Studenti MUNI složili imatrikulační slib v rámci oslav 100 let od zahájení výuky

Novopečené studenty práv letos nečekala tradiční imatrikulace v aule Právnické fakulty. Společně s posluchači Lékařské fakulty složili dne 1. 11. 2019 slavnostní imatrikulační slib a připomněli si 100 let od vůbec prvních přednášek na Masarykově univerzitě. Akce se z historických důvodů konala v Ústavu soudního lékařství na ulici Tvrdého, jedná se totiž o původní budovu, která byla mezi prvními postavenými výhradně pro Masarykovu univerzitu.

4. 11. 2019 Alena Ivanová

„Jsem rád, že jsme si společně připomněli 100 let od zahájení výuky na dvou nejstarších fakultách. Univerzita je totiž nejen místem vzdělávání, ale i místem setkávání,“ uvádí Damir Solak, zástupce Studentské komory Akademického senátu Právnické fakulty MUNI, který slavnostní obřad hodnotí pozitivně a věří, že se bude novým kolegům na Masarykově univerzitě líbit.

O založení univerzity se významně zasloužil Tomáš Garrigue Masaryk. Zdůrazňoval nutnost zřídit druhou českou univerzitu pro zajištění konkurence ve vědeckém životě. Univerzita od počátku nese jeho jméno. Pamětní listina z roku 1919 zachycuje poslání nově vzniklé univerzity, aby „žila, mohutněla a kvetla v ušlechtilém závodění se starší sestrou pražskou“. [1]

Nová univerzita měla sídlit již před rokem 1919 na Moravě v zemském hlavní městě Brně. To však bylo z velké části osídleno Němci, kteří se obávali oslabení své politické pozice kvůli založení ryze české univerzity. Zřízení brněnské univerzity tak muselo počkat až na rozpad monarchie. [2]

Masarykova univerzita byla založena zákonem ze dne 28. ledna 1919, čís. 50 Sb. z. a nař. Právnická fakulta byla spolu s fakultou lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou prvními, které byly zakládajícím zákonem zřízeny. [3] Prvním rektorem univerzity se stal člen profesorského sboru Právnické fakulty Karel Engliš. Funkci děkana Právnické fakulty zastával v roce 1919–1920 František Weyr. Dalšími významnými členy původního pedagogického sboru byli Bohumil Baxa, Jaroslav Kallab nebo Jaromír Sedláček. [4]

Na fotografii ze slavnostní imatrikulace je děkan Právnické fakulty Martin Škop se zástupci studentské obce Damirem Solakem, Monikou Ngo a Svatavou Veverkovou. Foto: Hana Čejková

Univerzita zpočátku využívala provizorní prostory, v nichž setrvala kvůli hospodářské krizi po dlouhá léta. [5] Ku příkladu nová budova právnické fakulty tak, jak ji známe dnes, byla uvedena do provozu teprve roku 1932. [6] Špatná finanční situace státu dokonce způsobila, že ve dvacátých a třicátých letech hrozilo uzavření Filozofické a Přírodovědecké fakulty. Hrozba byla nakonec díky podpoře kulturní veřejnosti překonána. [7]

Výuku pro akademický rok 1919/1920 zahájily pouze fakulta lékařská a právnická. [8] Na Právnickou fakultu tehdy nastoupilo celkem 266 studentů. Lékařská fakulta se pyšnila celkovým počtem 274 posluchačů. Historicky první přednáškou započal výuku dne 12. 11. 1919 Edward Babák, profesor Všeobecného lékařství. Oficiální zahájení rektorem proběhlo však již o den dříve.

Také tyto historické souvislosti mohl letošní imatrikulační ročník pocítit na vlastní kůži.

„Po imatrikulaci studentů jsme vyslechli dvě ukázky z prvních přednášek. Nejprve se ujal slova prof. Ladislav Vojáček, který uvedl přednášku na počest prof. Jaroslava Kallaba na téma „Smysl a cíl studia právnického“. Následoval prof. Miroslav Hirt, který přednáškou o vzniku a zániku nemocí připomněl prvního děkana Lékařské fakulty Pavla Ludvíka Kučeru,“ komentoval událost Damir Solak.

Kdybychom se přenesli o sto let zpátky, jako tehdejší začínající studenti Právnické fakulty bychom si vyslechli vůbec první přednášku Jaroslava Kallaba o smyslu a cíli studia právnického:

Olejomalba zpodobňující Jaroslava Kallaba. Foto: Svatava Veverková

„Znalost zákonů ještě nečiní právníka právníkem, je sice důležitá, ale přece jen pomůcka jeho činnosti. Zákony totiž jsou jen autoritativními projevy státní vůle o tom, jak mají určité společenské vztahy býti upraveny. (...) Jako nemůže být dobrým lékařem ten, kdo by se vyhýbal pitevně a klinikám a kdo by se domníval, že může všech potřebných vědomostí získati z přednášek a knih, tak by byl špatným právníkem, kdo by svá studijní léta strávil jenom v přednáškách a nad knihami. S otevřenýma očima životem jíti. Všímati si veřejného a hospodářského života, to je podmínkou správného chápání právních norem. 

(…) 

Nenazveme právníkem toho, kdo třeba sebelépe dovede odříkati jednotlivé paragrafy. Právníkem nazveme teprve toho, kdo dovede jednotlivé právní normy chápati jako články jednotné myšlenkové stavby. (...) A tuto jednotnost rozhodování o tom, co ve společenských vztazích býti má, nazýváme spravedlnost. Chcete-li se tedy státi skutečnými právníky, musíte býti odhodláni ze všech svých sil sloužiti spravedlnosti. 

Právník, jenž nevěří ve spravedlnost, je stejný šarlatán a podvodník jako ten, kdo by se vydával za přírodovědce, a přitom nevěřil v přírodní zákony. Nestačí však ve spravedlnost věřiti, třeba jest i míti vůli i všemi svými silami (ji) hájiti.“ (Více z první přednášky pro právníky od prof. Kallaba můžete zhlédnout ve videu zde od 28. minuty.)

Slova proděkana Jaroslava Kallaba zapůsobila na Svatavu Veverkovou, prezidentku neziskové organizace Právo21. „Je důležité, aby si studenti práv historii připomínali a hlavně, aby si uvědomili své poslání, kterým je hledání spravedlnosti,“ zdůrazňuje Svatava a dodává: „Jsem moc potěšena, že jsem mohla být součástí slavnostní imatrikulace. Až zakládající Právnická a Lékařská fakulta oslaví další stovku, nikdo z nás tu nebude. Už proto byly oslavy stého výročí výjimečné.“

Autorka: Alena Ivanová


 

Více článků

Přehled všech článků