zda měl Kamil Kydalka schopnost rozpoznat, že v daných věcech nepostupuje dostatečně rychle, a také zda měl vůbec schopnost jednat s patřičnou rychlostí. Zatímco na první ze subjektivních otázek odpověděl kárný senát kladně, na druhou otázku nikoli. Zohlednil totiž zhoršený a hlavně nelepšící se zdravotní stav obviněného soudce.[9] O této skutečnosti svědčí mnohá (někdy i několikaměsíční) pracovní neschopnost pro zdravotní důvody. Kárný senát také shledal, že „v době, kdy nebyl v pracovní neschopnosti, lze zásadně mít za to, že byl schopen ve věcech jemu svěřených postupovat bez průtahů.“[10] Zároveň bylo přihlédnuto k již výše uvedenému pozitivnímu vlivu soudce Kydalky v rámci působení české justice na veřejnost.[11]

Co však kárný senát Kydalkovi vyčetl, byla ta skutečnost, že během své pracovní neschopnosti dostatečně nespolupracoval se svým soudem „na dálku“. Toto měl činit ve vyšší míře, než tak činil, neboť jeho zdravotní obtíže mu neznemožňovaly myslet, soustředit se a celkově konat ve věcech nezbytné procesní úkony.[12] Práci obviněného kárný senát shrnul takto: „Celkový dojem z jeho činnosti je takový, jako by kárně obviněný před sebou valil stále se zvětšující balvan nerozhodnutých věcí a postupně ztrácel schopnost se v nich jasně orientovat a směřovat v reálném čase ke skončení.“[13]

Stejně tak bylo shledáno pochybení i na straně vedení Městského soudu v Praze, který nečinil žádné kroky k tomu, aby se neblahá situace zlepšila. Výjimkami z pasivnějšího přístupu vedení soudu bylo několikeré odebrání věci kárně obviněnému nebo dočasné pozastavení nápadu nových věcí, které měl dle rozvrhu práce dostat. O ledabylém přístupu vedení soudu podle rozebíraného rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu svědčí též to, že místopředseda „Kydalkova domovského“ soudu opakovaně prodlužoval lhůty pro provedení konkrétních úkonů v trestním řízení na základě žádostí kárně obviněného. Místopředseda Kydalkovým žádostem vyhovoval, aniž se však zajímal o to, proč má opětovně přistoupit k jejich vyhovění. Funkcionář soudu tak neučinil razantnější kroky k nápravě celé situace. Ani vedení soudu tedy podle kárného senátu danou věc nezvládlo a „celá situace tak vyvrcholila v podstatě až po několika letech problémů na jaře 2019 podáním kárného návrhu.“[14]

Případ tedy vlastně dopadl jak pro kárného navrhovatele, tak pro kárně obviněného dobře. Hlavním úkolem obou stran však je „zakopat válečnou sekyru“ a začít situaci systémově řešit, neboť je dlouhodobě neudržitelná, jak z rozhodnutí šestnáctého kárného senátu rovněž vyplynulo. Soudce Kydalka se bude muset mít na pozoru, jelikož mu Nejvyšší správní soud v závěru rozhodnutí doporučil, aby se zamyslel nad svou budoucí profesní dráhou. Soud konstatoval, že by měl přemýšlet o přeřazení k odvolacímu senátu, a to bez ohledu na to, kdo budou jeho kolegové. Jak totiž vyplývá z komentovaného rozhodnutí, soudce v minulosti této možnosti nevycházel vstříc.[15]

Nejvyšší správní soud rovněž konstatoval, že právě nyní je na Městském soudu v Praze, aby nalezl vhodné řešení. Ve hře by mohl být i návrh na zahájení řízení ve věci způsobilosti soudce dle § 26 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, pokud by zdravotní problémy přetrvávaly. Je tedy možné, že se za několik měsíců dočkáme dalšího návrhu, kterým by kárný navrhovatel zahájil řízení, v němž by se příslušný senát Nejvyššího správního soudu musel zabývat otázkou, zdali je Kydalka způsobilý být i nadále soudcem. Jako nezúčastněný komentátor této kauzy si však myslím, že by se mělo vedení Městského soudu v Praze pokusit odstranit pověstný Damoklův meč, který se nad Kamilem Kydalkou povážlivě rozhoupal, a nalézt společné (tentokrát již skutečné „win-win“) řešení.

