Přetrvávající problémy v odškodňování nucených sterilizací

Zákon, který protiprávně sterilizovaným osobám v letech 1966–⁠2012 přiznává jednorázový peněžní příspěvek, vstoupil do poslední třetiny doby své účinnosti. Nadále však přetrvávají pochybnosti o jeho praktické implementaci a efektivitě celého odškodňovacího mechanismu.

11. 1. 2024 Vendula Pucharová

Bez popisku

V létě roku 2021 byl přijat zákon č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem,[1] který těmto osobám přiznává nárok na finanční odškodnění ve výši 300 000 Kč. Účinnost zákona byla stanovena na tři roky (počínaje lednem 2022), během nichž mohou poškození žádat o danou částku u ministerstva zdravotnictví.

Původní nadšení z nové legislativy, na jejíž přijetí oběti čekaly desítky let, však vystřídaly rozpaky a skepse. Odškodňovací mechanismus se v praxi jeví jako neefektivní a zdlouhavý proces, který může jen stěží napravit historické křivdy. Příčin je hned několik, a přestože se situace neustále vyvíjí, je nezbytné na nedostatky upozorňovat a hledat způsoby, jak celé řízení zefektivnit, aby se poškozeným dostalo odškodnění co možná nejdříve.

Společensko-právní kontext až po současnost

O problematice nucených sterilizací a potížích s odškodňováním jednotlivých obětí jsme již naše čtenáře informovali v článku: Protiprávní sterilizace: Jak (ne)funguje odškodňovací mechanismus?

Omezování reprodukčních práv mělo historicky za cíl regulovat kvantitu i kvalitu obyvatelstva.[2] Jedním z prostředků této regulace byly i sterilizace (zdravotní výkony zabraňující plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz[3]), představující trvalou a de facto nevratnou antikoncepci. Tato praxe se nevyhnula ani našemu státu. V zájmu zdravé populace a menšího náporu na sociální systém docházelo ke sterilizačním zákrokům na našem území od 70. let 20. století.[4] Nucené sterilizace byly prováděny především ženám romského původu, ženám s mentálním či fyzickým postižením nebo ženám ze sociálně slabých poměrů.[5]

Lékařské zákroky probíhaly manipulativně, pod nátlakem, bez splnění informační povinnosti a bez řádného souhlasu pacientek. Ženám byly poskytovány zavádějící informace o povaze výkonu a bez zdůraznění nevratnosti zákroku. Sterilizace byla mnohdy prezentována jako forma bezpečné, spolehlivé či dočasné antikoncepce. Ojedinělé nebyly ani finanční pobídky nebo výhrůžky sociálních pracovnic ohledně nevyplacení sociálních dávek nebo odebrání dětí a jejich předání do ústavní péče.[6]

Celý problém nespočíval ani tak v právní úpravě,[7] jako spíše v zažité praxi v podobě systematického obcházení závazných pravidel ze stran zdravotnických zařízení i jednotlivých lékařů. Stát tyto praktiky nejen toleroval, ale také neoficiálně podporoval, a to především prostřednictvím své sociální politiky.[8]

Zvláště alarmující je fakt, že nucené sterilizace pokračovaly až do roku 2012, ve kterém došlo k přijetí nové legislativy upravující tento typ lékařských zákroků[9] a podmínku informovaného souhlasu.[10] Posledním, mediálně známým případem je žena sterilizovaná v roce 2010.[11] Otázkou však nadále zůstává, zdali nová právní úprava dokázala zcela zvrátit tyto zažité porodnicko-gynekologické praktiky.

Odškodňování v praxi – přetrvávající problémy

Nedlouho po nabytí účinnosti zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky se začaly projevovat nedostatky celého odškodňovacího mechanismu, a to především proto, že skutečná aplikace zákona do praxe značně pokulhává. Postup ministerstva zdravotnictví, do jehož působnosti tato agenda spadá, totiž často nezohledňoval a ani v současnosti nezohledňuje smysl a účel odškodňovací legislativy.

