Czechem w Polsce: (ne)pravidelné zápisky z Erasmu – 1. díl

18. 3. 2018
Foto: archiv autora

Polsko není příliš vyhledávaným cílem studijních pobytů. Proč tomu tak je a co nám vlastně Polsko může nabídnout? Přinášíme postřehy Jana Šlajse, který o svém Erasmu v Krakově píše seriál blogových příspěvků.

První otázka zněla: „How did you get here?“ Ptala se studentka medicíny z Rakouska na seznamovací akci. „By train,“ odpovídám. Rakušanka má podobný smysl pro humor, takže vtip pochopila. Já jsem zase pochopil, že Čech v Polsku je pro většinu ostatních studentů podivná věc. Většina z nich si myslí, že polština a čeština jsou jazyky velmi podobné, takže bych se měl cítit jako doma.

Další věc, na kterou si musíte zvyknout, je, že naprosto všude dominují skupinky Španělů a Italů. Pokud umíte základy a nemáte certifikát potřebný k tomu, aby vás fakulta vybrala do těchto zemí, zkuste Polsko – potrénujete i další jazyky. To ale předbíhám, takže se vraťme do ledna roku 2017, kdy na právnické fakultě probíhalo výběrové řízení.

Proč Polsko?

Výběr Polska byl takový sňatek z rozumu. Z univerzit na východ od nás mě lákala akorát University of Helsinki, a byť musím přiznat, že v Krakově je teď hodně zima, nechtěl jsem půlku semestru strávit jako sněhulák a ještě projíst většinu úspor.

Zároveň mi přišlo zvláštní, že do Polska jezdí málo studentů, a to i na ty nejlepší právnické fakulty v zemi (Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, Uniwersytet Warszawski, Uniwersytet Jagielloński).[1] To znamenalo poměrně slušnou šanci dostat se na vytouženou školu.

Následovala rešerše zdrojů za účelem zjištění, která fakulta je v Polsku nejlepší. Neboť na rozdíl od Česka, kde v podstatě nemáte šanci šlápnout do Plzně – pardon – vedle, je v Polsku bez přehánění několik desítek právnických fakult. Nakonec má volba padla na Uniwersytet Jagielloński v Krakově („UJ“), protože jde o nejstarší (a navzdory tomu docela moderní) univerzitu v Polsku. Kromě toho měla z výše zmíněných tří univerzit nejlepší nabídku kurzů pro mé tehdejší zájmy. Říkám tehdejší, protože se výběrové řízení na jarní semestr koná na naší fakultě rok dopředu, a tak existuje poměrně slušná šance, že se vám změní priority. To se stalo i v mém případě, avšak naštěstí jsem si stále mohl vybrat z přibližně třiceti docela zajímavých kurzů. To ale zase lehce předbíhám. V lednu roku 2017 jsem vyplnil přihlášku a čekal na začátek března. Tak trochu jsem doufal právě v UJ, jinam se mi zkrátka nechtělo.

Nutné zlo a další papírování

Dva semestry uplynuly jako voda a popravdě jsem neměl ani chuť odjíždět. Zvlášť protože vyřizování studijní smlouvy (learning agreement) a dodávání dokumentů pro zahraniční univerzitu se zdá být nepříjemnou byrokracií. Nakonec to není tak zlé, jak to vypadá.

Tohle všechno je vhodné vyřídit už někdy v listopadu/prosinci, kdy většina škol vyžaduje registraci pro jarní semestr. Na poslední chvíli se to nezařizuje zrovna lehko. Já všechno zvládl vyřídit během ledna a druhý týden v únoru už jsem balil.

Mezi „všechno“ řadím i shánění bydlení. UJ má zvláštní systém přidělování kolejí, které probíhá náhodně. Šance jsou sice vyšší než na výhru ve sportce, ale funguje to obdobně. Jen předpokládám, že bez státního dozoru a notáře ☺ Pro ty z vás, kteří máte rádi klid, čistotu anebo jste si zvykli na luxus v podobě ledničky a kuchyně nesdílené s celým patrem, je určitě lepší volba privátní bydlení. Zde (https://www.facebook.com/groups/527336080659504/) se dá najít bydlení za rozumnou cenu. Je rozhodně lepší umět alespoň základy polštiny, ale i s angličtinou se dá pochodit. Většina bytů v centru (tj. Rynek Główny a okolí, či vyhledávaná židovská čtvrť Kazimierz) stojí kolem 1200 zł, což je téměř celé stipendium, tj. 300 €. Já bydlím o něco dál od centra u Univerzitního kampusu, asi dvacet minut tramvají, se dvěma Poláky – studenty UJ – za docela příjemných 160 €.