Obecné závěry Kydalkova případu. Soudce není stroj a zdraví je jen jedno

Lze-li něco z daného případu zobecnit, je to otázka fyzického i psychického zdraví soudců. Jak již několik let uvádí mimo jiné vedení Soudcovské unie, je nutné se vážně zabývat otázkou duševního i fyzického zdraví soudců. Tyto dvě složky spolu úzce souvisejí. Nebude-li totiž člověk (angažovaný i jinak než jako soudce) zdravý fyzicky, bude to jistě neblaze doléhat na jeho psychiku. A nebude-li se člověk cítit v psychické pohodě, může se to velmi brzy projevit na jeho fyzickém zdraví. Konečně, nebude-li soudce zdravý (fyzicky a/nebo psychicky), nebudeme jako společnost již moci očekávat, že bude naše věc vyřešena dostatečně rychle a také s dostatečnou a odpovídající pečlivostí.

Proto je nutné, aby se problematika psychického a s ním spojeného fyzického zdraví začala vážně řešit. Asi nejvhodnějším by bylo řešení legislativní, například přijetí novely zákona o soudech a soudcích, kde by měli soudci nárok na časově omezené volno, ve kterém by se mohli věnovat například akademické či nějaké tvůrčí činnosti. Primárním cílem by zcela jistě měla být regenerace soudců, zároveň by se však měli udržovat stále odborně na výši tím, že by takové volno mohlo být zároveň pojato jako studijní. Pochopitelně by mělo být nárokové až po několika odsouzených letech. Zde se však opět střetáváme s problémem, který spočívá v nemožnosti zobecnit zdravotní stav všech soudců.

Každý má své hranice jinde. Takový problém ale nelze vyřešit žádným obecně platným právním předpisem, nýbrž osobním a lidským pochopením ze strany vedení soudu, u něhož daný soudce působí. Dočasně uvolněné místo po soudci v rekonvalescenci by mohl zaujmout tzv. emeritní soudce, tedy soudce, který již nesplňuje z důvodu věku veškeré zákonné podmínky pro výkon funkce soudce, ale stále by měl justici co nabídnout. Soudcovská unie institut emeritního soudce navrhuje již nějakou dobu. Zatím se však nezdá, že by se na soudech tito soudci, kteří by mohli dočasně nahradit mladší kolegy na ozdravném pobytu, studijním volnu, anebo na mateřské či rodičovské dovolené, v dohledné době objevili. O emeritním soudci se totiž nedočteme ani v připravované novele zákona o soudech a soudcích. Otázkou je, proč je umožněno například učitelům v důchodovém věku zastoupit za nemocného kolegu, avšak soudcům nikoli.[16]

Na závěr je nutné zdůraznit, že by se v české justici skutečně měla začít vážně řešit příčina (byť jen potenciálních) zdravotních problémů soudců, stejně tak i otázka, jak jim aktivně předcházet. Takový přístup by byl efektivnější než následné řešení samotných zdravotních problémů, které mohou zůstat neodhaleny i po několik let „nekvalitního“ souzení s tvrdými dopady do sféry účastníků řízení. Tak přejme Kydalkovi[17] i všem ostatním českým soudcům pevné zdraví.

Roman Šafář

autor

[1] ŠTRUNC, Pavel; STRAKATÝ, Čestmír. Zemanovu poradci jsme chtěli volat záchranku, peníze H-Systemu šly i ČSSD, říká soudce Kydalka. Štrunc! [online]. 26. 7. 2018. Dostupné zde: https://video.info.cz/strunc/zemanovu-poradci-jsme-chteli-volat-zachranku-penize-h-systemu-sly-i-cssd-rika-soudce-kydalka-34727.html; KUBOVÁ, Andrea. Klient H-Systemu: Kdybychom domy nedostavěli, ostatní poškození by dostali z konkurzu méně. iRozhlas.cz [online]. 27. 7. 2018. Dostupné zde: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/h-system-druzstvo-svatopluk-soud-soudce-kamil-kydalka-martin-junek_1807271342_miz

[2] Nejstarší je rozhodnutí ze dne 11. 06. 2015, č. j. 16 Kss 7/2014 - 92; druhé je rozhodnutí ze dne 28. 11. 2018, č. j. 13 Kss 6/2017 - 538; a v nynější věci bylo vydáno rozhodnutí dne 15. 01. 2020, č. j. 16 Kss 3/2019 - 168. O prvním případu jsme psali v článku s názvem „Soudci, kteří bez taláru povídali příliš mnoho“ (dostupný zde: https://pravo21.online/domov-a-svet/soudci-kteri-bez-talaru-povidali-prilis-mnoho).