Nárok na odškodné má osoba, která byla sterilizována v rozhodném období (od 1. července 1966 do 31. března 2012) na území České republiky, a to v rozporu s právem. O jeho přiznání rozhoduje ministerstvo na základě dokazování.[12] Již zde se však oběti nezákonných sterilizací setkávají s velkými problémy. Zhruba 1/3 žadatelek[13] totiž nedisponuje klíčovým důkazním prostředkem, tj. zdravotnickou dokumentací. Ve většině těchto případů byla dokumentace ať už zákonně, či nezákonně, skartována, případně byla ztracena nebo nenávratně zničena v důsledku povodní.

Zpočátku ministerstvo zdravotnictví žádosti, u kterých neexistovala zdravotnická dokumentace, de facto automaticky zamítalo. Podle jeho názoru nebylo možné protiprávnost zákroku prokázat jinak než právě zdravotnickou dokumentací, a jiné důkazní prostředky proto nepřipouštělo.

V poslední době se však situace vyvinula pozitivním směrem. K důkazní nouzi žadatelek se již několikrát vyjádřil jak Městský soud v Praze[14], tak i veřejný ochránce práv.[15] Z jejich vyjádření vyplynulo následující:

  • Řízení o přiznání odškodnění (jakožto správní řízení) se řídí zásadou materiální pravdy, na základě které má správní orgán zjistit stav věci bez důvodných pochybností. Za součinnosti účastníků má orgán opatřit potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Odpovědným subjektem za dostatečné zjištění skutkového stavu je tak ministerstvo, nikoli žadatel.
  • Správní orgán má přihlédnout k žadatelem navrženým důkazům, příp. si sám další obstarat. Pokud zdravotnická dokumentace jakožto klíčový důkazní prostředek neexistuje, ministerstvo má za součinnosti žadatele činit jakékoli další kroky pro zjištění skutkového stavu. Opačný postup by byl v rozporu nejenom se zásadou materiální pravdy, ale i se smyslem a účelem odškodňovacího zákona, jehož důvodová zpráva výslovně uvádí, že „oprávněnost žádosti o odškodnění lze prokazovat všemi důkazními prostředky, které mohou přispět k objasnění věci, zejména výpověďmi oprávněné osoby a svědků, znaleckými posudky a odbornými vyjádřeními, věcmi, listinami apod.“[16]

Vedle dokazování je velkým problémem i délka řízení. Zákon ministerstvu ukládá rozhodnout o (ne)přiznání nároku ve lhůtě 60 dnů. Ve skutečnosti je lhůta znatelně překračována, a to především kvůli nedostatečné kapacitě ministerstva. Úřad je množstvím podaných žádostí přetížen, a žadatelky tak na rozhodnutí čekají i řadu měsíců. Původní předpoklad, že odškodněno bude maximálně 400 protiprávně sterilizovaných osob,[17] byl totiž daleko od reality. Jen do této chvíle, přestože lze nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky uplatnit až do konce roku 2024, ministerstvo eviduje okolo 1 500 žádostí, zhruba polovinu z nich již vyřídilo a z toho kolem 63 % kladně.[18] Již nyní bylo odškodněno více než původně předpokládaných 400 osob. Je proto evidentní, že praxe nedobrovolných sterilizací byla (je) mnohonásobně rozšířenější, než si (nejenom) stát při přijímání odškodňovacího zákona připouštěl.

Doposud se ombudsman zabýval pouze věcnou stránkou vyřizování žádostí v konkrétních případech. Nově se však vyjádřil také k procesní stránce správních řízení a konstatoval zásadní porušování principů dobré správy[19] ze strany ministerstva. Konkrétně dospěl k závěru, že ministerstvo zdravotnictví pochybilo tím, že:

  • (1) nevyřídilo žádosti o odškodnění protiprávních sterilizací ve lhůtě stanovené zákonem,
  • (2) nebylo dlouhodobě vstřícné při komunikaci se stěžovatelkami,
  • (3) nepoučovalo dostatečně a přiléhavě stěžovatelky o jejich právech.[20]

Závěr

Přijetí zákona, který přiznává obětem nucených sterilizací odškodné, je samo o sobě úspěchem. Ochrana práv soudní cestou prostřednictvím individuálních žalob je zcela neefektivní z důvodu promlčení, a proto je přiznání finanční náhrady na základě tohoto předpisu fakticky jediným způsobem, jak dosáhnout alespoň nějaké nápravy křivd.

