Seriál o insolvencích: Přerušení, prodloužení a zrušení oddlužení

V dnešním díle insolvenčního seriálu si vysvětlíme, za jakých podmínek může soud přerušit nebo prodloužit oddlužení, jaké skutečnosti mohou vést ke zrušení schváleného oddlužení a co se děje s insolvenčním řízením poté.

14. 9. 2020 Zuzana Hrušková

Přerušení oddlužení

Přerušení a prodloužení oddlužení jsou zcela nové instituty, které do zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), přinesla oddlužovací novela č. 31/2019 Sb., účinná od 1. 6. 2019. Novela, a tudíž i tyto instituty, se aplikuje u řízení, ve kterých bylo rozhodnutí o úpadku vydáno od 1. 6. 2019. Tzn. v řízeních, ve kterých byla oddlužení schvalována přibližně na podzim 2019. Do doby vyhlášení restriktivních opatření v souvislosti s pandemií covid-19 se přerušení oddlužení příliš nevyužívalo (pokud vůbec), tudíž si zde shrneme pouze podmínky, tak jak je upravuje § 412b odst. 1 až 4 IZ.

Přerušit lze pouze oddlužení, které již bylo schváleno. Oddlužení nelze přerušit v době od povolení do schválení. Pokud například dlužník přijde o příjem v době po povolení a nezajistí si nový, ze kterého by oddlužení hradil, nemuselo by mu být oddlužení schváleno. Přerušit lze pouze oddlužení kombinací splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, kdy má dlužník pouze povinnost vydat správci majetek, v podstatě nemohou nastat okolnosti, kvůli kterým by bylo potřeba oddlužení přerušovat). Návrh na přerušení oddlužení může podat dlužník nebo správce. Přerušit lze oddlužení pouze jednou na dobu maximálně jednoho roku. Insolvenční soud může v usnesení o přerušení průběhu oddlužení určit konkrétní datum, od kterého bude oddlužení pokračovat, anebo může přerušit oddlužení bez konkrétního konce s tím, že ho po odpadnutí podmínek pro přerušení oddlužení obnoví usnesením. 

Dle § 3 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, je odměna insolvenčního správce po dobu přerušení oddlužení snížena o 70 %.

V souvislosti s pandemií covid-19 zveřejnily některé krajské soudy na stránkách www.justice.cz pokyny dlužníkům, věřitelům a insolvenčním správcům, jak se zachovat v situaci, kdy je plnění oddlužení dlužníka ohroženo okolnostmi způsobenými restriktivními opatřeními, např. ztrátou zaměstnání. V zásadě je v každém případě nejdůležitější o všech nových skutečnostech rozhodných pro průběh řízení informovat insolvenčního správce a poradit se s ním o tom, jakým způsobem má dlužník na novou situaci reagovat. Insolvenční soud bude posuzovat okolnosti náhlého neplnění podmínek oddlužení jednotlivě v každém případě a v okolnostech, které dlužník nezavinil vlastním přičiněním, nebude shledávat důvod pro zrušení oddlužení. Jisté úlevy při posuzování naplnění podmínky úhrady alespoň 30 % závazků nezajištěných věřitelů pro osvobození od hrazení zbytku pohledávek ve starších řízeních přináší zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (tzv. Lex Covid). Pokud dlužník prokáže, že k nižšímu plnění došlo v důsledku okolností, které nezavinil, soud jej bude moci od hrazení zbytku pohledávek osvobodit. 

Prodloužení oddlužení

Prodloužení oddlužení upravuje § 412b odst. 5 IZ. Na rozdíl od přerušení oddlužení může trvat maximálně 6 měsíců a navrhnout ho může pouze dlužník. K prodloužení může dojít stejně jako k přerušení během řízení pouze jednou.  

Zrušení oddlužení

Právní úprava zrušení schváleného oddlužení je obsažena v § 418 IZ a lehce se liší u starých řízení (kde bylo rozhodnutí o úpadku vydáno do 31. 5. 2019) a u řízení vedených v režimu oddlužovací novely (kde bylo rozhodnutí o úpadku vydáno 1. 6. 2019 nebo později). 

U starých řízení oddlužení soud zruší, pokud a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebo d) zrušení oddlužení dlužník navrhne. Důvodem pro zrušení oddlužení je i nepoctivý záměr dlužníka podle § 418 odst. 3 IZ. 