[3] Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 01. 2020, č. j. 16 Kss 3/2019 - 168 (bod 1 odůvodnění příslušného rozhodnutí).

[4] Varianty kárných opatření viz v ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Zajímavé je, že kárný navrhovatel „přeskočil“ písm. c) - odvolání z funkce předsedy senátu. Toto kárné opatření by totiž kárně obviněnému umožňovalo vykonávat funkci soudce i nadále, avšak snížil by se mu plat a také by byl patrný pokles jeho prestiže.

[5] PASEKOVÁ, Eva. Má nulový zájem o práci. Měl by skončit, píše Vávra o průtazích soudce Kydalky. Česká justice [online]. 20. 11. 2019. Dostupné zde: https://www.ceska-justice.cz/2019/11/ma-nulovy-zajem-o-praci-mel-by-skoncit-pise-vavra-o-prutazich-soudce-kydalky/

[6] O pečlivosti posouzení nesvědčí jen počet (15) listů rozhodnutí, nýbrž též zkoumání mnoha dat, ve kterých byly dané úkony provedeny (např. data nařízení hlavních líčení v dané věci), a také povšimnutí si referátů (pokynů soudce ostatním pracovníkům soudu), které v některých případech svědčily ve prospěch kárně obviněného.

[7] Toto ustanovení zní takto: „Soudci a přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.“ Zvýrazněná část dopadla na projednávanou věc.

[8] Vymezené v § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.: „Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.“

[9] Tentýž důvod uváděl ve svém návrhu též JUDr. Vávra. Ten jím ale odůvodnil podání návrhu i jeho alternativní petit, ve kterém navrhoval, aby kárný senát zbavil JUDr. Kydalku funkce soudce. Srov. PASEKOVÁ, Eva. Má nulový zájem o práci. Měl by skončit, píše Vávra o průtazích soudce Kydalky. Česká justice [online]. 20. 11. 2019. Dostupné zde: https://www.ceska-justice.cz/2019/11/ma-nulovy-zajem-o-praci-mel-by-skoncit-pise-vavra-o-prutazich-soudce-kydalky/

[10] Viz bod 102 odůvodnění příslušného rozhodnutí.

[11] V bodu 113 odůvodnění příslušného rozhodnutí kárný senát doslova uvádí následující: „Jde o v dobrém slova smyslu proslulého, zkušeného a odborně velmi uznávaného soudce. Nebál se v létě 2018 v klíčových momentech veřejně hájit justici proti jednostranné kritice ve věci konkursu tzv. H-Systému…“

[12] Viz bod 104 odůvodnění příslušného rozhodnutí.

[13] Viz bod 106 odůvodnění příslušného rozhodnutí.

[14] Viz bod 107 odůvodnění příslušného rozhodnutí.

[15] Z rozhodnutí se totiž podává (dle vyjádření kárného navrhovatele), že byla tato možnost s JUDr. Kydalkou projednávána. Ten ji však podmínil tím, že by si zvolil složení senátu on sám. To kárný navrhovatel odmítl.

[16] HEŘMANOVÁ, Milena. Zastupitelnost soudců. Soudce, Praha: Soudcovská unie, Wolters Kluwer, roč. 22, 3/2020, s. 2–3, nebo SOUDCOVSKÁ UNIE. Základní parametry pro realizaci preventivních opatření vůči syndromu vyhoření u soudců. Soudcovská unie [online]. Dostupné zde: https://www.soudci.cz/zpravy-a-stanoviska/pohledy-a-nazory/3053-zakladni-parametry-pro-realizaci-preventivnich-opatreni-vuci-syndromu-vyhoreni-u-soudcu.html

[17] Stejně jako to učinil šestnáctý kárný senát NSS slovy „kárně obviněnému je třeba v první řadě popřát, aby se uzdravil“ (viz bod 117 odůvodnění předmětného rozhodnutí).

Více článků

Přehled všech článků