Odpovědnost za nedobrovolné sterilizace nese stát,[21] který se nyní zavázal odškodnit osoby, vůči nimž bylo v minulosti postupováno v rozporu s právem. Přijetím zákona o odškodnění tak deklaroval vůli vyrovnat se se svým předchozím selháním, které vedlo k razantnímu zásahu do základních práv stovek až tisíců pacientů. Proces vyrovnávání však nekončí zákonnou kodifikací a ani cíl právní úpravy není naplněn toliko možností požádat o odškodnění za nezákonně provedenou sterilizaci, ale až samotnou individuální aplikací daného zákona na jednotlivé případy. Ministerstvo zdravotnictví by tak mělo mít při posuzování žádostí na paměti to, že je nyní povinností státu zajistit efektivní prostředek nápravy, a nemělo by svým formalistickým přístupem klást překážky pro získání deklarovaného odškodnění.[22]

Díky nedávným rozsudkům Městského soudu v Praze a šetření ombudsmana jsou nyní žadatelky v lepší argumentační i procesní pozici. Lze tak doufat, že ministerstvo své dosavadní postupy napraví a bude k jednotlivým žádostem přistupovat v souladu se správněprávními zásadami. Jen tak bude naplněn smysl a účel, pro něž byl zákon původně přijat. A právě smysl a účel zákona o odškodnění protiprávních sterilizací má být základním aspektem, který má ministerstvo při rozhodování o žádostech o odškodnění zohledňovat.[23]

Vendula Pucharová

studentka Právnické fakulty MUNI a dobrovolnice v neziskové organizaci Liga lidských práv

Úvodní foto z pxfuel, dostupné z https://www.pxfuel.com/en/free-photo-qjfdf

[1] Zákon č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů.

[2] Telec, Ivo. Zákaz eugenických praktik v lékařství a biologii. [online] Zdravotnické právo a bioetika. 15. 5. 2018. [cit. 6. 9. 2023]. https://zdravotnickepravo.info/zakaz-eugenickych-praktik-v-lekarstvi-a-biologii/

[3] § 12 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

[4] „Přesné statistiky neexistují, ale odhaduje se, že od začátku 70. let 20. století byly sterilizovány tisíce československých žen.“ Nucené sterilizace se týkaly tisíců žen, odškodnění nedosáhly [online]. Akademie věd České republiky. 28. 6. 2018. [cit. 6. 9. 2023]. https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Nucene-sterilizace-se-tykaly-tisicu-zen-odskodneni-nedosahly

[5] Odškodnění za sterilizace jen pro někoho? To přece není fér, říkají sterilizované ženy [online]. iROZHLAS.cz. 30. 9. 2021. [cit. 6. 9. 2023]. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/podcast-vinohradska-12-anna-koslerova-sterilizace-odskodneni-cesko-slovensko_2109300600_mpa

[6] Sterilizace romských žen probíhaly manipulací, pod nátlakem i bez souhlasu [online]. HateFree Culture. 15. 1. 2019. [cit. 6. 9. 2023]. https://www.hatefree.cz/clanky/gwendolyn-albert

[7] Sterilizace byly prováděny na základě zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, na který navazovala směrnice č. LP-252.3-19.11.71., o provádění sterilizace (tzv. sterilizační směrnice). Přestože předpisy vyžadovaly přesně stanovený postup a splnění celé řady podmínek (mj. podmínku svobodného a informovaného souhlasu, poučení o povaze a nevratnosti zákroku, stanovisko sterilizační komise ad.), skutečná praxe byla diametrálně odlišná.