Ad a) Neplněním podstatných povinností se mimo povinností ukládaných dlužníkovi soudem v průběhu celého řízení jednotlivými rozhodnutími rozumí i povinnosti uvedené v § 412 IZ vztahující se k oddlužení kombinací splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Při oddlužení samostatným zpeněžením majetkové podstaty má dlužník podstatně méně povinností. Především se jedná o povinnost informovat správce a soud o skutečnostech podstatných pro průběh řízení. Na tomto místě bych ve vztahu k § 412 odst. 1 písm. b) IZ poznamenala, že dlužník je povinen vydat správci ke zpeněžení majetek, který neuvedl v seznamu majetku předkládaném společně s insolvenčním návrhem, ačkoliv ho tam uvést měl, bez ohledu na to, z jakého důvodu ho dlužník neuvedl. Často se dlužníci odkazují na to, že k sepisu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení zplnomocnili sepisovatele návrhu, a tudíž odpovědnost za úplnost seznamu nese právě on. Tak tomu ovšem není. Dlužník je povinen před podpisem seznamu majetku zkontrolovat jeho správnost a úplnost, jak ostatně musí přímo v seznamu prohlásit. Z této povinnosti dlužníka nelze činit žádné výjimky. Tyto závěry vycházejí z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 29 NSČR 47/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 NSČR 33/2016).

Ad b) Nemožnost splnit podstatnou část splátkového kalendáře v praxi soudy jako důvod pro zrušení oddlužení často aplikují ve spojitosti s některým dalším důvodem pro zrušení oddlužení. Samotná skutečnost, že dlužník nemá dostatečné příjmy, se v průběhu řízení nejčastěji řeší apelací na dlužníka, nechť je navýší. Při nedostatečné nápravě situace pak nemusí být dlužník od hrazení zbytku pohledávek osvobozen ve smyslu § 414 IZ. 

Ad c) Mezi nové závazky po splatnosti po dobu delší 30 dnů vzniklé zaviněním dlužníka patří nejčastěji neuhrazené poplatky za svoz odpadů, dále nehrazené nájemné či pokuty za jízdu bez platného jízdního dokladu. Není přitom rozhodné, jak vysoká pohledávka je. I v těchto případech lze postupovat alternativně tím způsobem, že soud ponechá dlužníkovi oddlužení v platnosti, nicméně nově vzniklý dluh vyjme z osvobození od hrazení zbytku pohledávek, tudíž dlužníkovi zůstane povinnost jej uhradit i po skončení insolvenčního řízení. Nedoporučuji ovšem dlužníkům na tento benevolentní přístup soudu spoléhat. 

U nových řízení vedených v režimu oddlužovací novely zůstávají zachovány důvody podle písm. a), c), d), a také nepoctivý záměr dlužníka. Novým (resp. upraveným) důvodem pro zrušení oddlužení je skutečnost, že dlužník není v důsledku okolností, které zavinil, po dobu delší než 3 měsíce schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku. Jedná se tedy o zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a běžné výživné. 

Ve starých i nových řízeních je insolvenční soud povinen při zjištění, že jsou zde dány okolnosti, které by mohly vést ke zrušení oddlužení, nařídit jednání. Předvolá k němu insolvenčního správce, dlužníka a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Dlužník by se měl, má-li zájem na pokračování oddlužení, na jednání náležitě připravit, uvést všechny důležité okolnosti, z jakých důvodů své povinnosti neplnil, ideálně i svá tvrzení doložit listinami (jako jsou např. potvrzení o úhradě nového závazku po splatnosti, nová darovací smlouva). Jeho účast na jednání je žádoucí, pokud se ovšem bez řádné, včasné a odůvodněné omluvy k jednání nedostaví, insolvenční soud bude jednat i v jeho nepřítomnosti. Soud může oddlužení zrušit i bez návrhu. 

Podobně jako u odmítnutí návrhu na povolení oddlužení nebo neschválení oddlužení, i v tomto případě soud rozhodnutí o zrušení oddlužení spojí s rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (pokud jsou pro to splněny podmínky stran existence majetku), nebo insolvenční řízení zastaví. 

 

V příštím díle si osvětlíme podmínky pro vydání rozhodnutí o splnění oddlužení a osvobození od placení zbytku dluhů.

Zuzana Hrušková

Autorka pracuje jako asistentka soudce na insolvenčním úseku Krajského soudu v Ostravě

Více článků

Přehled všech článků