Cesta do Krakova

Cesta z Prahy zabere asi pět a půl hodiny a vyplatí se nejvíc s RegioJetem vlakem do Ostravy a odtud autobusem do Krakova. Pro cestující z Brna lze doporučit polskibus.pl. Po příjezdu do Krakova zjistíte, že městská hromadná doprava je poměrně dobrá a lístky levné (40 minut za 23 Kč), přičemž, pokud započítáme studenty, je Krakov co do počtu obyvatel podobně velký jako Praha. Pokud se rozhodnete bydlet v centru, v pohodě dojdete pěšky. Pokud nejste v centru, určitě se vám bude hodit stránka jakdojade.pl (nebo do mobilu stejnojmenná aplikace).

Po menších zmatcích dorážím na byt, kde čekám na svou spolubydlící. Když dorazí, následuje obligátní: „Cześć, po Angielsku czy po Polsku?“ „Dla mnie jest lepiej po Angielsku,“ odpovídám. Tím začíná má pouť na cestě za polským jazykem. Má spolubydlící Sonia mě „nutí“ mluvit polsky, což je vlastně docela pěkné.

Druhý den začíná Introduction Week, s čímž souvisí důležitá rada pro ty z vás, kteří se rozhodnou jet do Krakova. Proveďte platbu za studentskou kartu (za 17 zł) před příjezdem, ušetří vám to dost starostí. Inu, poučený z chyb. Jestli máte zájem, můžete si požádat o mentora(ku) z řad studentů UJ. Já mám mentorku, která mluví plynně česky. Dva semestry v Brně na ní zanechaly stopy ☺ (v dobrém slova smyslu samozřejmě).

Právnická fakulta a první výuka

Při vyřizování prvních papírů tady jsem byl poměrně zklamaný, když jsem viděl budovu právnické fakulty v centru města. Prostorné chodby jako u nás nečekejte, přestože stáří budovy odhaduji na přibližně stejné. Po registraci předmětů ale zjišťuji, že většina výuky probíhá v budově „Collegium Maximum“ – a to není zaklínadlo z Harryho Pottera. Budova nejenže je nová, ale má i kavárnu, a na rozdíl od „kavárny“ na brněnské právnické fakultě si tady skutečně můžete dát kafe nebo si udělat menší ostrůvek chillerství z jednoho z gaučů. Trochu jako Starbucks, akorát horší kafe. A taky o dost levnější.

Kavárna na právnické fakultě v Krakově. Foto: archiv autora

Když jedete z Masarykovy univerzity, jedna věc vás tu pěkně naštve a tou je informační systém. Ne, že byste v něm neudělali, co potřebujete, ale je to o dost horší user experience než s ISem. Na druhou stranu, na funkci rostlináře by to nemělo mít vliv a na kvalitu předmětů snad už vůbec ne.

Další věc, která vás asi překvapí, je absence seminářů. Některé fakulty, například Centre of European Studies (taková fakulta sociálních studií), nabízí discussion classes, co si můžete zapsat. Discussion class nad MPS EU (mezinárodní právo soukromé Evropské unie) může být docela zajímavá, tedy alespoň pro ty, pro které není MPS hanlivý výraz. Přestože se předměty sestávají pouze z přednášek, jsou to přednášky zajímavé. Například International Criminal Justice přednáší prof. Hofmański, soudce ICC. Ale nezastírám, že absence seminářů mě trošku mrzí, zvlášť u mezinárodního trestního práva. Nicméně nesuďme dne před večeří, ještě mě čekají přednášky.

Tak zase někdy u (ne)pravidelného blogu z Polska. Pozdrawiam!

PS: Ať už pojedete kamkoliv, vybírejte si předměty, za jejichž absolvování vám na právnické fakultě uznají alespoň semináře. Ušetří to dost práce s psaním seminárek či klauzur. Například pro nadšence je na UJ v zimním semestru MPS a PMO (právo mezinárodního obchodu). Tam je asi slušná šance uznání celého předmětu, ale kdo ví.


[1] V akademickém roce 2017/2018 pouze 7 studentů. Zdroj: erasmus.muni.cz

[2] Kde se dá mimochodem levně pojíst, a to nejen Kosher.

[3] Mezinárodní trestní soud (International Criminal Court).

Čtěte také:

Erasmus: za polární kruh a zpět

Erasmus na Islandu? Vždyť tam zmrzneš

Jak si efektivně prodloužit studentská léta? Erasmem v desátém semestru



Autor: Jan Šlajs

Vydavatel

  • Právo21, z. s.
  • Václavkova 1267/46
  • 615 00 Brno
  • IČO 07174918
  • ISSN 2570-8805 (Print)
  • ISSN 2570-8813 (Online)
  • MK ČR E 22833

Odběr novinek

  • Upozornění na nové články a zajímavosti nejen ze světa práva přímo do vašeho e-mailu. Od odběru novinek se můžete kdykoli odhlásit.

Přidejte se k nám

  • Chcete se podílet na tvorbě časopisu či se jen dozvědět informace o nás? Napište na redakce@pravo21.online. Detailní informace o publikačním procesu najdete zde.