[8] Zásadní roli na straně státu hrála terénní praxe sociálních pracovníků, přičemž státní orgány proti této praxi nijak nezasáhly. „Nechaly tak prostor pro aplikaci postupů, které jednak dílem vycházely z náznaků v oficiálních metodických příručkách, jednak byly podmíněny dobovými představami o sociálním riziku' vysokého počtu dětí Romů a nezdravosti romské populace... Stát pak podpořil (poprvé již v roce 1973) tyto úvahy ještě zakotvením možnosti vyplatit za podstoupení sterilizace finanční dávku, která musela zákonitě působit motivačně a lze mít za prokázané, že v řadě případů byla hlavní motivací k podstoupení zákroku. I když stát žádný pokyn nevydal, přesto lze v jeho schvalování a podpoře praxe spatřovat odpovědnost za z dnešního pohledu nepřijatelný přístup sociální sféry ke klientům.“ Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě ze dne 23. 12. 2005, sp. zn. 3099/2004/VOP [online]. Evidence stanovisek ombudsmana. 2005. [cit. 6. 9. 2023]. https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/2596

[9] § 12–⁠16 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

[10] § 34 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

[11] Peníze nepomohou k tomu, abych se cítila normálně, říká poslední známá oběť nucené sterilizace [online]. iROZHLAS.cz. 11. 2. 2023. [cit. 6. 9. 2023]. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/obet-romka-sterilizace-nucena-zatec-ministerstvo-zdravotnictvi_2302110500_ank

[12] § 2 a § 5 odst. 1 zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky.

[13] Údaj vychází z podkladů dostupných Lize lidských práv a z její vlastní interní analýzy.

[14] Rozsudky Městského soudu v Praze ze dnů 15. listopadu 2022, sp. zn. 14 Ad 9/2022; 17. ledna 2023, sp. zn.

17 Ad 8/2022; 30. ledna 2023, sp. zn. 17 Ad 10/2022; a 28. února 2023, sp. zn. 6 Ad 14/2022.

[15] Zpráva o šetření ve věci zamítnutí žádosti o odškodnění protiprávní sterilizace ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 2049/2023/VOP/MPT.

[16] DZ k zákonu o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem.

[17] DZ k zákonu o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem.

[18] Aktuální data a statistiky žádostí o odškodnění nedobrovolných sterilizací [online]. Liga lidských práv. 22. 11. 2023. [cit. 24. 11. 2023] https://llp.cz/blog/nedobrovolne-sterilizace-aktualni-data/. Ke dni zveřejnění příspěvku byl nárok přiznán dle údajů Ministerstva zdravotnictví ČR 500 ženám.

[19] Jako je princip efektivnosti, včasnosti, přiměřenosti a přesvědčivosti.

[20] Zpráva o šetření ve věci odškodnění protiprávní sterilizace ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 15744/2022/VOP/MKZ. Dostupné zde: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/12232

[21] Důvodová zpráva ke sterilizacím uvádí, že „za jejich provádění je odpovědný stát, který nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala důsledné dodržování práv pacientů, a umožnil tak jejich porušování. V některých případech pak dokonce sám stát, resp. jeho sociální pracovníci při výkonu sociální práce poškozené osoby motivovaly k podstoupení sterilizace jako eugenického opatření v zájmu populace'. Rovněž za takové jednání je odpovědný stát. Právě stát by proto měl zajistit efektivní prostředek nápravy.“

VOP konstatuje: „A právě ministerstvo je v tomto směru jediný reprezentant státu, který za odškodnění protiprávních sterilizací nese odpovědnost. Je tak namístě otevřeně říci, že ministerstvo nebylo dostatečně připraveno na rozhodování o žádostech o odškodnění, o kterých bylo předem známo, že budou od 1. ledna 2022 s velkou pravděpodobností přicházet, už s ohledem na prolomení dlouholeté nerozhodnosti státu ohledně přijetí odpovědnosti a nastavení podmínek odškodnění.”

[22] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 14 Ad 9/2022-33, bod 30–⁠31.

[23] Zpráva o šetření ve věci odškodnění protiprávní sterilizace ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 15744/2022/VOP/MKZ.

Tvorbu Práva21 sponzorují

Bez popisku

Vybrali jsme pro vás

Newsletter

Načítám...

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info